Pražská úderka GLOCK 22 právě vydala nový počin Síla v nás, kterým stvrdila svou aktuální velmi dobrou formu, známou fanouškům především z nesčetných koncertních vystoupení křížem krážem republikou. O aktuálním dění v kapele referují jeho tři čtvrtiny – kytarista FILIP ŠIMBERA, baskytarista PETR BUŘIČ a zpěvák MILAN VESELÝ.
Vaše kapela, respektive někteří její členové, mají tzv. kontroverzní (hudební) minulost. Vím, že porůznu bylo na toto téma již vše vyřčeno. Přesto: udělejte na úvod tohoto rozhovoru tlustou čáru za tím vším i pro čtenáře Rockshocku a stručně tu vše spláchněte!
Petr: Mám-li být upřímný, tak skutečnou tzv. kontroverzní hudební minulost mám z celého souboru Glock 22 jen já sám. Myslím, že každý dospěje do věku, kdy se chce zařadit do společnosti a je před ním zásadní rozhodnutí, kterou cestu zvolí. Určitě alespoň zčásti vaše myšlení ovlivní lidé, kteří vás obklopují a které považujete za přátele. Zkrátka, v devadesátých letech jsem působil v několika kapelách na neoficiální scéně. Po čase jsem si ale začal uvědomovat, že hudba, kterou jsem dělal, byla jen jakýmsi zpestřením textů. O ty šlo především a to mě přestalo bavit. Skoncoval jsem s hraním po utajených akcích a založil Glock 22. Kapelu, která nepůsobí a nikdy nepůsobila na neoficiální scéně. Glock 22 není žádná nacikapela a ani já už dávno na letadla nemávám.
Když už jsme u toho. Jak jste se vlastně dali lidsky a hudebně dohromady? Měli jste od začátku jasno v tom, co chcete společně hrát nebo to sedlo až časem, s personálními změnami?
Petr: S Milanem a Richardem jsem před časem hrál v benešovské formaci Elektrik Sekers a časem s nimi dal dohromady Glock. Filip k nám přišel o něco později namísto tehdejšího kytaristy. Po lidské stránce si rozumíme a vzájemně se respektujeme. Občas se mírně poštěkáme, ale to jen v zápalu hudební tvořivosti. Jinak je to pohoda. Co konkrétně chceme hrát, nějak moc neřešíme. Já přitáhnu pár nápadů, které pak s klukama vychytáváme a lepíme dohromady. A když se nám to líbí, tak z toho uděláme song.
Filip: Já znám Milana víc než dvanáct let. Někdy v roce 2001 za mnou přijel, jestli prý nevím o kytaristovi. Tak jsem mu dal pár typů. Chvíli byl klid, ale zanedlouho začal otravovat znovu. Přivezl pracovní nahrávku Glock 22 a bylo rozhodnuto. Navíc v té době Mastix stagnoval a já už neměl chuť znova hledat lidi, se kterými bych mohl hrát. Naučil jsem se asi čtyři věci od Glocku, dali jsme zkoušku a bylo to jasný. Žádný závažný problémy jsme mezi sebou neměli a nemáme. Chceme prostě hrát a tvořit, víc není co řešit.
Milan: Já bych řekl, že jasno v tom, co chceme hrát, nemáme dodnes. I když nějaké náznaky tu určitě jsou. Ale hlavně že to řeže hlavy, ne?!
Kde se vlastně vzal název kapely?
Milan: To jsme tak jednou seděli a rozumovali, jaký název zbraně by byl nejvhodnější – Leopard, Tygr, Apache, Tomahawk atd. Zůstal Glock.
Petr: Kámoš je fanda do zbraní. Vyprávěl mi o Glocku 22. Je to malorážka, jeden z řady modelů ze stejnojmenné výrobny zbraní v Rakousku. Líbilo se mi, jak to zní…
Zpíváte o věcech, které se dějí bezprostředně kolem vás. To vás nelákají jiná témata – nebo na ně prostě není pro aktuální věci čas?
