Na letošní Mezinárodní den dětí připadlo mé vůbec první živé setkání se Zappovic magickou famílií, jejímž reprezentantem byl u příležitosti pražského koncertu v pravém slova smyslu revivalové formace ZAPPA PLAYS ZAPPA syn slavného otce, kytarista Dweezil (původním jménem Ian Donald Calvin Euclid) Zappa … což, laskavý čtenář jistě uzná, v inkriminovaný slavnostní den vypadá jako vtipná hříčka osudu.
Jako už několikrát ve své téměř padesátileté kariéře pocítil letos na jaře Bob Dylan nutkavou potřebu upustit svému momentálnímu tvůrčímu přetlaku, vyvolanému mimo jiné poptávkou francouzského režiséra Oliviera Dahana po titulní skladbě k jím připravované road movie My Own Love Song. Díky tomu vznikla velmi rychle a živelně jeho v pořadí již třicátá třetí studiová nahrávka Together Through Life, s níž máme právě tu čest.
MÖTLEY CRÜE, LOADED, BACKYARD BABIES 17. 6. 2009, Praha, O2 Arena Další z druhdy prvoligových zaoceánských rockových kapel, kterou jsme kvůli zdejšímu zatuchlému komunistickému zřízení, živenému miliony pokryteckých kolaborantů v čele s bezpohlavní oficiální kulturní frontou neměli šanci vidět na vlastní oči na absolutním vrcholu jejích tvůrčích i fyzických sil, splatila v polovině letošního června svůj dlouho nastavovaný dluh vůči českým fanouškům, když vystoupila vůbec poprvé...
ABBAND – Deratizer TTT Aleš Brichta / 51:55 Hned na úvod si prosím udělejme pořádek v jedné věci: ano, nepřijde mi nemravné psát recenzi na desku vlastního kamaráda. Naopak. Jsem přesvědčen, že ta moje, založená na logicky bližším vhledu do situace i problematiky a znalosti maxima dostupných informací, bude o poznání hodnotnější než všechny od stolu sepsané elaboráty většiny mých kolegů. Tím spíš, že Deratizer servíruje v mnoha...
Jak podtitul alba Rare And Unreleased 1989 – 2006 jasně vymezuje, máme na tomto osmém pokračování ‚vymazlené‘ série bootlegů Boba Dylana, největšího žijícího amerického písničkáře s citem pro bluesovou i rockovou hudbu, čest s jeho nahrávkami z přelomu minulého a aktuálního tisíciletí, které doposud nespatřily světlo světa, a pokud ano, pak velmi bizarním způsobem.
Jsem hrdý na to, že jsme měli s naším magazínem Rockshock zase jednou možnost podpořit dobrou věc, konkrétně letošní charitativní koncert Free Tibet, a že jsme tak také učinili. Text níže je tak z pochopitelných důvodů více než kritickou reportáží informačním souhrnem z této akce, která se uskutečnila 7. dubna ve velmi slušně zaplněném pražském Lucerna Music Baru.
Masivní přívalový déšť, česky slejvák, mě chytil v půli cesty mezi stanicí metra Nádraží Holešovice a holešovickým viaduktem. V očekávání předpokládatelného vývoje meteorologické situace a vůbec věcí příštích jsem se rozhodl, že návrat nemá smysl. Za stejných, ne-li horších podmínek bych onu cestu musel stejně absolvovat znovu, tudíž v celkovém součtu zbytečně, násobně delší. Pochopitelně pouze pokud by i nadále trvala má touha vidět poprvé v životě na vlastní oči texaské trio ZZ Top, o čemž jaksi nemá valný smysl polemizovat.
Pokud na DEEP PURPLE milujete jejich opulentní instrumentální orgie, museli jste si na pražském koncertě, konaném v rámci aktuálního asijsko-evropského turné, lapidárně nazvaného Deep Purple Around The World Live 2009, maximálně smlsnout. Pokud jste šli hlavně na Iana Gillana a nemáte zase až takový přehled o dění v téhle kapele, mohli jste být svým způsobem zklamaní. Zběsilý cval věku nabírající na rychlosti právě v podzimu života, totiž zbrzdit, natož zastavit nelze a hudba DP není – při vší úctě! – jednoduchý rock’n’roll, který by stačilo tak nějak odmluvit či oddrmolit.
První, co vás při poslechu druhého dlouhohrajícího studiového alba česko-italských rockerů Empire bouchne do uší, je neučesaný syrový dřevní zvuk. Někomu se to jistě nemusí líbit, může mu to v dnešní přetechnizované době přijít málo, mně osobně ale ani po nějakých osmi deseti posleších nepřestal bavit. Je to zřejmě tím, že se nejedná o nějakou z nouze ctnost, ale záměr. Záměr, který stojí na poctivém záznamu, jemuž občasné instrumentální přehmaty, takto důkazy živelného nahrávání, dodávají na ještě větší autenticitě a naléhavosti.
Stěžovat si na početní nicotnost zástupu nových rock/metalových bojovníků patří posledních pár let k bontonu. Je smutnou skutečností, že při transformaci daného úhlu pohledu směrem ke kvalitativním přednostem inkriminovaných souborů – ať už jsou jejich řady jakkoliv široké – dojdeme ke zjištění, že nejde o planý snobský štěk. O to příjemnější účinek na uši i duši má každé zjištění výjimky z tohoto pravidla. Mladíci z Vetrol jsou jednou z nich.