Píše se rok 2001. Internetem se začínají šířit neoficiální zvěsti o novém hudebním směřování DAVEA GROHLA. Bývalý bubeník grungeové ikony Nirvana, aktuálně multi-instrumentální mozek jejích pohrobků Foo Fighters, se prý dal na metal. A rovnou na ten staromilský, který frčel v letech 1983 – 1990. Tradičně bylo všechno trochu jinak…
Probot není robot, aneb Miluju Lemmyho!
Abychom vše hned z kraje uvedli na pravou míru a dali tak vale nesčetným spekulacím, dejme na úvod slovo samotnému principálu inkriminovaného metalového all-star obludária Daveu Grohlovi.
Jak jsi vůbec přišel na nápad sestavení projektu Probot?
„Všechno začalo tím, že jsme v roce 2000 dokončili třetí studiové album Foo Fighters a já si najednou uvědomil, jak moc mi tvrdá muzika chybí! Abych to vysvětlil: když jsem začínal jako teenager poslouchat muziku, tak jsem jel striktně v hardcoru. Nehodlal jsem poslouchat nic, co by nebylo tak rychlé jako D. R. I. a hlasité jako Discharge. Takhle ortodoxně jsem to měl hozené přibližně čtyři roky. Pak jsem se ale na jednom koncertě seznámil s týpkem, který kromě hácéčka jel i v metalu. Ten pro mě tehdy v polovině osmdesátých let objevil party jako Celtic Frost, Venom, Iron Maiden, Possessed, Exodus, Trouble a další. Učarovalo mi, že ty kapely měly nejen energii souměrnou s HC, ale byly navíc tvrdší, temnější a hrůznější. Začali jsme se předbíhat v objednávání desek z obskurních katalogů. Kolikrát jsme si je kupovali jen kvůli brutálnímu obalu…myslím, že to dobře znáte! Ale abych moc neodbíhal – prostě to na mě najednou přišlo, zachtělo se mi udělat pořádnou metalovou desku!“
Nebál ses reakce ortodoxních metalových fanoušků?
„Myslíš jako: ‚Co nám ta ukňouraná buzna fušuje do metalu‘ …haha… jasně že s takovými reakcemi počítám. Ale neřeším je! Já Probot dělal proto, abych vzdal hold svým metalovým miláčkům a to, že jsem s nimi mohl na albu spolupracovat, je pro mě to největší zadostiučinění. Kdyby ten materiál stál za hovno, takové ikony by do toho přece nešly! Zase tolik peněz jsem jim nedal…“
Neměl jsi ale žádné zkušenosti s nahráváním metalu!
„Jasně, neměl, ale o to víc mě to bavilo. Samozřejmě jsem na začátku vůbec neměl představu, co z toho vyleze. Jestli to náhodou zase nebudou noví Foo Fighters, nebo že by nějaká zbrusu nová kapela, nebo pár riffů které nakonec zavřu někdo do trezoru? Prostě jsem chodil do studia, které mám doma ve Virginii ve sklepě a nahrával, co mě v tom momentálním metalovým pobláznění napadlo. Najednou jsem ale musel na šňůru s FF. Měl jsem tehdy nahrubo hotovo sedm skladeb, zbytek se dodělával dodatečně. Samozřejmě jsem byl zvědavý, co na to řeknou moji známí. Udělal jsem tedy pár kopií, rozeslal je a vyrazil na cesty.“
Našlápnuto tedy bylo, co dál?
„Jeden kamarád z doby mojí metalově-posluchačské éry, kterému jsem pásek samozřejmě taky poslal na prvotní zhodnocení, mi po pár dnech zavolal a říká: ‚Ty vole, dovedeš si představit, jakej nářez by byla ta a ta pecka, kdyby jí zpíval Cronos?!‘ A tehdy mi to docvaklo! Okamžitě jsem si sedl a sepsal seznam vysněných zpěváků, které bych na té desce rád měl. Bez ohledu na jakékoliv předsudky… Pak jsem se dostatečně uklidnil z euforie a začal je všechny spolu s manažerem obvolávat. Někomu jsme museli nejdřív poslat vzorovou kazetu, někdo kývnul hned a třeba Ronnie James Dio nevyšel…“
A jak jste finišovali?
