Šoubyz je šoubyz. Když šlo debutové album AMERICAN HEAD CHARGE na tuzemský trh loni ihned po zaoceánské emisi, neprodal se ho tu jeden jediný výlisek a po kapele neštěkl ani pes. Byť měla renomé obstojně šlapající drtičky kloubící panterovský HC-metal s avantgardními Mansonovskými šlehy a moderním nu-metalovým soundem. Teprve aktuální pozice předskokanů pošahanců Slipknot z nich učinila krapet zajímavější zboží. Nejen o tomto nejednoznačném údělu jsem si povídal se zakládajícím členem tohoto sedmičlenného ansámblu CHADEM HANKSEM.

Jaký je váš vztah ke Slipknot? Tohle turné pro vás určitě hodně znamená…
Být na šňůře se Slipknot, je fakt nářez! Je to, jak to říkám, to nemá cenu rozvádět… Nebudu ti tu blábolit o jejich muzice, tu znáš sám dobře a konec konců ten běs dneska uvidíš naživo. Nejhustší scénky jsou, když se tihle týpkové vyvalej v civilu z autobusu a jen tak choděj kolem svejch zmalovanejch fanoušků a ti nemaj ani páru o tom, kdo kolem nich právě prošel nebo projel na in-linech. Na druhou stranu, důležitější pro nás bylo asi minulé turné se System Of A Down, díky němu jsme se totiž dostali pod křídla American Recordings a mohli tak vydat první oficiální desku a trochu víc a hlavně jednodušeji se rozjet. A taky nebýt SOAD, asi bychom se tak jednoduše neseznámili s mistrem producentem Rickem Rubinem, který se nemalou měrou podílem na The War Of Art.

Která kapela tě oslovila a dostala jako první a která tě nejvíc hudebně ovlivnila?
Jednoznačně Kiss!!! Ta dokonalá symbióza jednoduché muziky a grandiózní cirkusové show dotažené do posledního detailu mě naprosto uchvátila. Kvůli nim jsem se začal zajímat o muziku … a vidíš kam jsem se dostal.

Je pravda, že jste se s Martinem Cockem dali dohromady v pakárně?
Byla to taková trošku specifická pakárna … seznámili jsme se na detoxifikační klinice v Minneapolis. Abych se dostal z nejhorších sraček, řekli mi, že nejlepší bude, když si budu zapisovat svoje pocity a tak sám pro sebe si zúčtuju s dosavadním životem. Popsal jsem stohy papírů a fakt mi to hodně pomohlo. Martin nikdy předtím nezpíval, ale moje písání ho hodně zaujalo a tak se nechal dokopat k tomu, že to zkusí. Když to zjistili doktoři, málem jim z nás hráblo. Sice měli radost, že si plánujeme budoucnost a nechceme se tu na to vysrat a hodit si mašli, ale ta představa rockovejch muzikantů v nich moc velkou důvěru v naší rehabilitaci nevzbuzovala. A vidíš, od tý doby jsme oba čistý a v pohodě. Rokenrol je ta nejlepší terapie!!!

American Head Charge 2002
Martin Cock – zpěv, kytara, programming

Chad Hanks – baskytara, kytara, programming
Wayne Kile – kytara
David Rogers – kytara
Christopher Emery – bicí
Aaron Zilch – noize triggering unit, audio meat grinder
Justin Fouler – noize triggering unit, audio meat grinder

 

Text: František Kovač