EMPIRE – Lobotomie
VJM / 41:57
První, co vás při poslechu druhého dlouhohrajícího studiového alba česko-italských rockerů Empire bouchne do uší, je neučesaný syrový dřevní zvuk. Někomu se to jistě nemusí líbit, může mu to v dnešní přetechnizované době přijít málo, mně osobně ale ani po nějakých osmi deseti posleších nepřestal bavit. Je to zřejmě tím, že se nejedná o nějakou z nouze ctnost, ale záměr. Záměr, který stojí na poctivém záznamu, jemuž občasné instrumentální přehmaty, takto důkazy živelného nahrávání, dodávají na ještě větší autenticitě a naléhavosti.
Hned vzápětí, respektive fakticky současně, vám do ušních bubínků břinkne úvodní hitová jízda s mocným (byť po hříchu primitivním – myšleno pozitivně) refrénem Kuš. Dvojka Miss erotika zaujme především Dariovým ústředním kytarovým sólem, které je opravdu pěkně vystavěné, systematicky gradující, navíc svou náladou tak nějak romantické; takže se perfektně hodí k textu oslavujícímu ženskou krásu, nenasytnost a neukojitelnost. Škoda zbytečně (více než minutu) natahovaného závěru s opakovanou repeticí refrénu, v němž může nepřivyklé ucho dráždit Radkovo lehce nakřápnuté er. Mít skladba dvě a půl minuty, neměl bych výhrad. Stejně solidní základ i provedení má Nechci ti lhát, textové ohlédnutí za debutovou dračí tematikou. Zatím nejpomalejší, střednětempá kompozice spád alba nikterak nebrzdí. Navíc ji zdobí instrumentální mezihry se zpěvovými výpady do refrénu, těžící ze specifik češtiny. Čtyřka je hold motorkářům z klubu K-1400, což ji determinuje po všech stránkách. A obdobně je na tom pátá v pořadí Odcházím; balada se vším všudy. Kratší stopáž by asi ani zde nebyla na škodu, problém to ovšem není zdaleka tak markantní jako v případě Miss erotika, jejíž nastavovaný konec při opakovaných posleších prostě přeskakuji.
Do druhé poloviny alba se rozjíždíme příjemně a zlehka. Vůbec bych se v případě Cizince neostýchal použít označení pop rock, odkázat na americká osmdesátá léta minulého století … a na konci zatleskat. Podobně laděná Jízda je sama o sobě bezproblémová; otázkou je, zda tři takovéto (rozuměj pozvolné) skladby za sebou nejsou na kapelu typu Empire moc a zda radši neměla jedna klidnější věc narušit úvodní rifforamu. Všechno má čas je už ale zase po čertech ostrá kompozice, kterou zpestřuje krásně barevný refrén i přilehlé instrumentální orgie. Méně než více rychlá Ledová královna je pak hlasovou exhibicí páně Kurce. A jen potvrzuje mou předchozí domněnku o nevyužité devize v podobě potenciální větší pestrosti poskládání alba. Na své místo, mezi dvojici nadupanějších sousedek, totiž padne výtečně. Závěrečná titulní Lobotomie s netradičně proměnlivě střídavým tempem pak není žádnou výplní na konec, naopak, patří k vrcholům desky.
Všechny texty tentokrát psal sám zpěvák Radek Kurc a jejich kvalita je obdobně jako na debutu Zrození draka, kam texty dodávali i externisté, minimálně dobrá, ne-li lepší. Veškerá hudba pak pochází z tvůrčí dílny italského proutníka Daria Sapienzy. Empire opět nahráli vydařenou, v celkovém účtování silnou, zahraniční konkurence jistě schopnou desku. Potenciál kapely, pevně nastíněný na debutovém albu, tak rozhodně nebyl v čase promrhán, křečovitě nastavován, nepřišel vniveč. Pokud má být druhá řadovka kritickým okamžikem kariéry každého souboru, dovolím si soudit, že Empire jsou v tomto ohledu ‚za vodou‘. Samozřejmě pokud neusnou na vavřínech, nehodí flintu do žita a sebestředně neshnijí. Jak tak ale pány Kurce, Žďánského a Sapienzu, tedy tvrdé jádro souboru, znám, tohle jim – minimálně zatím – nehrozí.
František Kovač
Comments are closed.