„Těm, kdo souhlasili, jsme poslali již konkrétní nahrávku v digitální podobě a nějaké peníze na studio. Prostě jsem vybral skladbu, kterou jsem si s jejich hlasem dovedl představit nejlépe. Jediný, komu jsem psal na míru, byl Lemmy. Měl jsem sice předpřipravenou jednu pecku, o které dokonce řekl, že do ní půjde, ale nakonec jsem si TO uvědomil. Lemmy je všech těch zúčastněných metalových bohů Král! Tak jsme mu napsal skladbu přímo na míru, aby to byl ON. Prostě výjimka potvrzující pravidlo. Dokonce jsme spolu byli i ve studiu. Ale abych dokončil původní myšlenku. Postupně se nám vraceli nahrávky zpátky a nedovedeš si představit ten pocit, když ve skladbě, kterou jsi sám nahrál ve sklepě, zpívá tvá dávná modla a navíc svůj vlastní text!“
S Lemmym jsi dokonce natáčel promo video.
„Přesně tak! Video se točilo ke skladbě Shake Your Blood a bylo to něco úžasného… Absolutně jsem nemyslel na to, jak se bude v záběrech tvářit, nic jsem neřešil. Poddal jsem se té úžasné atmosféře a jen si dokola říkal: v téhle kapele bych chtěl hrát pořád. Sešli jsme se totiž Wino na kytaru, Lemmy na basu a já na bicí. Kurva, to byl nářez! No, uvidíte sami…“
Kdo je kdo?
Mozkem projektu PROBOT je tedy bubeník Dave Grohl, který kromě bicí soupravy obstaral i většinu ostatních nástrojů. Nápomocni mu kromě samotných zpěváků byli ještě kamarádi-kytaristé Kim Thayill, Bubba Dupree, Erol Unala a Matt Sweeney.
Centuries Of Sin – Cronos
Baskytarista a zpěvák ultrakultovní britské smečky Venom, která na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let hrdě stála v čele nového pro-satanistického hudebního manifestu. Bez jejich alba Black Metal z roku 1982 by zřejmě dodnes celá skandinávská metalová scéna (a nejen ona) roztěkaně hledala sama sebe.
Dave Grohl: „Nikdo se nikdy nepřiblížil zvuku Venom. Jejich nahrávky byly temné, zlostné a strašidelné. Poprvé jsem je viděl spolu s Voivod v New Yorku někdy v osmdesátém šestém a byl to pro mě zlomový moment. Poslouchal jsem tehdy hardcoreové kapely hrající tak rychle, jak jen to bylo možné, ale Venom – prostě absolutní tvrdost! Cronos je mnohem víc než jen zpěvák, je to ‚fucking demon‘!“
Red War – Max Cavalera
Zakládající člen Sepultury, nejzásadnějšího metalového počinu brazilské scény. V době, kdy začaly klasické thrashmetalové party, zavedené v euro-atlantických vodách v osmdesátých letech, postupně odpadávat ze špice hudebního pelotonu, Max se svým bratrem povstal z bahna a bídy rodné vesnice, aby pozvednul zaťatou pěst. Alba Beneath The Remains a Arise z přelomu osmé a deváté dekády redefinovala pojem tvrdá hudba. V současné době hledá další hudební cesty a východiska se svou pro-etnicky orientovanou skupinou Soulfly. S bratrem Igorem od svého dramatického odchodu ze Sepultury údajně nepromluvil.
