Je středa osmého prosince (8. 12. 2004) večer a v klubu Alrosa Villa v severní části města Columbus v americkém státě Ohio se schyluje ke koncertu formace Damageplan, která vznikla na troskách thrashových pionýrů Pantera. K tourbusu, jímž kapela přijela z Buffala, kde hrála včera, přichází rozložitý, dohola ostříhaný chlapík v dresu místního hokejového týmu Blue Jackets a ptá se zvukaře Aarona Barnse, zda jsou vůdčí postavy souboru, kytarista Dimebag Darrell a bubeník Vinnie Paul, ještě uvnitř. Dostalo se mu odpovědi, že oba bratři jsou už v klubu.
Krátce po desáté večerní, po necelých třiceti sekundách úvodní skladby New Found Power zazní několik výstřelů. Pár vteřin nato už dvě stě padesát fanoušků v panické hrůze opouští klub. Tohle nebyla součást pódiové show! Několik lidí včetně kytaristy Dimebaga Darrella zůstává ležet v krvi. Zanedlouho už celý svět přijímá těžko uvěřitelnou zprávu: nejvýraznější metalový kytarista moderní doby zemřel přímo na pódiu rukou psychicky narušeného člověka. Stalo se tak na den přesně dvacet čtyři let poté, co Mark Chapman zastřelil v New Yorku Johna Lennona.
Incident očima svědků
Jon a Tubbs jsou ‚roadies‘ z Columbusu. Pracují po místních klubech, Jon jako pódiový technik a Tubbs jako zvukař. Oba byli očitými svědky šílené přestřelky v Alrosa Villa na Sinclair Road 5055, při níž zemřelo pět lidí a další byli zraněni. V osudný den měli v klubu na starost pódium. Své výpovědi se rozhodli poskytnout pouze serveru www.roadie.net, aby měli jistotu, že nebudou špatně interpretovány či jakkoliv vytrhávány z kontextu neseriózními senzacechtivými médii. Zde je jejich příběh o těch několika příšerných minutách, které jim navždy změnily život a také jim vzaly jejich blízkého přítele. Jak řekl Jon: „Byla to ta nejhorší věc, kterou jsem kdy zažil.“
Jon i Tubbs se shodnou na tom, že odpoledne před koncertem nemohlo probíhat lépe. Skupina samotná i tým jejích techniků byli velice profesionální a přátelští. Šéf techniky Damageplan Jeffrey ‚Mayhem‘ Thompson se prý dokonce ujišťoval, jestli má místní parta co pít, a Dimebag Darrell s nimi během zvukové zkoušky dokonce prohodil pár slov. „Všichni byli skvělí,“ shrnul atmosféru Jon. Nicméně už během dne na místě otravoval podivný chlápek, kterého nakonec Mayhem nekompromisně vykázal. Kromě tohoto zdánlivě malicherného incidentu však veškeré přípravy probíhaly hladce. Tubbs si ještě pamatuje, že nedlouho před koncertem bylo Galeho auto zaparkováno příliš blízko tourbusu kapely a v klubu se několikrát hlásilo, aby ho majitel přeparkoval, nebo mu ho odtáhnou. Gale výzvy uposlechl těsně před začátkem show. Tihle opruzové jsou ale v hudebním byznysu běžní, a tak nikdo nepředpokládal, že by zrovna tenhle mohl být nebezpečný… Byl to ale právě Nathan Gale, který ten samý večer v klubu vystřelil na šest lidí a čtyři z nich zabil.
Když koncert začínal, Jon byl na jedné straně pódia se svým spolubydlícím a přítelem Erinem ‚Stoney‘ Halkem. Naproti byli Jeffrey ‚Mayhem‘ Thompson, který prohledával publikum, nemá-li někdo nějakou zbraň, a Tubbs obsluhující mixážní pult patřící k pódiovým odposlechům. Jon měl ovšem žízeň a chtěl si dojít k baru pro láhev vody. Řekl tedy Stoneymu, že „pódium je jeho“, čímž myslel, že je nyní coby ochranka zodpovědný za pravou stranu jeviště. Stoney ukázal palcem nahoru, jako že rozumí. Jon byl už blízko baru, když zaslechl výstřely. Otočil se a uviděl Dimebaga, jak padá na zem. Na pódiu okamžitě zavládl chaos. Jonovou nejživější vzpomínkou je prý uširvoucí hluk zpětné vazby, který se klubem rozlehl poté, co Dimebag padl na svou kytaru. Během několika dalších minut přistrkoval panikařící diváky k nejbližšímu východu. Nakonec doběhl na pódium, popadl konsternovaného bubeníka (a bratra zavražděného kytaristy) Vinnieho Paula a dovlekl ho do bezpečí.
