Mám nepříjemný, avšak značně neodbytný pocit, že se po zásluze legendární Iron Maiden stávají postupem času trapnou karikaturou sebe sama. Důkazem budiž jejich aktuální 2CD soundtrack k autobiografickému dokumentu Flight 666, který by klidně mohl mít podtitul ‚co všechno jsme nemuseli slyšet‘.
Jako už několikrát ve své téměř padesátileté kariéře pocítil letos na jaře Bob Dylan nutkavou potřebu upustit svému momentálnímu tvůrčímu přetlaku, vyvolanému mimo jiné poptávkou francouzského režiséra Oliviera Dahana po titulní skladbě k jím připravované road movie My Own Love Song. Díky tomu vznikla velmi rychle a živelně jeho v pořadí již třicátá třetí studiová nahrávka Together Through Life, s níž máme právě tu čest.
ABBAND – Deratizer TTT Aleš Brichta / 51:55 Hned na úvod si prosím udělejme pořádek v jedné věci: ano, nepřijde mi nemravné psát recenzi na desku vlastního kamaráda. Naopak. Jsem přesvědčen, že ta moje, založená na logicky bližším vhledu do situace i problematiky a znalosti maxima dostupných informací, bude o poznání hodnotnější než všechny od stolu sepsané elaboráty většiny mých kolegů. Tím spíš, že Deratizer servíruje v mnoha...
Jak podtitul alba Rare And Unreleased 1989 – 2006 jasně vymezuje, máme na tomto osmém pokračování ‚vymazlené‘ série bootlegů Boba Dylana, největšího žijícího amerického písničkáře s citem pro bluesovou i rockovou hudbu, čest s jeho nahrávkami z přelomu minulého a aktuálního tisíciletí, které doposud nespatřily světlo světa, a pokud ano, pak velmi bizarním způsobem.
První, co vás při poslechu druhého dlouhohrajícího studiového alba česko-italských rockerů Empire bouchne do uší, je neučesaný syrový dřevní zvuk. Někomu se to jistě nemusí líbit, může mu to v dnešní přetechnizované době přijít málo, mně osobně ale ani po nějakých osmi deseti posleších nepřestal bavit. Je to zřejmě tím, že se nejedná o nějakou z nouze ctnost, ale záměr. Záměr, který stojí na poctivém záznamu, jemuž občasné instrumentální přehmaty, takto důkazy živelného nahrávání, dodávají na ještě větší autenticitě a naléhavosti.
Stěžovat si na početní nicotnost zástupu nových rock/metalových bojovníků patří posledních pár let k bontonu. Je smutnou skutečností, že při transformaci daného úhlu pohledu směrem ke kvalitativním přednostem inkriminovaných souborů – ať už jsou jejich řady jakkoliv široké – dojdeme ke zjištění, že nejde o planý snobský štěk. O to příjemnější účinek na uši i duši má každé zjištění výjimky z tohoto pravidla. Mladíci z Vetrol jsou jednou z nich.
Dlouhých deset let trvalo, než se letos šestašedesátiletý kytarista, zpěvák a skladatel Petr Janda, stálice tuzemské bigbítové scény, frontman legendárního Olympiku, rozhoupal k vydání svého teprve druhého sólového alba. Dřív prý neměl dostatek kvalitního materiálu, který by mohl a chtěl nahrát vyloženě po svém, s dostatečným odstupem od mateřského souboru. Není důvod mu to nevěřit.
Nevím přesně, zda se píše rok 1978, ’88, ’98 nebo 2008. Jsem si ovšem zcela jistý, že právě poslouchám AC/DC! Takový základní pocit mám z již mnohokrát opakované rotace desky Black Ice v mém přehrávači. Pro všechny pravověrné fanoušky australských ‚elektrikářů‘ by tato zpráva měla být jasnou pobídkou, že mají střelhbitě vyskočit od počítačového monitoru a pelášit do nejbližšího obchodu s hudebninami za účelem legálního pořízení nejnovějšího počinu svých miláčků.
„Rock out, rock out, with your cock out!“ vyřvává Lemmy zatímco já poctivě vybarvuji pětici recenzentských hvězdiček. Je prvního září 2008 a studiová novinka Motörhead, dlouho dopředu pojmenovaná Motörizer, právě oficiálně vyšla ve ‚zbytku světa‘ (jinak v USA 26. 8 a v Německu 29. 8.). Kilmisterův přednes je stále sugestivní, hlas signifikantní a kondice suverénní. Stejně tak výkony dvojice jeho dlouholetých parťáků, kytaristy Philipa Campbella (v kapele od roku 1984) a bubeníka Mikkeyho Dee (v kapele od roku 1992). Inu, po všech stránkách seriózní, ehm, po všech čertech vypečená záležitost!
Klatovská kapela Asmodeus je v tuzemsku dobře známa svým neortodoxním přístupem k mateřskému thrash metalu i ostatní rockové hudbě v nejširším možném významu této pomyslné škatulky. Na druhé studiové nahrávce svého bočního projektu A+, pojmenovaném lapidárně 2, dotahují tuto svoji výstavní devizu pánové Slobodan (aka Miloš Bešta – zpěv, kytara), Thomas Lee (aka Tomáš Bešta – kytara), Milánek Bravura (aka Milan Pózel – baskytara) a Asmodědus (aka Vladimír Hořký – bicí), podpořeni tradičními hosty Peldou (aka František Pelíšek– klávesy) a Koudym (aka Lukáš Koudelka– trubka), v zádech s excelentním textařem Františkem B. Střeleným (aka Gabriel Battigia či Jan Petričko) nikoliv ad absurdum, ale doslova, do písmene a poslední notové kuličky k dokonalosti!