SCREAMING RATS – Vize vlastní náklad (CD-R) Svůj projev charakterizují tihle Středočeši jako „dark punk“. A celkem dobře to sedí. Vize je jejich již třetím studiovým počinem, kromě něhož vydali i několik živých nahrávek a demosnímků. Aktuálně servírovaná devítka veskrze energických skladeb má vlastně jen dvě chyby.
Nemůžu si pomoci, ale tahle kapela skutečně roste s každou další nahrávkou! Vždy je odvážnější k vlastním skladatelským vstupům na úkor zavedených schémat, pokaždé je jistější v pestré instrumentaci, nikdy nechybí vycizelovanější studiový zvuk. A to je na malé české poměry opravdu vzácnost.
Pohrobci Science Fiction, takhle Dysmorphia. Jak sami pánové avizovali, měli jsme se těšit na death metal v moderním zvukovém hávu, prý něco jako Six Feet Under. Po několikerém poslechu do redakce dorazivšího dvoupísňového dema mohu zodpovědně prohlásit, že první části příslibu skupina dostála vcelku bez výhrady (nahrávat v kvalitnějších podmínkách, bylo by to ještě markantnější).
Nepříjemně afektovaný vokální projev, kterému rozhodně nepřidává podivná anglická dikce, se kterou se mladý nezkušený zpěvák pere s cizím jazykem. To byl můj první dojem z poslechu letošního dema litomyšlské party Jet Black. Druhým, rovněž nemilým postřehem bylo, že instrumentální výkony ostatních členů souboru nejsou na vyšší amatérské úrovni.
Začnu netradičně citací z dopisu, který nám s tímto CD-R přišel do redakce. Petr Šťáva, bubeník jihlavské formace Harmony Bay, v něm mimo jiné píše: „Tohle CD bylo nahraný víceméně na koleně, během jednoho dne a bez jedinýho střihu. Přesto si myslím, že hráčská i zvuková úroveň není nejhorší. (…) Styl, kterej produkujeme, nazýváme prostě hudba, je to totiž celkem těžko jednostranně zařaditelná směs různejch stylů, pojatá celkem…no…úchylně. (…) Harmony Bay funguje jako dvoučlenná kapela: živý bicí + živá kytara a oba zpíváme. Všechny ostatní nástroje jako basa, klavír, smyčce, dechy atd. taháme ze sequenceru.“
Podstatný je poctivý krkavčí krákor, pekelně ostrá kytara a řádně plechový zvuk bicích podbarvený jedním prstem vydrnkávanou bublavou basou. Nechybí ani střídání nálad a temp.
Tradiční, na kytarách vystavěný rock valící se dopředu převážně ve středním tempu, místy instrumentálně koketující s lehce psychedelickou či, chcete-li, stonerrockovou rozvážností a zvukomalebností. Tu podporuje i přesvědčivý, řádně naléhavý vokální projev.
Pokud dokážete na tvorbě klatovských Asmodeus ocenit jejich signifikantní neortodoxnost, s níž poslední léta přistupují k thrashmetalovému žánru, ruku v ruce se vskutku originálními autorskými vklady jak samotných instrumentalistů, tak i externích textařů, neměli byste si toto album rozhodně nechat proklouznout mezi prsty.
Tak na tenhle film rozhodně nechoďte! Alespoň pokud jste fanoušky originální knižní podoby tohoto veskrze kultovního anglického humoristického sci-fi románu. Z ní totiž ve filmu, kromě charakterů klíčových postav, nezůstalo více než pár doslovně interpretovaných dialogů a hlášek. Spousta, a to i těch opravdu zásadních, jaksi nepochopitelně chybí, jiné jsou zase trestuhodně okleštěny či nešikovně prostříhány. Ztrácí se tak logicky to nejdůležitější, původně do důsledku promyšlená pointa. A to jak celková, tak i ta vyplývající z jednotlivostí.
„Náš primitivní nevědecký jazyk disponuje jen omezeným počtem výrazů, které by dokázaly popsat hrůzu a strach vzbuzující fakta, která nám Giger odhaluje. (…) Giger se stal oficiálním portrétistou zlaté epochy biologie. Gigerovo dílo přímo mate svým enormním evolučním rozměrem a příznačně nás povzbuzuje. Ukazuje nám až příliš zřetelně, odkud přicházíme a kam jdeme. Zasahuje do našich biologických vzpomínek. Gynekologické krajiny.“