MORBID ANGEL, HATESPHERE, PANDEMIA
2. 4. 2005, Praha, KD Domovina
Čím jsem starší, tím menší úctu ve mne vzbuzuje většina spolků z drsně-metalového ranku. Co mi v útlém pubertálním věku přišlo ‚fakt hustý‘, mi dnes, s odstupem času, přijde – eufemisticky řečeno – ‚úsměvné‘. Pokud bych měl být upřímný a nebrat si servítky, většina z nich mi připadá trapná a směšná. Ovšem nelze házet všechny démony a satanáše do jednoho kotle! Právě floridští Morbid Angel patří k těm několika málo spolkům, jejichž alba si doma stále s velkým zaujetím pouštím a vychutnávám. Proto jsem neváhal a jejich pražský koncert v obnovené sestavě navštívil. Měl jsem totiž velkou chuť srovnávat pro mnohé nesrovnatelné – Morbid Angel s Davidem Vincentem z minulého tisíciletí, Morbid Angel se Stevem Tuckerem z přelomu tisíciletí a Morbid Angel s Davidem Vincentem model 21st century.
Avizovaní Němci Necrophagist se z důvodu blíže nespecifikované zdravotní indispozice uvnitř souboru nemohli zúčastnit, takže se jako první v holešovickém kulturním stánku Domovina představili našinci. Chebská PANDEMIA svým setem dokázala, že nic světového jí není cizí. Žel, tento můj postřeh nemá pouze pozitivní nádech. Během přidělené půlhodiny totiž Západočeši nepředvedli zhola nic, podle čeho by si je mohl jejich emisí neznalý posluchač zapamatovat. Precizně přehraná schémata doplněná nezbytnými vlasovými větrníky totiž byla takto naživo vším, jen ne svébytným autorským materiálem. Do takto nastaveného profilu vlastně absolutně zapadly i obě zaznělé novinky, které se co nevidět objeví na albu Riven. Škoda, vždycky jsem si myslel, že tahle parta má na mnohem víc, že ve své tvorbě půjde mnohem dál.
Prostřední akvizicí večera byli dánští HATESPHERE, kapela, která je známa svým neortodoxním, avšak zatraceně agresivním přístupem k metalovému žánru. Což, podle mého názoru, jejich produkci činí o poznání zajímavější než třeba předchozí ad absurdum vyhraněně schematický set Pandemie. Především od hlavy k patě zkérovaný frontman Jacob Bredahl dodává dánské úderce potřebnou ‚mimoúrovňovou‘ šťávu. Jeho hlas totiž plynně osciluje mezi klasickým smrtelným murmurem, havraním krákorem a HC odsekávačkou, nemající v jistým momentech daleko k rapu. Samotná hudební náplň se pak nese na vlně energií nabitého skandinávského thrash/death metalu šmrncnutého klasickým osmdesátkovým hutně-kytarovým newyorským hácéčkem i tzv. ‚moderními vlivy‘. Půlhodina hracího času byla pro jejich pekelnou jízdu prošpikovanou pozitivní komunikací s fanoušky přesně akorát.
Hlavní hvězdy večera nastoupily po krátké technické přestavbě pódia a dlouhé, doslova iniciační introdukci. Dobrá pětistovka oddaných headbangers byla od začátku u vytržení. Aby taky ne (podle pokoncertní sondy), bylo jen málo takových, co si při pohledu na zespodu bíle nasvíceného a větrákem ovívaného Davida Vincenta s načerno obarvenými vyrovnanými vlasy, v černém latexovém kostýmku se stříbrným pentagramem na prsou nepustili do kalhot! Na mě však, čertužel, tenhle napudrovaný panák působil spíše jako hodně špatný klon ‚kissáka‘ Gene Simmonse. A když začal vyplazovat jazyk, prostě jsem to nevydržel a rozesmál se na celé kolo… Panebože, proč?!, chtěl jsem se rouhat. Naštěstí jsem mohl zavřít oči a umocnit tak svůj sluchový vjem. A ten byl – odhlédnu-li od technicky nepříliš podařeného zvuku, který kupodivu vyrobil osobní zvukař kapely (seděl jsem přímo nad ním, takže jsem dobře viděl, jak po třetí skladbě rezignovaně předloktím vytlačil všechny ‚šavle‘ na maximální hodnoty, zasunul ruce do kapes a se šibalským úsměvem se jal pohupovat do z pódia burácejících rytmů) – veskrze parádní.
Přesvědčivá blasfemická údernost celkového soundu kapely neztratila nic ze své někdejší dynamiky a intenzity. Ústřední instrumentální duo Pete Sandoval (bicí) – Trey Azagthoth (kytara) čarokrásně excelovalo. Jak je jejich dobrým zvykem, Sandoval se ve svém výsostném teritoriu pohyboval tak rychle, že z něj byla občas vidět jen rozmazaná silueta a Azagthoth zase měnil kytary snad i během skladeb. Nezasvěcený musel jistě nabýt dojmu, že si oba mistři ruce po koncertě rozplétají dlouhé hodiny. Instrumentální orgie v jejich podání však nejsou žádnou nemístnou onanií, naopak, jedná se o neochvějné signifikanty celého deathmetalového žánru! Druhý kytarista Tony Norman (jinak Monstrosity) i sám Vincent pak hráli standard, který se od nich očekával. Ostatně s druhou kytarou a baskytarou materiál MORBID ANGEL nikdy nestál a nepadal.
Na přetřes přišly především skladby z konce osmdesátých a začátku devadesátých let, tj. z alb Altars of Madness, Blesseed Are The Sick, Covenant a Domination. Na novinky se téměř nedostalo. Viz playlist. Ostatně, „Je ještě brzy,“ jak prohlásil sám David Vincent. „Teď jsme tady, abychom se vám připomněli v plné parádě. Až příště vás srazíme do kolen novým materiálem!“ Další prohlášení se už nesla v tradičním rouhačském duchu. Co ovšem před patnácti lety působilo jako setsakra ostrá konfrontace s křesťany, je už dnes nezbytným koloritem odváděné show. Fanoušci byli přesto evidentně spokojeni. Sborové hulákání známých refrénů doprovázeli občasní skokani, ruce letěly neomylně nahoru po každé kompozici. Však se taky kapela nezdráhala přidávat. A je jistě jen hříčkou náhody, že se čas odchodu Morbid Angel před přídavkovým blokem – jak se později dozvídám – kryl s časem, kdy tento svět definitivně opustila hlava nejrozsáhlejší a nejzhoubnější mafie, papež Jan Pavel II.
Na závěr slíbená srovnávací bilance. Kdo na vlastní oči neviděl původní Morbid Angel v minulém tisíciletí, může na základě zhlédnutí vystoupení novodobé sestavy konečně litovat, o co vlastně přišel. Osobně pak pražský koncert se Stevem Tuckerem za mikrofonem hodnotím výše než tento s Vincentem. Byl totiž více o muzice a méně o pózách. A to je to, o co mi s postupujícím věkem jde především!
Playlist MORBlD ANGEL: Rapture, Pain Divine, Maze Of Torment, Sworn To The Black, Blasphemy, Lord Of All Fevers, Dawn Of The Angry, Where The Slime Lives, Blood On My Hands, Dominate, Immortal Rites, Day Of Suffering, Evil Spells, Chapel Of Ghouls, God Of Emptiness, World Of Shit.
Text: František Kovač
Comments are closed.