homepage

Amerika rovná se rock’n’roll. Opravdový, poctivý, s duší. Bez ohledu na jakékoliv další muzikologické či sociologické přívlastky. A mohou se obyvatelé všech ostatních koutů světa snažit, jak chtějí, třeba i stavět na hlavu, v jejich podání ‚to‘ prostě nikdy nebude úplně ono, takříkajíc ‚pravé ořechové‘. Chybět jim totiž vždycky bude právě samotný americký faktor. (Čímž nijak nepopírám a nesnižuji jejich schopnosti tvořit úžasnou hudbu jiných kytarových žánrů a pochopitelně nejen jich). Potvrdit tuhle známou pravdu přijel druhé červnové úterý do našeho hlavního města se svými Přáteli kytarista a skladatel SLASH, vlastním jménem Saul Hudson, někdejší instrumentální mozek Guns N‘ Roses, aktuálně člen hibernovaných Velvet Revolver.

Když jsem ho viděl před dvěma lety v Ostravě, působil dojmem starého unaveného muže, který svůj set sice odehrál bez sebemenší chyby či zaváhání – ovšem bez většího nasazení, dosti bezkrevně. Dnes to ale byl rozpustilý stařík, kterého jeho job očividně baví, a proto si ho plnými doušky užívá. Dokonce se usmíval a do publika v průběhu koncertu vyslal i pár vzdušných polibků! Téměř nepřetržitě se pod širokou rovnou střechou svého bílého širáku a v naleštěných černých špičatých koních pohupoval do rytmu, při hraní na kytaru se mocně zakláněl a prohýbal v kolenou, a u varhan naopak stál celou dobu v předklonu, důrazně opřený o klaviaturu, jako by chtěl nástroj silou přimět k poslušnosti nebo alespoň přetlačit.

Se svrchovanou veličinou světového shock rocku, jedním ze zakladatelů hudebního žánru notně vyšperkovaného krvavě šťavnatou teatrální pódiovou show, účinkující na prknech znamenajících slávu, peníze, sex, drogy a alkohol již více jak čtyřicet let pod uměleckým jménem Alice Cooper, měli tuzemští fanoušci velmi neobvykle tu čest hned dvakrát během posledního (dokonce necelého) roku. První návštěvu České republiky, pohříchu po dlouhých osmi letech od minulé audience, vykonal Vincent Damon Furnier s početnou doprovodnou družinou 2. prosince 2008, kdy jejich představení hostila brněnská hala Rondo. Šlo tehdy o vůbec poslední zastávku světové šňůry Psycho Drama Tour, v jejímž rámci byla představována albová novinka Along Came A Spider. Letos se charismatický zpěvák, geniální skladatel a šílený performer v jedné osobě a se šesti křížky na zátylku vrátil, aby se svou suitou Plzni předvedl inovovaný program Theatre Of Death.

MOTÖRHEAD FEST 4. července 2009, Brno, Velodrom Na den přesně u příležitosti 233. výročí amerického státního svátku Independence Day, připomínajícího formální vyhlášení nezávislosti USA na Velké Británii, přivítalo Brno ve Spojených státech domestikovanou anglickou legendu dirty rock’n’rollu Motörhead. U příležitosti této výjimečné hudební události se organizátoři rozhodli pro hudebně velkorysé pojetí akce a k headlinerům přivěsili hned trojici domácích a jednu slovenskou hvězdu. Formulaci ‚hudebně velkorysé‘...

Pokud na DEEP PURPLE milujete jejich opulentní instrumentální orgie, museli jste si na pražském koncertě, konaném v rámci aktuálního asijsko-evropského turné, lapidárně nazvaného Deep Purple Around The World Live 2009, maximálně smlsnout. Pokud jste šli hlavně na Iana Gillana a nemáte zase až takový přehled o dění v téhle kapele, mohli jste být svým způsobem zklamaní. Zběsilý cval věku nabírající na rychlosti právě v podzimu života, totiž zbrzdit, natož zastavit nelze a hudba DP není – při vší úctě! – jednoduchý rock’n’roll, který by stačilo tak nějak odmluvit či oddrmolit.

Zatímco středočeská rocková omladina, zmlsaná často nepřebernou nabídkou jejímu vkusu odpovídajících kulturních akcí konaných v hlavním městě, přímo jí pod nosem, povětšinou velmi neuctivě brblala nad situováním úplně poslední zastávky světové šňůry ALICE COOPERA Psycho Drama Tour do brněnské haly Rondo – tedy za pomyslnou východní ‚jihlavskou civilizační hraniční čáru‘, pamětníci rudé totality nad takovou malichernou maličkostí mávali pobaveně rukou. V intencích nemilých vzpomínek na minulé století pro ně byl totiž podstatný samotný fakt, že otce šokantní rockové pódiové show mohli po osmi letech zase vůbec vidět a na cestu si přitom nemuseli vyřizovat výjezdní doložku ani devizový příslib.

Iggy Pop je jako malé dítě. Fracek. Sebestředný, náladový, impulzivní, energický, neukojitelný. Spratek. Dožadující se neustálé pozornosti a péče. Když je po jeho, celý se rozdá, jen aby vám udělal maximální radost. Když ne, dokáže to dát zatraceně ostře a nepříjemně najevo. Nebýt jeho, byli by dnes zbylí Stooges absolutní nuly, které by nikoho netankovaly. Čehož si jsou setsakra vědomi. Na druhou stranu, nebýt jich, respektive jejich společného reunionu před pěti lety, byl by dnes Iggy zřejmě odkecaný.