Dave Grohl: „Max mě se Sepulturou zaujal na Chaos AD tour. Oslovil mě jejich mix metalu, punku a etna. Byli fakt úchvatným zjevením! Roots změnilo moje chápání pojmu ‚heavy‘. Na Probot se mi líbí, jak mají zpěváci velmi odlišný akcent, což samozřejmě nahrávku ještě ozvláštňuje. A Max je toho skvělým příkladem. Stejně jako Kanaďan Snake nebo Švýcar Tom G. Warrior. Je to jak cizinecká legie, která vám slibuje pořádně natrhnout prdel!“
Shake Your Blood – Lemmy
Nenajde se v rockovém světě nikdo jiný, kdo by ustál všechny přehnavší se dobové trendy s takovou grácií a důstojností jako Ian Fraiser Kilmister se svými Motörhead. V průběhu uplynulých třiceti let s osobitým přehledem valil signifikantní dirty rock’n’roll a jistě tak bude činit až do té doby, než samotné peklo zamrzne. Příští rok mu bude šedesát!
Dave Grohl: „Jeho skladbu jsme v Los Angeles natočili snad už na dva pokusy. Do té doby jsem nevěděl, co je to potkat skutečného rock’n’rollového hrdinu. Do prdele s Elvisem a Keithem Richardsem! Lemmy je KRÁL!!! Je to žijící, dýchající, chlastající, smažící a mrdající legenda. Nikdo se mu jednoduše nevyrovná!“
Access Babylon – Mike Dean
Původní baskytarista a příležitostný zpěvák Corrosion Of Conformity, kteří byli mezi punkem ovlivněnými hardcoreovými skupinami průkopníky v implementaci metalových riffů. Album s příznačným názvem Animosity z roku 1985 je toho víc než dobrým důkazem. Ve vzduchu se pozvolna začaly vznášet vzrušující možnosti křížení tvrdé hudby ústící v crossover devadesátých let.
Dave Grohl: „C. O. C. byla hardcoreová parta, která hodně pomohla crossoveru tím, že do svého projevu začala přimíchávat metalové riffy. Jejich album Animosity z roku 1985 je stále jedno z nejlepších v daném žánru … a na živo to byli hned ti druzí nejlepší po Bad Brains. Vždycky, když jsem je viděl na živo, měl jsem čelist hodně dole!“
Silent Spring – Kurt Brecht
Dirty Rotten Imbeciles (D.R.I.) v průběhu osmé dekády všem hudebním začátečníkům jasně ukazovali, kde že má hard core své kořeny. Chytrá a zatraceně rychlá směs punku a thrash metalu byla jejich neochvějným hudebním základem. Zároveň se nebáli otevřeně prezentovat své vyhraněné politické názory. Postupem času se odklonili více k heavy metalu.
Dave Grohl: „Kurta jsem potkal před 20 lety ve Washingtonu na Rock Proti Reaganovi. Koupil jsem si od něj tenkrát 22písňový sedmipalcák jeho kapely. Když jsem si to pustil, nechtěl jsem nic jiného, než hrát na bicí tak rychle jako D.R.I.! Když se mi od Kurta vrátila nazpívaná nahrávka měl jsem velkou radost, že jeho hlas drží původní fazónu i po dvou desítkách let.“
Ice Cold Man – Lee Dorrian
Nejdříve s Napalm Death pomáhal zakořenit tu nejagresivnější metalovou odnož zvanou grind core na americkém kontinentě. Poté se v roce 1990 přesunul na Britské ostrovy, kde založil vlastní doom/stoner metalové těleso Cathedral a začal si užívat klidnějšího stáří.
Dave Grohl: „Když jsem hrál ještě se Scream, jednou jsem spal na Leeově podlaze. Miloval jsem to, co dělal s Napalm Death i Cathedral. Jeho track je můj velký favorit, dopadl totiž desetkrát lépe, než jsem si vůbec dovedl představit. Je to navíc výborný společník, když razíte do nočního města.“
The Emerald Law – Wino
Scott Weinrich vystřídal v průběhu dvaceti uplynulých let několik souborů i rock/metalových žánrů – St. Vitus, Obsessed, Spirit Caravan, Place f Skulls. Svým Les Paulem však vždy přesvědčivě drtil veškeré (ne)myslitelné překážky a předsudky. Na jeho labelu Southern Lord album Probot vychází.
