Zpěvák, textař, muzikant, Sparťan a v neposlední řadě taky podnikatel ALEŠ BRICHTA oslaví v neděli 9. srpna 2009 padesátiny. Pogratulovat mu budete moci osobně v pražské Tesla areně, kde u té příležitosti pořádá velkou koncertní show. Aby vám čekání příjemně ubíhalo, a taky aby se vám lépe vzpomínalo, připravili jsme pro vás tento rozhovor.
Než se pustíte do čtení, vezměte prosím v potaz, že text vznikl v noci ze čtvrtka 30. na pátek 31. července, kdy ještě nebylo vůbec rozhodnuto o osudu respektive budoucím obsazení bubenické stoličky ABBandu, kterou – jak už z našeho zpravodajství jistě dobře víte – právě na inkriminovaném výročním koncertě převezme od Lukáše Pavlíka Klaudius Kryšpín.
Když si před více něž třiceti lety začal dělat muziku, vládla v naší zemi tuhá komunistická normalizace. Doufal si tehdy, že bys jednou mohl tvořit zcela svobodně?
Doufal. Bohužel mě současná situace přesvědčuje, že to bylo hodně naivní.
Život v nesvobodě principiálně znamenal dělání kompromisů. Když se ohlédneš zpátky, lituješ nějakého, stydíš se zpětně za nějaký? A myslím teď hudební i osobní rovinu.
Kompromisy jsem nedělal, s výjimkou třeba změny jednoho slova v textu: ďáblovi soustružníci – nejlepší soustružníci, jenže tehdy to posluchačská komunita chápala a vnímala. DNES SI PŘIPADÁM JAK U BLBEJCH!
Jaký typický příklad (de facto neškodné) blbosti tehdejšího systému bys naopak uvedl. S čím ses jako muzikant běžně setkával a tou absurditou se v důsledku už jen bavil?
Klasika byl text skladby Symfonie pro elektrický křeslo, kterej vlastně v rámci tehdejší garnitury nebyl proti ničemu, ale přesto jsem díky němu byl předvolán k výslechu a závěr byl, že hrajem metal a tím pádem nám stejně není rozumět, protože na to nemáme slušnou aparaturu.
Pro mladší čtenáře, kteří už znají jen ekonomická omezení pro svobodnou tvorbu, tedy nedostatek financí na kvalitní nástroje, studio, nahrávku, propagaci atd., by možná stálo za to v kostce uvést, co všechno musel muzikant za komunismu udělat pro to, aby vůbec mohl veřejně vystoupit a nehrozilo mu zatčení ještě před koncertem. A co všechno musel v průběhu koncertu bedlivě hlídat, aby ho policajti nesebrali hned po něm.
Tos mě pobavil. Ale asi je to tak… Bylo by to na dlouhý povídání, co jsme směli, respektive nesměli. Z dnešních kapel by si neměl zahrát vlastně nikdo, pokud by neměl texty typu „ať žije KSČ“, vlastně dnes ČSSD, ODS, či někdo z podobných. Ještěže ještě pár měsíců snad můžem!
Čas oponou trhnul, máme dvacet let od Sametové revoluce. A ty se zase potýkáš s omezováním svobody slova a tvorby vůbec. Kauza okolo obalu alba Deratizer i textu jeho titulní písně, které si každý zcela svobodně vykládá po svém a tebe pak za ty své domněnky vláčí médii i po policejních služebnách, je dostatečně známá. Jak celou věc hodnotíš s odstupem nějakých dvou, tří týdnů?
Ať mi všichni už opravdu vylížou prdel. Pokud někomu není shůry dáno, aby ten text pochopil, či případně úmyslně chce řešit hovadiny, tak mě to pouze provokuje, abych tyto záležitosti začal řešit natvrdo! Je fakt, že jsem teď odmítl hrát za zajímavé peníze s kapelou i na předvolební kampani ODS, jelikož se domnívám, že jsme se dostali do stádia, kdy ruka ruku myje a záležitosti cikánské komunity jsou mi bližší než nějaká koryta politiků. Což byl i původní smysl celého textu Deratizera! Já doufám, že to každý chápe a nejde o to, jakou budem mít barvu, až se opravdu naserem!
