Další ze zajímavých nadějí tuzemské pop-rockové scény, které bychom vám rádi v rámci naší (ne)pravidelné mládežnické sondy představili, jsou GLAYZY. Zaregistrovat jste je mohli už při čtení reportáže z pražského Babyfestu. Nyní vám přinášíme rozhovor, ke kterému se sešla celá mezinárodní pohlavně-smíšená šestičlenná sestava, která ovšem mluvila jako jeden muž, nebo žena?
Když se řekne Glayzy, dojde na charakteristiku chlapecko – dívčí kapela z česko-polského pomezí. Co to vlastně obnáší? Jednak to být chlapecko – dívčí kapelou, druhak to být kapelou z česko – polského pomezí?
Chlapi odnáší a přináší nástroje, holky se pak někdy obnaží. Před koncerty na nás chodí lidi hlavně proto, že si řeknou: „hrají tam aspoň nějací chlapi, půjde to snad trochu poslouchat,“ a ženské berou jenom jako ozdobu. Po koncertech ale na chlapy většinou zapomenou. No a k tomu pohraničí snad jenom, že všude se cítíme doma, ale kamkoliv přijedeme, jsme právě díky tomu našemu geografickému původu tak trochu exotičtí.
Vaší velkou devízou jistě je, že kombinujete český a polský jazyk. Vznikla kapela s touto představou nebo se to prostě časem takhle vyvrbilo?
Naším hlavním cílem na začátku před iks lety bylo, abychom se dostali na první stránku časopisu Bravo. To nějak nevyšlo. Tak jsme se začali učit hrát. Co se týče toho jazyka, tak tím, že pocházíme ze slezsko – polského pohraničí, většina z nás má polskou národnost nebo polské jméno. Jiné jazyky než polštinu a češtinu jsme neuměli. A tak jsme v nich skládali. Potom ještě přibyla angličtina, slezština, ruština a naposledy i slovenština. Když děláme výstižnější a tvrdší song, tak to snese polština nebo angličtina a pokud je to veselé, rytmické, někdy až infantilní, tak to zařadíme do české škatule.
Co vlastně znamená váš název?
Glayzy znamená ve slezštině koleje a Glayzy vlastně ve vlaku vznikly. Navíc Glayzy mají šest písmen, tolik je nás v kapele. Dva ypsilony jsou mužské chromozomy a my mezi sebou máme právě dva mužské chromozómy a deset ženských. Ženské to fakticky vedou.
Na aktuálním albu Pantharei jsou jako bonusy některé skladby v alternativních jazykových verzích. Proč neudělat album rovnou celé duálně? Podle jakých kritérií vybíráte verze na regulérní stopáž alba?
Tak určitě chybí peníze na to, abychom CD dělali v polské a české verzi zvlášť, ale taky se nám takové evropské album líbí. Chceme se spojovat, ne rozdělovat. Která písnička bude v předu nebo jako bonus, je čistě náhodné. Vládne demokracie i anarchie najednou.
Vydáváte už sice svou druhou desku, ovšem opět u malého nezávislého labelu. Čekáte na velkou smlouvu? Co všechno jste pro ni ochotni udělat?
Lepší varianta neexistuje. Nikdo jiný nás nechce, mame to w dupie. Někdy ti jebe, a někdy to je blbé, jak ti jebe. Důležité je mít tvůrčí svobodu a tu u našeho vydavatelství Horizont Records určitě máme. Ne snad, že by nás smlouva s nějakým gigantem nezajímala, nikdo nám ale zatím nic nenabídl. Vlastně ani nevíme, co bychom pro to museli obětovat. Takže to neřešíme a čekání si vyplňujeme hraním koncertů, takže si ho užíváme.
Jak by si vás měli scouti nadnárodních vydavatelství zařadit, pamatovat?
No určitě šestice zažraných muzikantů, kteří to jen tak nevzdají a budou vás tak dlouho otravovat svojí hudbou, až si ji všimnete a taky se do ní zažerete.
Prý se kromě České republiky a Polska chystáte expandovat i na Slovensko? Buďte na závěr konkrétnější ve výhledu Glayzy do budoucna.
Jak říkáme, skládáme songy ve stále nových jazycích, a proto bychom nechtěli se svým repertoárem zůstat jen u nás v Čechách. Hranice pro nás nic neznamenají, chceme jezdit hrát všude tam, kde nás budou chtít slyšet. Nedávno jsme třeba hráli pro odsouzené ve věznici Mírov. Od října se mohou fans těšit na náš první videoklip, který bude vyveden ke skladbě Metamorphosa a jak jinak než v české i polské verzi. Jinak pak určitě na spoustu koncertů po klubech již zmíněného trojlístku Polsko, Česko a Slovensko.
Glayzy 2004
Hela – zpěv
Maja – kytara
René – kytara
Bobacz – baskytara
Magda – klávesy
Inge – bicí
Text: František Kovač
Comments are closed.