Reportáže

Letošní, v pořadí již jedenáctý ročník českobrodského festivalu postihly jeho tradiční nepříjemnosti – déšť a časové prostoje. Co se však samotného diváckého komfortu týče, jednalo se letos o bezkonkurenčně nejlépe pořadatelsky zvládnutý RFP. Přehršle občerstvovacích možností, doprovodné sponzorské atrakce, dostatek hygienického zázemí, stanové městečko, hlídané parkoviště a v neposlední řadě i samotná nabídka hudebního programu jistě uspokojily všechny, kdo se nedali odradit zmíněnými negativy (na něž je ostatně pravidelný návštěvník akce již dávno zvyklý).

Největší rock’n’rollový showman zeměkoule proslulý svými drogovými, homosexuálními a náboženskými excesy a nejlepší (když ne světový, tak minimálně euroasijský) rock’n’rollový revival se sešli na jedné scéně v rámci zakončení pražských oslav padesáti let rock’n’rollu.

Bohnický multižánrový a multikulturní festival Mezi ploty jsem míval vždycky rád. Pěkně zlehka a přitom pestře jím (nejen) pro Pražáky začínala letní festivalová sezona. A tak to byl velký svátek pro oba světy za plotem, viděno z obou jeho stran. Časy se ovšem mění – Mezi ploty už zdaleka není prvním, navíc v daném termínu ani jediným.

Waltari se opět po roce ukázali v Praze. A tentokrát před nimi dokonce jako předkapela vystoupila poslouchatelná parta, domácí Riviera Playboyz. Skvělý klubový zážitek byl předem více než zaručen.

Čím jsem starší, tím menší úctu ve mne vzbuzuje většina spolků z drsně-metalového ranku. Co mi v útlém pubertálním věku přišlo ‚fakt hustý‘, mi dnes, s odstupem času, přijde – eufemisticky řečeno – ‚úsměvné‘. Pokud bych měl být upřímný a nebrat si servítky, většina z nich mi připadá trapná a směšná. Ovšem nelze házet všechny démony a satanáše do jednoho kotle! Právě floridští Morbid Angel patří k těm několika málo spolkům, jejichž alba si doma stále s velkým zaujetím pouštím a vychutnávám. Proto jsem neváhal a jejich pražský koncert v obnovené sestavě navštívil. Měl jsem totiž velkou chuť srovnávat pro mnohé nesrovnatelné – Morbid Angel s Davidem Vincentem z minulého tisíciletí, Morbid Angel se Stevem Tuckerem z přelomu tisíciletí a Morbid Angel s Davidem Vincentem model 21st century.

Není to tak dlouho, co bubeník MARKY RAMONE v Praze vystupoval jako člen obnovených horror-punks Misfits a už ho tu máme zase v plné kráse! Polodlouhé černé vlasy zastřižené podle kastrólu těsně nad obočím do ofinky, úzké rifle, triko s názorem, černý oválený křivák a klasické kecky. Tahle figura prostě nejde přehlédnout! Však taky měla jeho osobní gorila co dělat, když mu v prostorách slušně zaplněného Futura razila cestu ocvočkovaným číratým davem do a ze zákulisí. Tenhle bubenický enfant-terrible sice nepatří do takzvaně klasické sestavy falešných bratří Ramoneů, nicméně je to nyní už jen a právě on, kdo slávu hudebně nesmrtelných newyorských otců punku nenechává zahnívat spolu s ostatky svých již zemřelých spoluhráčů a provětrává hity prošpikovaný repertoár křížem krážem civilizovaným světem. Ostatně, jak sám říká, nic jiného ani neumí, tak jaképak copak…