Včerejší glamrockový večírek v pražské Retro Music Hall se náramně vyvedl. Ostatně, taky probíhal pod taktovkou zatraceně zkušeného dirigenta – páně Blackieho Lawlesse z americké formace W.A.S.P. A hned dodávám, že zahanbit se v žádném případě nedali ani jeho soukmenovci Doug Blair (kytara), Mike Duda (baskytara) a Mike Dupke (bicí). Svědkem mého tvrzení budiž více jak tisícihlavý dav, tísnící se v příjemných prostorách bývalé vyhlášené vinohradské diskotéky.
První otázka, kterou jsem položil dvojici zakládajících členů česko-italské rockové skupiny EMPIRE, zpěváku RADKU KURCOVI a baskytaristovi MICHALU ŽĎÁNSKÉMU, de facto ultimativně vystihuje aktuální situaci okolo téhle party, jíž dominuje start velkého republikového turné se skupinou Merlin tento pátek.
Comeback americké ostentativně neortodoxní, apriori progresivní ‚rockové‘ formace FAITH NO MORE po více jak jedenáctileté odmlce, má – na rozdíl od mnoha jiných – rozhodně smysl. A to ať už ho nazíráme prizmatem svébytně uměleckým nebo obecně komerčním. Zjednodušeně řečeno, faktem dokazujícím první polovinu mého tvrzení, byl samotný hudební obsah show pětice ve složení Mike Patton – Jon Hudson – Bill Gould – Mike Bordin – Roddy Bottum; neoddiskutovatelným argumentem, podporujícím naopak druhou část výše uvedeného, byla absolutně vyprodaná pražská sportovní hala, jejíž kapacita byla v průběhu příprav koncertu několikrát pomyslně přifouknuta (původně mělo být pódium umístěno v polovině sálu).
Druhou srpnovou neděli, na den přesně u příležitosti svých padesátých narozenin, uspořádal ALEŠ BRICHTA veřejnou koncertní oslavu tohoto svého životního jubilea, jež obratně relativizoval hláškou „spokojenej budu, až se dožiju svý váhy“ – tedy že klidné spočinutí v houpacím křesle přichází v jeho případě do úvahy až v okamžiku, kdy číslovka určující jeho věk bude odpovídat alespoň cifře jeho tělesné hmotnosti. Přesto, respektive právě proto, se 9. srpna na pódiu pražské Tesla Areny, domovského to stánku sparťanských hokejistů, známého pod letitým kódovým označením Sportovní hala, vystřídal nejen početný zástup gratulantů, ale především tři typově i stylově velmi rozličné formace, v jejichž čele legenda českého metalového zpěvu a textařství v průběhu posledních dvou dekád stála – aktuální ABBand, v letech 2000 a 2004 oživený projekt s primárně fotbalovou tematikou Hattrick a v první polovině devadesátých let bodující tribute band Zemětřesení aneb netradiční pocta hvězdnému kolegovi Jiřímu Schelingerovi.
Tenhle víkend pro mě byl ve všech směrech opravdu náročný. A to ani nepočítám následující pondělní pražský koncert obnovených Faith No More, kterému se budeme s kolegou Janem Martinkem v blízké době věnovat v samostatné reportáži. Během tří dnů jsem totiž navštívil hned tři festivaly; každý v jiném koutě republiky, každý jinak dramaturgicky i organizačně pojatý a především každý zaměřený na jinou cílovou skupinu. A protože jsem se právě nacházel v samém středu své letošní letní dovolené, spojil jsem takříkajíc příjemné s užitečným, své šéfredaktorské a rodinné povinnosti vyřešil průnikem, a v pátek do Rokycan a v neděli do Vyškova cestoval s manželkou i dcerou.
Rozhodně k nám nepřijeli poprvé, zato prý určitě naposledy. Alespoň podle slov svého jediného stálého člena, filozofického guru, geniálního skladatele, progresivního zvukového vizionáře, šíleného frontmana, signifikantního zpěváka a v neposlední řadě multiinstrumentalisty Trenta Reznora. Proto jsem neváhal a vyrazil vůbec poprvé v životě na koncertní show téhle po všech stránkách neortodoxní kapely, jejíž nahrávky jsem dosud užíval pouze jako svého druhu specifický chill-out. A viděno zpětně, zatraceně dobře jsem udělal, že jsem onu poslední červnovou středu nezůstal sedět doma!
MOTÖRHEAD FEST 4. července 2009, Brno, Velodrom Na den přesně u příležitosti 233. výročí amerického státního svátku Independence Day, připomínajícího formální vyhlášení nezávislosti USA na Velké Británii, přivítalo Brno ve Spojených státech domestikovanou anglickou legendu dirty rock’n’rollu Motörhead. U příležitosti této výjimečné hudební události se organizátoři rozhodli pro hudebně velkorysé pojetí akce a k headlinerům přivěsili hned trojici domácích a jednu slovenskou hvězdu. Formulaci ‚hudebně velkorysé‘...
Zpěvák, textař, muzikant, Sparťan a v neposlední řadě taky podnikatel ALEŠ BRICHTA oslaví v neděli 9. srpna padesátiny. Pogratulovat mu budete moci osobně v pražské Tesla areně, kde u té příležitosti pořádá velkou koncertní show. Aby vám čekání příjemně ubíhalo, a taky aby se vám lépe vzpomínalo, připravili jsme pro vás tento rozhovor.
‚Kalkul‘ bylo první slovo, které mě v průběhu iniciačního poslechu aktuálního počinu amerických novodobých punkrockerů Green Day 21st Century Breakdown napadlo. A dlužno podotknout, že se mi ho z mysli nepodařilo vypudit ani několika poctivě opakovanými poslechy. Holt Billie Joe Armstrong, Mike Dirnt a Tré Cool už nejsou žádní mladíci, táhne jim pozvolna na čtvrtý křížek, a tak mají ve spoustě věcí jasno. Zatraceně jasno. Třeba v tom, jak bezbolestně a hlavně spolehlivě navázat na svůj předchozí, pět let starý opus magnum American Idiot.
Mám nepříjemný, avšak značně neodbytný pocit, že se po zásluze legendární Iron Maiden stávají postupem času trapnou karikaturou sebe sama. Důkazem budiž jejich aktuální 2CD soundtrack k autobiografickému dokumentu Flight 666, který by klidně mohl mít podtitul ‚co všechno jsme nemuseli slyšet‘.