Tubbs byl prý posledním člověkem, který s Dimebagem mluvil; vyměnili si pár slov těsně předtím, než šla kapela na jeviště. Protože stál na levé straně scény, celý incident se odehrál přímo před jeho očima, doslova pár metrů od něj. Podle Tubbse přišel Gale na pódium zezadu z pravé strany, a nikoliv z publika, jak se původně myslelo. Jak se blížil k Dimebagovi, Stoney po něm vystartoval zprava, a Mayhem mu chtěl naběhnout zleva. Ani jeden ale nebyl dost rychlý. Gale vypálil do Darrellova těla minimálně pět ran z bezprostřední blízkosti a posledním výstřelem zasáhl jeho hlavu. To už kytarista ležel na zemi. „Musel být mrtvý, ještě než dopadl na zem,“ řekl Tubbs. „Stalo se to tak rychle, že mu nikdo nemohl pomoci… nikdo.“ Také on si pamatuje onu zpětnou vazbu asi 600 Hz, podle uší trénovaného zvukaře.
Následující okamžiky byly pochopitelně velmi zmatené, nicméně Tubbs si pamatuje toto: „Když Dimebag dopadl na zem, střelec upřel svou pozornost na mě. Byl jsem od něj ani ne metr a půl. Zamířil na mě a já se doslova díval do hlavně jeho pistole.“ Než ale stačil Gale vystřelit, Stoney a Mayhem ho konfrontovali každý z jedné strany. Ani jeden z nich však nebyl ozbrojený, a tak oba riskovali své životy… Stoney byl ale bývalý mariňák a Mayhem zase obrovitý muž odstrašujícího vzhledu vysoký přes dva metry, takže se oba domnívali, že mají velkou šanci střelce odzbrojit. Mýlili se! Nathan Gale byl trénovaný ex-mariňák. Zručně odhodil prázdný zásobník a během mrknutí oka naládoval do své poloautomatické 9mm berretty nový. Erina Halka (29) a Jeffreyho Thompsona (40) zastřelil jen pár sekund po Dimebagovi.
Musel u sebe mít nejméně pět zásobníků a znovu nabil jednou nebo dvakrát, vzpomíná si Tubbs. Poté, co Stoney a Mayhem obětovali své životy, vběhli na pódium další dva členové doprovodného týmu kapely, kteří se Galea snažili zneškodnit. Tour manažer Chris Paluska byl zasažen do břicha a podle posledních zpráv je stále ještě v nemocnici a jeho stav je vážný. Technika od bicích Johna ‚Kata‘ Brookse také zasáhla kulka, ale dnes je už z nemocnice venku. V tu samou dobu přelezlo bariéry několik fanoušků. Pár z nich se snažilo dát Darrellovi umělé dýchání, zatímco ostatní se pokusili zastavit šíleného vraha. Tubbs je přesvědčen, že Nathan Bray (23), jediná ‚civilní‘ oběť masakru, zemřel proto, že vlezl na pódium a že Gale ve skutečnosti nestřílel do publika, jak uvedla některá média.
Zatímco se další neozbrojení hrdinové pokoušeli vyřídit střelce, Tubbs i Jon zaznamenali, že na místo dorazilo několik policistů. Většina z nich však zaujala spíše obranný postoj, jako by čekala na další události. Oproti oficiálním policejním zprávám Tubbs i Jon tvrdí, že důstojník James D. Niggemeyer rozhodně nebyl prvním policistou, který se v klubu objevil. Byl však prvním, kdo se rozhodl zasáhnout. Když viděl, že Gale má rukojmí a je dočasně mimo zástup fanoušků a ochranky, kteří se ho snažili odzbrojit, zezadu jej zastřelil.
Říkalo se, že někdo by mohl mít celou událost nahranou na videu. O tom ale Tubbs vážně pochybuje, neboť ve smlouvě s kapelou bylo vnášení kamer do klubu důsledně zakázáno. Jediné snímky by teoreticky mohly pocházet z mobilních telefonů, ty by ale byly velmi nízké kvality. Každopádně do doby, než byl napsán tento článek, se žádné záznamy neobjevily, i když je může mít policie v evidenci coby důkazy…
Podle Jona i Tubbse bylo toho večera v klubu Alrosa Villa nejméně šest, ale možná víc skutečných hrdinů. Policisté si zcela jistě zaslouží naše díky a ovace za to, že riskovali své životy. Důstojník James D. Niggemeyer zřejmě zachránil mnoho dalších tím, že jednal impulzivně, a rázně tak ukončil kruté krveprolití. Za své hrdinství by měl být oceněn, a stejně tak Erin ‚Stoney‘ Halk (kterému Tubbs děkuje za to, že mu zachránil život), Jeffrey ‚Mayhem‘ Thompson, Nathan Bray, Chris Paluska a John ‚Kat‘ Brooks. Všichni jsou to hrdinové. Čtyři technici a jeden fanoušek se vzdali svého vlastního bezpečí, aby chránili druhé!
