Když v polovině osmdesátých let přešel z lokálního souboru Road Crew do formujících se Guns N´ Roses, bylo definitivně zaděláno na bezkonkurenčně nejlepší rockovu kapelu přelomu osmé a deváté dekády. Posedlý frontmana Axl Rose však během necelých deseti let soubor vnitřně rozložil do té míry, že strunný ekvilibrista v cylindru znechuceně odešel svou cestou. Ta se jmenuje SLASH’S SNAKEPIT a na kontě má již dvě výtečná alba.
Anabáze 2000
Album Ain’t Life Grand je kompletně nahráno ve Slashově domácím studiu Snakepit. Nahrávání se účastní sestava Slash (kytara), Rod Jackson (zpěv), Ryan Roxie (kytara), Johnny Griparic (baskytara), Matt Laug (bicí), Teddy ‚ZigZag‘ Andreadis (klávesy, varhany), plus zatím více či méně tajní hosté. Producentem je Jack Douglas. Hotovo mají na začátku lednu. Finální mix a mastering probíhá posléze v New Yorku. Ze třiceti nahraných skladeb je pro album vybráno 16. Tento počet je posléze zredukován na konečných 14 včetně bonusů.
V květnu Slash’s Snakepit nečekaně odcházejí – „pro koncepční neshody“ související právě s vydáním novinky – od vydavatelství Geffen/Interscope, vydání alba se tak pozastavuje. O necelé dva měsíce později Slash podepisuje pro svou kapelu kontrakt s newyorským labelem Koch Records. Oficiální datum uvedení novinky na trh je stanoveno na 26. září. Album nejprve vychází v Japonsku, oproti připravované standardní emisi je doplněno dvěma bonusy Rusted Heroes a Something About Your Love. Cena při objednání do USA je 40 dolarů. Tam zatím vychází první singl Been There Lately. V říjnu pak proběhne i americká emise alba, cena je stanovena na 14 dolarů. V listopadu vycházejí další lokální emise, například australská obsahuje 13 skladeb.
S jakými představami jsi se začal věnovat muzice?
„Myslíš jako, jestli jsem snil o tom bejt alkoholik, narkoman a děvkař? Ne tak docela… Na začátku jsem chtěl prostě umět pořádně zahrát rock’n’roll. Cvičil jsem celý dny a hodně tomu obětoval. Začínal jsem tím, že jsem dřel stupnice podle not, ale to vůbec neznělo jako Cat Scratch Fever, tak jsem začal odposlouchávat pecky přímo z nahrávek a zkoušel je pak vždycky tak dlouho, dokud se maximálně nepodobaly originálu. Pak jsem chtěl bejt jednoduše nejlepší. Teď chci dělat svojí muziku jak nejlíp to jde, přesně podle svejch představ. Mám svoje domácí studio Snakepit, kde mám na všechno dost času, nikdo mě nehoní… Prostě si muziku vychutnávám a užívám.“
Co pro tebe znamená kytara?
„Hraní na ní je nejzásadnější částí mýho života. Nesouhlasím s názorem, že je to falickej symbol. Aspoň pro mě teda ne…Ani si nemyslím, že má kozy a kundu. Víš, jsem vlastně docela plachej týpek, takže se za ní snažím schovávat. Proto taky ty vlasy do obličeje. Nejsem nervózní a nemám trému, živý hraní mě absolutně naplňuje, jen si potřebuju na jevišti vytvořit krapet soukromí, abych se mohl ponořit do svýho vlastního světa.“
Máš tedy rád koncerty, co turné?
„Miluju ježdění! Jsem cestovatel tělem i duší. Bere mě to tak, že se pak i nerad vracím domů. Mívám vždycky nějakej čas po příjezdu pocit, že doma není co dělat. Muzika žije především na cestách a na koncertech vůbec. Na pódiu se vydávám do posledního zbytku sil, je to nezadržitelnej kolotoč. Lítám, skáču, vyhejbám se různejm věcem, co po nás házej. Kytaru vždycky pomalu rozervu. Ani bys nevěřil, jakou mám díky tomu všemu fyzičku.“
Jak jsi na tom v současnosti s drogami?
