 |
|
|
r e v o l v e r b i o |
Narodil jsem se 12. května 1979, tedy ve znamení býka, deset let před pádem rudé totality ve východním bloku. Na svět jsem přišel v hlavním městě tehdejšího
Československa Praze, do rodiny značně nekompatibilní s komunistickou stranou a vládou. Praprababičku zahubilo, když jí v rámci poválečné kolektivizace sebrala
nově vládnoucí lůza hospodářství, které celý život poctivě budovala. Praděda, jehož otec byl legionář, mě učil hrozit na sovětské okupační tanky,
v knihovně měl Masaryka, Čapka a Peroutku. Tátu vyhodili z gymnázia, protože nesl Palachovi věnec na pohřeb a pak nedržel ani hubu ani krok.
To všechno můj život samozřejmě ovlivnilo. Stejně jako vydatná změť zvukových impulsů, které jsem vnímal už před příchodem do tohoto časoprostoru.
Ještě jsem ani pořádně nedosáhl na gramofon a už jsem zbožňoval Chucka Berryho, Little Richarda, The Beatles, Elvise, Suchého se Šlitrem, Voskovce s Werichem a Ježkem, Michala Tučného nebo Olympic.
Pak měl ale rock'n'roll zasáhl naplno, absolutně a osudově. Zjevení jménem Guns N' Roses pro mě bylo na začátku poslední dekády dvacátého století tím pravým impulsem k nastartování plnohodnotného pubertálního života.
Proniknutí do dalších, různě křiklavých i tajnosnubných hudebních galaxií pak bylo jen otázkou času. Když o něco později k mase nových podnětů přibyla jaksi samosebou
i beat generation se vším, o co tento svět obohatila, včetně buddhistické filosofie a životní cesty, bylo o mém dalším směřování rozhodnuto definitivně.
Středoškolský časopis In, jehož jsem byl duchovním otcem a šéfredaktorem, byl koncentrovaným vyústěním toho všeho. Tématická sekce Rock In
se stala mým publikačním královstvím. První článek do regulérního celostátně vycházejícího hudebního periodika, měsíčníku Rock Report, dvoustránkovou komentovanou
diskografii kapely Aerosmith, jsem napsal o Vánocích 1996. Bylo mi sedmnáct a měl jsem před maturitou. Během následujících prázdnin jsem pro sebe objevil pražský rockový klub
Inferno. První opravdové interview z očí do očí jsem dělal v angličtině a rovnou s jedním z mých největších rock&rollových hrdinů
- s Lemmy Kilmisterem z Motörhead. Díky pravidelnému publikování v Rock Reportu jsem začal spolupracovat s Českým rozhlasem Plzeň,
kam mě redakční kolega a publicistický guru Jan Petričko přizval ke svým pravidelným pondělním živě vysílaným hodinovkám Rock Time. A také s agenturou Petarda production,
pod jejímiž křídly jsem následujících pět let působil jako porotce vyhledávací soutěže Rock Made In Gambrinus. Na přelomu milénia jsem se stal i členem tehdy morálně
obnovované Akademie populární hudby.
V mezičase jsem vystudoval Management obchodních činností. Když mi pak souhra životních okolností nabídla místo výkonného ředitele a produkčního manažera znovu otevíraného Inferna,
neváhal jsem. V Pekle jsem se seznámil i se svojí manželkou Janou, toho času barmankou. Čertužel jsme byli donuceni klub po roce úspěšného fungování uzavřít. Důvodem bylo údajné
překračování hlukových hygienických norem. Ale hrajte rock'n'roll naplno a přitom potichu... Katarzí nastalé deprese pro mne bylo nové zaměstnání v naprosto odlišném oboru,
konkrétně ve světě telekomunikačních a informačních technologií, v němž pracuji od roku 2002 dodnes. Bez přestávky, ovšem v čase s různou intenzitou se věnuji i hudební kritice
a publicistice. Spolu s dlouholetým přítelem Bohoušem Němcem jsem vedl od roku 2003, nejprve z pozice zástupce šéfredaktora a art directora, magazín
Rockshock. Šéfredaktorem jeho on-line verze jsem se stal o dva roky později. V letech 2003 až 2005 jsem působil jako porotce vyhledávacích
soutěží Rock 5P a Time Bands Cup. V roce 2004 jsem ve spolupráci s kolegy z branže Bohoušem Němcem a Ladislavem Olivou úspěšně resuscitoval
anketu Černá vrána, kterou jsem pak z pozice produkčního manažera vedl osm let, až do soutěžního ročníku 2011.
Druhou polovinu první dekády jednadvacátého století jsme s manželkou Janou započali v prvním vlastním bytě. Ve stejné době jsem také nabyl úřední oprávnění řídit motorová vozidla
skupiny B. V sezoně 2005/06 jsem se po několikaleté přestávce vrátil k aktivnímu hraní florbalu, kterému jsem se začal věnovat na střední škole.
S někdejšími spolužáky jsme založili vlastní klub FBC Hopochos, s nímž jsme naskočili do oficiální pražské soutěže v režii ČFBU. Po roce jsem přestoupil do zavedeného, ve vyšších soutěžích etablovaného týmu
SK Dynamis, v jehož řadách jsem však ze zdravotních důvodů působil pouze jedinou další sezónu. Tu jsem nicméně úspěšně zakončil jako hráč s největším počtem nasbíraných kanadských
bodů. Ve stejné době jsem poprvé veřejně vystoupil se svou DJ show Rock'n'Roll Riot a v roce 2006 se na následující čtyři roky stal residentním DJ pražského klubu Rockshock.
24. dubna 2007 se nám s Janou v podolském ÚPMD narodila dcera Natalie. Od června 2007 do srpna 2009 jsem s producentem a kameramanem Romanem Rezkem připravoval nezávislý umělecký film
Záblesk poznání, který již zřejmě navždy zůstane nedokončen. Sic debutant ve filmové branži, byl jsem režisérem, autorem románové předlohy i scénáře.
Na jaře následujícího roku jsem se po Aleši Brichtovi stal novým majitelem a vydavatelem Rockshocku. Na přelomu let 2011 a 2012 jsem se
ale po zralé úvaze rozhodl pro radikální řez - magazín Rockshock jsem předal dlouholetému redakčnímu kolegovi Jiřímu Olszarovi a od práce v hudebním kolotoči se
řízeně odstřihl.
Ve školním roce 2013/14 jsem se oklikou vrátil do florbalové branže, když jsem ke svému životnímu sportu přivedl dceru Natalii. Po první odehrané sezoně přestoupila do Sparty
a já se najednou znovu pravidelně potkával s kluky, s nimiž jsem v týmu OA Hovorčovická v roce 1993 začínal. Z počátku jsem jako bývalý hráč jen občas vypomáhal při trénincích
a turnajích kategorií, ve kterých zrovna hrála Natálka. Práce s mládeží mě ale chytla a postupně jsem si doplnil potřebné vzdělání, během čtyřech let jsem získal florbalové trenérské licence D, C i B. Od sezony 2016/17
jsem po šest následujících let působil jako trenér v ženské složce klubu AC Sparta Praha. V mezičase jsem si užíval angažmá ve veteránském týmu Sparta 300, respektive jeho nástupnickém
AC Sparta Praha Masters. Od léta 2022 vedu z pozice hlavního trenéra, společně s kolegou Janem Skálou, prvoligový ženský A tým TJ Sokol Královské Vinohrady.
Ničeho nelituju! Žiju na plný pecky. Snažím se přinášet štěstí sobě i ostatním. Snažím se nezpůsobovat strast sobě ani ostatním. Dokud to jde...
|
|