WALTARI, RIVIERA PLAYBOYZ
21. 5. 2005, Praha, Palác Akropolis
Waltari se opět po roce ukázali v Praze. A tentokrát před nimi dokonce jako předkapela vystoupila poslouchatelná parta, domácí Riviera Playboyz. Skvělý klubový zážitek byl předem více než zaručen.
RIVIERA PLAYBOYZ si své koncertní ostruhy v průběhu minulých let řádně zostřili na společných mamutích turné s Kabátem a Danielem Landou, aby je do preciznosti vypilovali na nesčetných sólových klubových koncertech. A je to znát na první pohled. Mnohohlavý ansámbl se nebojí pohybovat po pódiu, přesto každý ze zúčastněných dobře ví, kde je jeho místo. A co platí pro související pohybovou prezentaci, platí dvojnásob pro hudební složku samotnou. Na první poslech je evidentní, že se tahle parta nebojí experimentovat, stejně tak jako nepopírat (de facto) nepopiratelné kořeny. Hutné rytmické spodky doostřené samply, řezavé kytary, obhroublý vokál a jako třešnička na dortu exotické aboridžinské didgeridoo. Škoda jen, že těch experimentů a pokusů nalézt něco nového není více. Rozhodně by to nebylo na škodu, právě naopak. Koncertní set by nezačal po více než dvaceti minutách splývat v jeden pozvolna se nepříjemně rozplizávající hlukový chuchvalec. Třeba zrovna předvedený cover Depeche Mode byl skvělým tahem, i když osobně tuhle letitou pozérskou partu fakt nemám rád.
WALTARI k nám stejně jako vloni i tentokrát přijeli v rámci promotion aktuálního alba Rare Species. To, pokud se pamatujete, bylo sice při jejich poslední návštěvě našeho hlavního města oficiálně venku, ovšem první reálnou šanci na jeho nákup představoval pro tuzemského fanouška právě inkriminovaný koncert. V oficiální distribuci se tu CD dokonce objevilo až po několika dalších měsících, navíc pouze v jednodiskové verzi. Proto taky minule kapela upravila zajetý setlist a odehrála pro své Pražany extra smíchaný koktejl starších kompozicí s pouhým letmým avízem novinky. A proto taky, ale samozřejmě nejen proto – náklonnost těchhle Finů k ČR je všeobecně známá – přijel Kärtsy Hatakka se svými spoluhráči znovu. Tentokrát již opravdově představit loňský řadový počin. A jak je dobrým zvykem téhle vykutálené severské sebranky, tak i oprášit něco prehistorických kostlivců. Ostatně, vizte playlist.
Čtveřice tradičně posílená o doprovodného klávesistu se nenechala rozhodit ani úvodními Kärtsyho technickými problémy, které se naštěstí během čerstvého otvíráku One Day podařilo vyřešit, a předvedla se v plné parádě. Hatakka občas prohodil nějaké to české slovo (oblíbené „hovno“ vpravil tradičně i do refrénu tucky No Limit), přebíhal ke klávesám, odkládal, měnil a znovu si nasazoval baskytaru (obě dvě měly tentokrát na horním konci hmatníku ‚hlavu‘) a u toho všeho do puntíku plnil svou frontmanskou úlohu. Jariot Lehtinen s typickým bobanem vlasů na temeni si stíhal kromě precizního sólování každou chvíli zapálit novou cigaretu, Sami Yli-Sirniö u své kytarové hry zase pečlivě klepal blonďatou hlavou. Služebně i věkově nejmladší člen souboru, bubeník Ville Veikko Vehviläinen, pak celou dobu s přehledem dokazoval, že je skutečně platným nástupcem Miki Järveläinena.
Přes pestrost, jakou dosavadní tvorba Waltari vykazuje, má tento již poměrně rozsáhlý materiál jasné jednotící body, které jen podtrhují jeho kontinuitu, ruku v ruce s autorským kumštem. Ostatně, stejně jako jeho živá prezentace. A právě proto mám tuhle kapelu velmi rád. Zatímco nahrávky jsou důkazem precizního skladatelského brainstormingu, koncerty dokonale splňují definici okřídleného ‚očekávejte nečekané‘. Obé pak ještě, jaksi nádavkem, přináší poctivou porci instrumentální dovednosti kombinovanou, světe div se, s opravdovou radostnou zábavou. A přesně v těchto intencích se odehrával i pražský koncert předposlední květnovou sobotu. Důkazem budiž spokojeně rozzářené tváře fanoušků opouštějících krátce po desáté večerní žižkovský ‚Akráč‘. Jediné, co mě osobně zklamalo, byla nemožnost přímo na místě pořídit aktuální DVD Rare Species Alive.
Playlist WALTARI: One Day, Till The Music Nation, Dreamworld, Back To The Bottom, My Pain, Vogue, Color TV, New York, Stars, Shades To Grace, Far Away, Atmosfear, The Plan, Wasting My Mind, Walking In The Neon, Exterminator Warheads, The Stage, No Limit.
Text: František Kovač
Comments are closed.