Vím, že sis byl určité kontroverze obalu desky i textu titulní skladby vědom. A že si jí chtěl důrazně poukázat na aktuální špatnou sociální a politickou situaci v České republice. Povedlo se?
Co já vím? Zatím jsme se dočkali negativní reakce pouze z médií, která se před volbami bojí poukázat na skutečné sviňárny.
A vůbec: stálo to za to?
Vždycky stojí za to na něco upozornit a díky mé pozici rockového řvouna se to i někde v médiích objevilo. Problém je, že za tím začali hledat hovadiny a ne to podstatné, kam to bylo namířeno. Jo, holt je každej placenej odněkud jinud!
Bubeník tvého ABBandu, Lukáš Pavlík, odmítá po proběhlé pseudohumanistické mediální masáži Diratizera hrát naživo. Byť je autorem jeho hudby. Jak budete v kapele tuto situaci řešit? Byla by velká škoda, po tom všem, písničku vyškrtnout z koncertního playlistu. Spousta lidí to navíc bude pochopitelně vykládat jako přiznání viny. Nehledě na fakt, že se jedná o opravdu kvalitní skladbu, která může koncerty jen obohatit.
Nebudu mluvit o kudle vražené kapele do zad, ani o pocitu připosrání se z něčeho. Já jsem si za komančů absolvoval dost a neuhnul jsem a neudělám to ani teď v rámci nějakých pseudohumanistů. Opravdu nemůžu hodnotit názor člověka, kterému nevidím do hlavy, byť si můžu myslet svoje.
Zazní Deratizer alespoň na tvém výročním koncertě, který se u příležitosti tvé padesátky koná 9. srpna v pražské Tesla areně? Třeba i s jiným bubeníkem…
Zazní!
Hostí bude v průběhu večera hodně. Představ koncepci show, kdo – co – kdy – s kým?
Každej s každým. Momentálně to teprve řešíme, tak ať se nechá každý překvapit.
Dobře, tak já tedy zmíním alespoň projekt Zemětřesení, který vzdává hold prvnímu českému hardrockovému zpěvákovi Jiřímu Schelingerovi, nevznikl by bez ankety Černá vrána a v roce 1992 byl opravdu třaskavou bombou na domácí rockové scéně.
Řeknu jen, že se těším, až si v téhle sestavě, tedy s Vlastou Henychem, Dodo Doležalem a Štěpánem Smetáčkem, zahrajeme zase pár věcí spolu!
Dalším z hudebních projektů, kterým ses po revoluci věnoval – a připomenut bude i na výročním koncertě – je původně fotbalový, posléze tak nějak obecně sportovní Hattrick. Jak to vypadá s jeho zamýšleným reunionem, respektive vzpomínkovým podzimním turné?
Podzimní turné prý padlo – netuším z jakých přesně důvodů – takže je možné, že je to poslední vystoupení Hattricku naživo. Pořadatelé se asi báli návštěvnosti…
Když si v roce 2002 odcházel po dvaceti letech z Arakainu, prohlásil si, že se do téhle kapely už nikdy nevrátíš a pevnost tohoto svého rozhodnutí si pak v průběhu let několikrát potvrdil. Nechci se znovu zbytečně ptát na co by – kdyby, spíš mě zajímá osobní rovina toho celého. Hlavním důvodem tvého odchodu totiž byly vypjaté vztahy v kapele, ať už šlo více o hudební nebo lidskou stránku věci. Jak se postupem času vyvíjí tvé vztahy s ostatními členy Arakainu? Jak hodnotíš jeho tvorbu po svém odchodu?
Nerejpejme do toho, jo … moc to neposlouchám, takže nijak.