Filip: No, já sice do textů moc nekecám, ale těžko zpívat o lásce, modré obloze a kytičkách, když je všude kolem takovej bordel!
Milan: Možná v dalším kole, ne že by nás to nelákalo…
Máte za sebou jeden demosnímek a jednu regulérní studiovou nahrávku. Srovnejte je, popište na nich svůj hudební vývoj.
Milan: Stále stejné. Nejslabší článek – monotónní, až vlezlej zpěv. A nic s tím neuděláš…
Filip: Myslím, že pořád hrajeme nářez a u toho hodláme zůstat. Určitě se snažíme, aby to bylo pestré, nicméně ten hukot tam prostě musí být. Ať si na to udělají názor posluchači sami. Můžeme tady kecat nesmysly o tom, jak skvělou desku jsme nahráli, ale když to lidi nechytí, otlučou ti to o hlavu. Zatím máme na Síla v nás vesměs pozitivní reakce, což nás samozřejmě těší!
Jak se v průběhu těch let měnil váš hudební vkus? Berou vás nějaké moderní trendy – ať už všeobecně hudební nebo čistě zvukové/technické?
Milan: Poslouchám vše, co je dobré a má v sobě náboj. Mimochodem Krucipüsk Druide je žůžo!
Filip: Já příliš nové trendy nesleduju, protože mi to přijde nesmyslný. Kdo to vůbec vymyslel? Muzika je jenom dobrá, nebo špatná. A jak tomu kdo říká, mi je opravdu šumák. Co se týká zvuků a podobně, tak ty jsou jistě přínosem. Jde jen o to, umět je správně použít.
Počin Síla v nás jste nahrávali v profesionální studiu, nahrávka podle toho zní. Proč jste jí nevydali oficiální cestou, ale pouze jako CD-R?
Filip: Protože na to prostě nemáme prachy! V dnešní době a v naší situaci je rozhodně lepší prodávat si CD sami. Máš stoprocentní kontrolu nad tím, jak s nahrávkou nakládáš. Určitě by (nejen) pro nás bylo pohodlný být pod velkou firmou a žít z muziky. Ale nejsme mediálně provařený, nemáme za sebou několik desítek let existence, nehrajeme muziku přístupnou masám, takže … se staráme sami o sebe. Vzhledem k situaci, která v naší krásné zemi panuje, si nemyslím, že by to do budoucna mohlo být jinak.
Zásadní jsou pro vás samozřejmě koncerty. Jak jste spokojeni s možnosti hraní po ČR? Co zahraničí?
Filip: Jo, hrát můžeš dneska v podstatě všude. Horší to je s návštěvností akcí, kde hraje živá muzika. Do klubů chodí stále méně lidí, což jistě není dobré. Ale ono se to časem zlomí. Muzikanta nelze nahradit strojem. Teď jde jen o to, kdy to lidem dojde… No a s tím zahraničím – člověče, my bychom asi hned jeli, ale nějak nikdo nevolá…
Milan: Spokojenost by byla – hrát se dá všude. „Ale lidé tu chybí!“, jak by řekl Karel Kryl.
Co Glock 22 a hudební soutěže?
Milan: Hudební soutěže před námi jakoby utíkají…
Filip: Pár CD jsme poslali a nic. Porotci mají zřejmě jiné představy o tom, jak by měla znít ‚nadějná kapela‘.
Výhled do budoucnosti na konec…
Milan: Budoucnost je vždycky nejistá, takže kdo ví…
Filip: Chceme hrát, hrát, hrát, natočit další CD – až splatíme dluhy za aktuální počin – a zase hrát, dokud nás to bude bavit.
Glock 22 2004
Milan Veselý – zpěv
Filip Šimbera – kytara
Petr Buřič – baskytara
Richard Mastej – bicí
Text: František Kovač
Comments are closed.