Dohromady se prý dali přesně 26. března 1996. První sestavu tehdy tvořila čtveřice Viliam Gutray, Igor, Roman a Ivan Timkovští. Rychlý úspěch v regionální soutěži Košický zlatý poklad jim zajistil přímý postup na Bratislavskou Lýru 1997. Přesto, že se neumístili na vítězných příčkách, začalo se o nich nahlas mluvit jako o velkých nadějích slovenské pop-rockové scény. Nahráli pár skladeb pro rozhlas, z nichž se ve vysílání chytla především hitůvka Sa. V roce 1998 podepsali s vydavatelstvím Universal Music smlouvu na pět řadových alb. Nyní, již v rozšířené sestavě a ověnčeni několika slovenskými Grammy, vyrážejí NO NAME na česko-slovenské promo turné ke svému již čtvrtému počinu Slová do tmy. Více už ale zástupci samotné kapely – IGOR TIMKO a VILIAM GUTRAY.
Na rozhovory jste přijeli z natáčení nového klipu. Prozraďte podrobnosti!
Timko: Jedná se o klip ke druhému singlu z posledního alba Slová do tmy Lekná. Singl jako takový se pozvolna dostává mezi 50 nejhranějších skladeb v českých rádiích, tak doufáme, že ho videem podpoříme, aby se hrál ještě více.
Gutray: On by jistě byl i hranější, ale momentálně ještě v éteru dojíždí náš první singl z aktuálního alba, druhá skladba na albu jménem Prvá, který si posluchači ještě stále žádají a rádia se ho tedy nechtějí zbavovat. Proto ten pomalejší nástup singlu nového – není po něm zatím takový hlad. Ale jak říkal Igor, klip ho snad dostatečně podpoří! Mít v první desítce dvě skladby, to se podaří málo komu…
Jak samotný klip vypadá?
Timko: Skladba je o tom, že jsem vytrhal v parku z jezírka všechny lekníny, ať ochranáři vědí, že ona je tak pěkná, že mi to stojí za to! Lekníny jsou totiž zákonem chráněné rostliny, takže jejich trhání stát tvrdě trestá … a o tom to celé je.
Gutray: Klip se točil v městě Šaĺa, v tamním plaveckém bazéně, kompletně pod vodou!
Pod vodou? Inspiroval vás k tomu nějaký zahraniční klip nebo se vám to prostě hodilo do scénáře?
Timko: S nápadem přišli režiséři, protože to jsou stejně jako kapela podvodníci. Takže proto podvodní klip… Samozřejmě jsme už několik klipů, kde se podvodní záběry využívají, viděli, ale ty pro nás byly spíš inspirací, co jak dělat, respektive nedělat, než nějakou předlohou. Třeba nám bylo jasné, že musíme mít otevřené oči a že musíme skutečně otevírat pusu atd. Speciálně tyhle dvě věci jsou asi nejobtížnější. Jednak je prostě nepřirozené mít pod vodou otevřené oči, takže se k tomu musíš prostě donutit. A pak u toho zpívání si zase kromě toho, aby ses prostě neutopil, musíš dávat pozor na playback, aby se ti slova nějakým přijatelným způsobem vešla do pusy. Což samozřejmě při vědomí toho, že voda zpomaluje pohyb, taky není žádná legrace.
Gutray: Veškeré záběry se točily pod vodou speciální potápěčskou kamerou. Dokonce jsme pod tou vodou měli i speciální podvodní reproduktory kvůli playbacku. Víš, že voda přenáší zvuk lépe než vzduch? My jsme to tedy netušili! Ale už se alespoň nedivíme, jak je možné, že se velryby dokáží domluvit na vzdálenost několika desítek kilometrů.
Jistě jste se nevyhnuli komplikacím…
Timko: Nejlépe na to asi vyzrál náš nejmladší člen, můj bratr Dušan, který si prostě do bazénu vzal černé brýle a tak mohl mít oči celou dobu zavřené… Na druhou stranu pak ale po natáčení prospal nejvíce času – 19 hodin nepřetržitě!