Jsi člověk, kterému nestačí dělat pořádně jen jednu věc, ale potřebuješ se seberealizovat na více frontách. Vzpomeň a hlavně zhodnoť v pár větách své další aktivity: hudební portál Rocknet, non-stop-sport-bar BumBar, stejnojmenný hanspaulský fotbalový tým, časopis Rockshock…
Nejvíc mě asi bavil a baví ten fotbal. Ortodoxnost už asi přenechám mladejm, který nemají tolik napito a nablito!
Pojďme se ještě jednou vrátit k aktuální, nové desce Deratizer. Poprvé se na ní opravdu důrazně autorsky prosadil mladický triumvirát Knopp – Urban ml. – Pavlík. Cítíš, podobně jako já, že díky tomu došlo k docela podstatnému, veskrze pozitivnímu občerstvení hudebního směřování a vůbec vyznění tvorby ABBAndu? Byl to záměr, dát klukům takový prostor, nebo tak prostě vykrystalizovala aktuální situace v kapele?
Co kdo přinesl v aktuální sestavě zajímavého a bylo to blízké lidem v kapele, to se natočilo. Nic víc a nic míň.
Koncertní sestava ABBandu je principiálně proměnlivá, spolupracuješ s řadou kytaristů. Budeš i do budoucna ctít pravidlo, že kdo má zrovna čas, hraje, někdy jedna, někdy dvě a někdy i tři kytary, nebo chceš formaci více stabilizovat? Ptám se proto, že některým fanouškům to vadí, zatímco jiní toto překvapení berou jako vítané zpestření návštěvy vašeho koncertu.
Někdo musí zaplatit nájem za bydlení, ale na druhou stranu chce pracovat na svém projektu. Přece nebudem kluky omezovat v jejich aktivitách. TO BY BYLO NEFÉR. Z TOHO VYCHÁZÍME. Každý má maximální možnou svobodu, pokud to neohrožuje kapelu a zbytek muzikantů. To mi připadá vcelku férový, ne?
Materiálu na Deratizera se opět sešlo požehnaně. Z kolika nápadů jste nakonec vybírali, kolik z nich ve studiu opravdu roztočili, natočili a kolik jich v mezičase spadlo pod stůl?
Pár jich pod stůl spadlo, ale z natočených nakonec nebyla použitá pouze jedna věc Jirky Urbana ml., protože kluci se nějak nedohodli na základech a já nazpíval nějakej text v místech, kde by měly být kytarové vyhrávky, takže to stálo za hovno. Ale ta věc je dobrá, takže jí možná po úpravě použijem příště.
Není porce čtrnácti skladeb na prostoru nějakých padesáti minut pro běžný kontinuální poslech příliš? Nebo k desce přistupujete tak, ať si každý vybere, co se mu líbí, dáváte mu tu možnost?
Hele, ze svého hlediska je mi to úplně jedno. Někdo bude chtít, aby ta deska měla pět hodin, další, že to máme nacpat do třiceti minut. Co hlava, to názor. Prostě si to děláme po svém. Tak nás ukřižujte!
Výroční koncert se bude zaznamenávat pro účely budoucího vydání na DVD. Chtěl bys, pokud technika dovolí, show vydat jako celek, nebo preferuješ nějaký sestřih nejlepších okamžiků? A bude opravdu jen DVD nebo i CD?
DVD možná i Blue Ray. Co bude možné vydat je záležitost smluv s jednotlivými interprety. To prostě neovlivním. Třeba někdo řekne, že na „fašounským DVD“ nechce figurovat. Po té kriploidní kampani v médiích už mě opravdu nic nepřekvapí.
Na úplný závěr tě prosím o ještě jednu historickou sebereflexi. Vyber tři zlomové okamžiky své hudební kariéry a oproti tomu tři zlomové okamžiky svého soukromého života.
Rozbití si držky jako spolujezdec v autě, založení Arakainu, odchod z Arakainu. Rozbití si držky jako spolujezdec v autě, svatba, rozchod se současnou přítelkyní.
Text: František Kovač
Foto: František Kovač st.
Comments are closed.