Finské infernální cellové kvarteto APOCALYPTICA se celosvětově stává čím dál tím populárnějším ansámblem. Chtělo by se říct: čím hůř pro Metalliku (nejvíce coverů hraje Apocalyptica právě od ní), tím líp pro Apocalypticu. Samozřejmě, to tvrzení je trochu přitažené za vlasy, má ovšem něco do sebe – Finové dnes zvládají klasické metallikovské fláky mnohem lépe, než jejich samotní autoři… Nejen na toto téma jsem v pražském hotelu The Charles vedl debatu s dvojicí MAX LILJA a PAAVO LÖTJÖNEN.
Na začátek mi řekněte, jak jste vůbec přišli na to, hrát heavy metal na cella?
Paavo: Je to strašně jednoduché. Všichni milujeme heavy metal a všichni máme klasické hudební vzdělání, které jsme získali na Sibeliově akademii v Helsinkách. Neumíme pořádně hrát na jiné nástroje než jsou smyčcové, na které se učíme hrát od svých šesti osmi let, takže vlastně pro nás ani neexistovalo jiné východisko, než hrát heavy metal na cella… (smích). Začali jsme tak, že jsme se na jedné párty nechali kamarády přemluvit a jen tak od boku zahráli dvě věci od Metalliky a jednu od Sepultury. Člověče, měli jsme úspěch jako hrom. No, kdo by to čekal? Ten nápad se nám tak zalíbil, že jsme pak čas od času hráli na privátních akcích, které pořádali naši přátelé, až nás jednou jeden známý pozval do svého rockového klubu, kde nás – ihned po našem první opravdovém vystoupení na veřejnosti! – kontaktoval člověk z nahrávací společnosti. Dokonalá idylka, samotnému se mi nechce věřit. Bylo to v prosinci devadesát šest.
Max: Strašně nás překvapilo, že nás ten člověk kontaktoval. V životě nás nenapadlo, že bychom měli nahrávat metalovou desku. Do té doby jsme naše metalové hrátky brali čistě jako bokovku ke klasické hudbě, kterou jsme vystudovali a kterou jsme se hodlali živit.
V kontaktu s klasickou hudbou jste již od útlého věku, měli jste v dětství taky nějaké idoly z oblasti pop music?
Max: Já jsem asi opravdu nikdy nebyl fanatickým obdivovatelem jediné skupiny či interpreta. Vždycky jsem poslouchal kvanta muziky, jak klasiky, tak metalu.
Paavo: Tak já se přiznám, v období mezi sedmým a devátým rokem svého života jsem zbožňoval Paula McCartneyho. Ale velice brzo mě to přešlo, to mi můžeš věřit. (hurónský smích obou)
V playlistu máte jak cover verze, tak své vlastní skladby. Jak ho sestavujete?
Paavo: Jednoduše, nejdřív dobrou půlhodinu bojujeme každý za svůj názor a pak se vždycky nějak dohodneme. Většinou, ech, demokraticky … většinou.
Max: Hodně jsme se poučili v době po první desce. Přišli jsme na to, že na pódiu nejsme ve studiu a že se musíme umět přizpůsobit aktuální situaci. Prostě nikdy nic striktního.
Se živým hraním na rockových akcích musíte mít – jako každá netypická kapela – určitě problémy. Co třeba zvuk?
Paavo: Se zvukem jsme opravdu měli donedávna problémy. Vezmi si, že máš čtyři stejná cella, která rozhodně nejsou nástroji stavěnými pro odposlechy, navíc akustické nástroje vyžadují mnohem jemnější vyladění než elektrické. K tomu všemu zvukař, který nikdy nic podobného nezvučil… Když je v sále pěkně horko a vlhko, měníme smyčce minimálně třikrát za koncert. Kalafuna nám z nich někdy doslova odkapává.
Max: Myslím si, že nyní je náš zvuk už srovnatelný se zvukem ostatních rockových kapel. Taky to neznalé příchozí dost často šokuje. Čtyři solidně vypadající maníci hrají heavy metal na cella, mlátí u toho hlavami a ještě mají stejně našlapaný zvuk, jako všichni ostatní. Dokonce jsme si pořídili sluchátka, abychom se navzájem lépe slyšeli a mohli tak podávat ještě lepší výkony.
Jak často hrajete na akcích, kde je klasická hudba striktně vymezena?
Paavo: Jako Apocalyptica jsme nikdy na takovéto opravdu seriózní a striktně vymezené akci nehráli. Jinak, jak jsem říkal, máme klasické hudební vzdělání, takže se čas od času někde objevíme, ale každý s někým jiným.
Hrajete na klasické nástroje. Jak se díváte na hudbu, která je vytvářena na počítačích?
Max: Já mám třeba hodně rád Massive Attack. Podle mě nezáleží na tom, jak a kde hudbu děláš, ale na tom, jak jí cítíš.
Paavo: Jediný problém počítačové hudby je ten, že jí může dělat kde kdo. Proto je teď na světě tolik hudebních sraček.
Co plánujete do budoucna? Další nástroje, zpěváka, zpěvačku?
Max: Naše další deska by měla vyjít někdy za rok, mělo to být dřív, ale protože teď hodně jezdíme po světe, nemáme moc času dělat nové věci. Vlastně ještě ani nemáme ujasněnou koncepci.
Paavo: Možná použijeme i další nástroje, myslíme třeba na cemballo. Možná si pozveme nějakého perfektního zpěváka nebo zpěvačku, kdo ví? Taky uvažujeme o tom, že si necháme nějaké skladby od někoho složit. Rozhodně ale budou dominovat cella, jak jinak. Zpestření prosím, ale zachování si vlastního ksichtu především.
Text: František Kovač
Comments are closed.