Gutray: Komplikacím jsme se samozřejmě nevyhnuli. Ovšem nespornou výhodou takovéhoto netradičního natáčení pro nás bylo, že jsme si nemuseli na nic hrát. Nejsme, kromě Igora, který na to má dokonce červený diplom, herci, takže jak nehrajeme na nástroje a máme pouze něco předvádět před kamerou, jsme strašně nepřirození, v křeči. To v bazénu fakt nehrozilo! Ale abych se vrátil k těm komplikacím. V kapsách jsme museli mít závaží, abychom klesli na dno, kde jsme hráli. Než jsme si na to zvykli, všichni jsme se té chlorované vody pěkně nachlastali… Nebo: měli jsme tam takovou pomocnou lavičku, po níž jsme šplhali ven, která byla zatížená obrovskými závažími. Když do nich někdo strčil, mohlo nám to pod tou vodou vždycky utrhnout uši i hlavy. Taky nás strašně rozptylovala šestice mladých nádherných a téměř svlečených akvabel… Každopádně jsme to všechno zvládli a premiéra by měla být někdy třetího nebo čtvrtého března.
Takže pozvánka na turné?
Timko: Přesně tak! Tohle by mělo být ještě větší než to předchozí. V Čechách bude mít deset zastávek v těch největších městech a bude plynule navazovat na slovenskou část, která se pojede v druhé polovině března. Do konce roku se pak chystáme objet další menší štace jak u vás tak u nás doma. Co bychom taky jako muzikanti jiného dělali… V Čechách jich už teď máme nasmlouváno pětadvacet.
Z čeho jste se poučili a co vás naopak z minula inspirovalo?
Gutray: V první řadě už víme, co to všechno obnáší. Velké jeviště, velký zvuk, velká světla, videoprojekce, pyrotechnika, hodně lidí. Máme od minule vychytané různé detaily, tak aby vše fungovalo, jak má. Třeba už víme, že pyrotechnika musí být vlhkuvzdorná, aby nedocházelo ke zpomalení reakcí jednotlivých efektů, když bude v hale špatně fungovat klimatizace. Už se třeba nemusíme stresovat tím, jestli nám náhodou nebude na pódiu zima, když si na sebe neoblečeme svetr, protože už víme, že po dvou třech písničkách nám i v nevytopené hale bude pod těmi žhnoucími reflektory vedro jen v tričkách… Jsou to detaily, ale k celkově pohodovému průběhu šňůry nezbytné.
Timko: Před prvním košickým koncertem máme tamní halu pronajatou na šest dní, budeme všechno zkoušet, odehrajeme několik cvičných koncertů, abychom vychytali možné chybky. Zvukaři a osvětlovači dostali dopředu přesný rozpis skladeb, timing celé show, takže by měli mít vše připravené. Jen to nainstalovat, odzkoušet a hurá mezi lidi!
Gutray: Snad se nám nestane to, co při minulé šňůře. V den, kdy se mělo skládat pódium, byl státní svátek a dělníci normálně nepřišli do práce. Museli jsme si scénu složit svépomocí a to byl fakt zážitek! Mě trefila do hlavy jedna taková orezlá trubka a pak jsem musel všude vysvětlovat, že tu hlavu jsem si nerozbil, když jsem zpitý vrávoral domů, ale že je to regulérní pracovní úraz
Srovnejte koncertování na Slovensku a v Čechách?
Timko: Globálně je to de facto to samé. Jsou téměř stejné možnosti, obdobné zázemí. Něco jiného ale je, když bych měl srovnat fanoušky. Je známá věc, že někde jsou línější, jinde zase vroucní. A to v konkrétních městech, tohle nemá co dělat s rozdělením kdysi jedné republiky. Někde se smějí předem připraveným fórům, které jinde ignorují, ale baví se zase na místech, kde bychom to třeba ani nečekali.
Předkapelu Gladiátor jste si vybrali sami?
Timko: Ano, sami. Přes různé nabídky nejen od naší agentury jsme se rozhodli vzít sebou naše kámoše ze skupiny Gladiátor. Jen je škoda, že už s námi nepojedou tu druhou, menší část letošní šňůry…
Gutray: To ale zase dáme příležitost takovému našemu objevu, mladé nadějné partě okolo zpěváka Petra Bendeho.
No Name 2004
Igor Timko – zpěv
Dušan Timko – kytara
Roman Timko – kytara, zpěv
Viliam Gutray – basová kytara
Zoltán Šállai – klávesy, zpěv
Ivan Timko – bicí, zpěv
Text: František Kovač
Comments are closed.