Dave Grohl: „Jeho kapela The Obsessed pochází z DC, stejně jako já. Moje hardcoreová parta pro ně otevírala v pětaosmdesátém a řeknu vám, že neznám nikoho, kdo by chtěl vlézt na pódium po nich… Wino je ovšem zároveň kmotrem doom music – všechno co udělal od St. Vitus k Place Of Skull bylo dech beroucí!“
Big Sky – Tom G. Warrior
Ve Švýcarsku narozený Thomas Gabriel Fischer založil v roce 1984 válečnickou skvadru Celtic Frost, jež byla jedním z hlavních světlonošů evropského metalu. Po boku takových ikon jako např. Helloween měli na starém kontinentě obdobný vliv na rozvoj extrémního žánru, jako za oceánem Metallica. Kromě různých tvrdě-rockových odnoží se nebáli pokoušet ani klasiku. Vzestup skandinávské metalové vlny na konci osmdesátých let je však de facto zahubil. Po čase se pokusil nepříliš úspěšně vrátit v čele Apollyon Sun.
Dave Grohl: „Vždycky jsem byl fanouškem Celtic Frost, ale k mé smůle jsem se s Tomem nikdy nesetkal osobně. A vzhledem k tomu, jakým způsobem jsme album dávali dohromady, se mi to nepodařilo ani díky téhle naší společné práci. Zatracená škoda! Mou oblíbenou nahrávkou CF je Morbid Tales. Jsou ovlivnění punkem, ale navíc temnější a mnohem zlověstnější.“
Dictatorsaurus – Snake
Denis Belanger byl u toho, když kanadští Voivod zbláznili metalový underground. Jejich hudba se vymykala všem do té doby známým škatulkám. Základními entitami vzorce jejich úspěchu byly na úderný dirty rock’n’rollový spodek naroubované thrashmetalové riffy obalené v lehkém psychedelickém hávu. Na čas kapelu opustil, aby se do sestavy s ex-metallicovským Jasonem Newstedem vrátil jako vítaný ztracený syn.
Dave Grohl: „Nejdivnější a nejzásadnější věc na Voivod pro mě byla, že jsem fakticky nevěděl, čím jsou ovlivněni. Trochu mi připomínali Venom, někdy zase byli jako Motörhead, jindy Dead Kennedys. Kombinací toho všeho vyvinuli cosi jako thrashmetalovou verzi progresivního rocku. Na Dimension Hatross jsou jednoduše unikátní!“
My Tortured Soul – Eric Wagner
Frontman nedoceněné temně hard rockové skupiny z Chicaga jménem Trouble. Od konce sedmdesátých do poloviny devadesátých let si užívali tvůrčí svobodu, kterou jim underground poskytoval, zároveň se ale užírali tím, že je nikdo nevyzvedl pod rozpálené reflektory. Poznávacím znamením byly v tomto ranku netradiční pro-křesťansky orientované texty.
Dave Grohl: „Trouble byla neobyčejná kapela. Jejich riffy byly sice dost komplikované a pomalé, ovšem mělo to neskutečnou sílu, až se nechtělo věřit, že jsou to křesťané. Ale oni byli! O to více mě fascinovali. O to více jsem si jich vážil.“
Sweet Dreams – King Diamond
Spektakulární pozér. Šílená okultně zaměřená kreatura. Šašek počmáraný. Pěvec s úctyhodným rozsahem, milovník koncepčních alb. Své tvůrčí síly již drahná léta rozděluje mezi sólovou dráhu a skupinu Mercyful Fate. Svým make-upem vycházejícím z glam rockového líčení Kiss o desetiletí předběhl celou pozérskou vikingskou scénu.
Dave Grohl: „Co King vyvádí se svým hlasem je jednoduše nepochopitelné! Byl jsem obrovským fandou Mercyful Fate, jejich alba jako Melissa a Don’t Break The Oath z let 1983-4 mě dostala. To, co předvádí na Probot je hodně odvazové až teatrální, skoro jako Queen. Je opravdu hodně těžké popsat, jak skvělé je mít ho na vlastní desce!“
Text: František Kovač
Comments are closed.