„Pil jsem kdysi minimálně láhev Jacka Denielse denně, taky jsem měl pár opravdu hustejch jehlovejch období. Dostal jsem se až na definitivní kraj propasti. Ale rozhodl jsem se zůstat na tý rozumnější straně. Proto tady ještě jsem…“
Jsi znám jako chovatel nejrůznějších plazů. Co tě na nich tak uchvacuje?
„Jsou prostě úžasný! Vezmi si jen ladnost a důmyslnost jejich pohybů … a taky nedělaj žádnej kravál jako třeba psi. Jeden čas jsem se trochu zvrhnul a měl jich tolik, že jsem ani radši moc nechodil domů, stejně bych si neměl kam lehnout. Teď se to snažím držet v rozumný míře, abych se jim mohl pořádně věnovat.“
Kdybys sis mohl vybrat, jak bys chtěl umřít?
„Hm … asi tak, že se se mnou zřítí jeviště, nebo že na mě spadne osvětlovací rampa, nebo něco takovýho podobně romantickýho. Hnusí se mi představa odchodu v sebelítosti. Vím, že je dost klišé tvrdit, že pro mě je celá filosofie jít a žít na plný pecky, ale já bych opravdu jinak žít nemohl. Bez rock’n’rollu a všeho toho kolem bych se unudil, ech, k smrti…“
Během let sis vytvořil svůj osobitý styl, který samozřejmě nepostrádá moderní prvky. Jak vnímáš nové hudební trendy?
„Dnešní muzika je vlastně úplně stejná jako ta před dvaceti lety. Je tu spousta originálních a invenčních kapel, které stojí za to v klidu si poslechnout, stejně jako je tu spousta sraček, o které se nevyplatí ani zavadit. Jsou tu jak vysloveně komerční kapely, tak mainstream i underground. Nic nového pod Sluncem. Snaživý talentovaní muzikanti se prosadí vždycky, ať už svou hudbu pojmenovávají jakkoliv.“
Rod Jackson – zpěv
Do sestavy, která nahrála aktuální album Ain’t Life Grand přibyl jako poslední. Předtím působil pouze v souboru Rag Doll, který se jakž takž protloukal v rodné Virginii. Ten opustil především pro mizivou možnost dalšího profesionálního růstu a rozhodl se zkusit pěvecké štěstí v Los Angeles. Jeden z nejosobitějších interpretů současného rocku.
Keri Kelli – kytara
Někdejší spoluhráč svého předchůdce na pozici druhého kytaristy Snakepitu Ryana Roxieho z Dad’s Porno Mag. Na nahrávání Ain’t Life Grand se nepodílel a jeho příchod je zatím poslední personální změnou v souboru. Proslavil se především angažmá v souborech Ratt a Warrant, působil i v Big Bang Babies, Pretty Boy Floyd, Newlydeads a US Crush.
Johnny Griparic – baskytara
Působil již ve Slashově bluesovém coverbandu Blues Ball, založeném v době stagnace GNR, před definitivní rozlukou s Axlem a založením prvního Snakepitu v roce 1995. Současně působí ve skupině The Screaming Cocktails klávesisty Teddy ‚ZigZag‘ Andreadise, takto též člena Snakepitu. Je znám i jako Johnny G! a Johnny Blackout.
Matt Laug – bicí
Hned po škole dorazil do Los Angeles, kde se etabloval jako velmi zručný nájemný (nejen) studiový hráč. Na kontě má podíl na albech Alice Coopera (Fistful Of Alice – v několika nahrávkách se objevuje i Slash), Alanis Morissette (Jagged Little Pill), The Corrs (Talk On Corners), The New Radicals (Have You Been Brainwashed, Too?), Beth Hart (Screaming For My Supper) i na soundtracku ke kultovnímu seriálu South Park (What Would Brian Boitano Do? #2).
Teddy ZigZag Andreadis – klávesy, varhany
Dávný Slashův parťák a kamarád z mokré čtvrti. Absolvoval několik turné s GNR, stál za mikrofonem Blues Ballu. Hrával i s takovými hudebními velikány jako Alice Cooper nebo Carole King. Kromě Snakepitu má svou vlastní kapelu The Screaming Cocktails, se kterou – když zrovna pobývá doma v Hollywoodu – hraje každé úterý v podniku jménem The Baked Potato.
Text: František Kovač
Comments are closed.