Tubbs a Jon se vyrovnávají se vzpomínkami z osudné noci dost těžko. Přesto na otázku, zda po tomto traumatizujícím zážitku chtějí i nadále dělat svou práci ‚roadies‘, oba bez váhání odpověděli: „Jasně že jo!“
Oběť
Darrell Lance Abbott se narodil 20. srpna 1966 v rodině countryového muzikanta a majitele nahrávacího studia Jerryho Abbotta v Texasu. Vyrostl odkojen uměním bluesových a countryových hráčů, které často sledoval, když nahrávali ve studiu svého otce. Velmi rychle se učil jejich kytarovým fíglům, a tak mu už v jeho šestnácti letech nebylo dovoleno přihlásit se do žádné kytaristické soutěže v zemi. Všechny je totiž bez rozdílu a s jistotou vyhrával! Se svým o dva roky starším bratrem Vincentem Paulem Abbottem založil v osmdesátých letech skupinu PANTERA, první tři alba nicméně nikterak nevybočovala z tehdejšího glam/metalového průměru. Teprve když se k družině přidal v roce 1988 devatenáctiletý vokalista Phil Anselmo a nazpíval album Power Metal, věci se začaly hýbat kupředu. S kultovním albem Cowboys From Hell (1990) už svět registroval velice distinktivní, výraznou a hráčsky neuvěřitelně vybavenou thrashmetalovou kapelu!
Byl to hlavně nezpochybnitelný hudební génius obou bratrů Abbottových, který upřel pozornost rockového světa na do té doby nepříliš známou texaskou formaci. Předlouhé sólo v nádherně vyšperkované baladě Cemetary Gates je mistrnou ukázkou umu kytaristy, který byl právem přirovnáván k takovým esům šestistrunného nástroje, jako byli Eddie Van Halen, Randy Rhoads či Zakk Wylde. S následující nahrávkou Vulgar Display Of Power (1992) kapela do svého hudebního výrazu zařadila více hardcoreových elementů, a stala se tak vlastně přístupnější širšímu publiku, i když hlavními atributy byly samozřejmě agresivita a živočišná síla jejich neotřelého projevu. Tato osvědčená formule je zopakována i na počinu Far Beyond Driven (1994). Následující The Great Southern Trendkill (1996) je pak zřejmě nejodvážnější album Pantery vůbec. Pomalejší, jakoby grungem nakažené jímavé kompozice se střídají s brutálními vypalovačkami, díky čemuž má album neuvěřitelnou sílu a dynamiku. Všichni čtyři členové na svých postech excelují.
Poslední album Reinventing The Steel (2000) svou jistou monotónností nastolilo otázku, zda čtveřici, co se komponování týče, náhodou nedochází dech. Jinak je deska po všech stránkách výtečná. Navíc v té době dochází ke stále častějším střetům mezi bratry Abbottovými a egocentrickým Anselmem, který upíral čím dál tím větší pozornost na své sólové projekty, zejména pak spolek Superjoint Ritual. Když vše nakonec vyústilo v hlasitý rozchod, bratři Abbottové nelenili a s baskytaristou Bobem Zillou a vokalistou Patrickem Lachmanem (někdejším kytaristou doprovodné kapely Roba Halforda) zformovali DAMAGEPLAN. Zbrusu nové thrashcoreové těleso se v loňském roce blýsklo debutovým albem New Found Power, které letos hojně podporovalo koncerty.
Necelý měsíc před smrtí se Dimebag rozešel s dlouholetým partnerem, společností US Music, výrobcem kytar Washburn, aby přesedlal na konkurenční Dean Guitars. Coby hostující kytarista se podílel na posledních třech albech svých velkých kamarádů z Anthrax (v jím inspirované skladbě Cadillac Rock Box z desky We’ve Come For You All je dokonce slyšet jeho hlas), na albu Kinga Diamonda Voodoo i několika obskurních country nahrávkách.
Dimebag Darrell byl člověk, který miloval život a žil jej skutečně na plné pecky ‚texaským způsobem‘. Byl známý svou velkou láskou ke všemu, co obsahovalo alkohol, nepohrdnul nabídnutým jointem a zdemolované hotelové pokoje ve všech městech, kudy kdy Pantera projela, by mohly vyprávět o jeho jižanském temperamentu. Svou velice inovativní hrou na kytaru ovlivnil statisíce kytaristů na této planetě. I to, že nakonec odešel ze světa s kytarou v rukou přímo na pódiu, je jistým způsobem příhodné.
Pohřben byl 14. prosince na hřbitově v texaském Arlingtonu. Do země byl uložen ve speciální rakvi s motivy jeho milovaných Kiss, tak jak si to přál od doby, co se tento artefakt začal prodávat. Jerry Cantrell a Mike Inez spolu se zpěvákem Damageplan Patrickem Lachmanem v rámci obřadu zahráli akusticky dvě skladby Alice In Chains Brother a Got Me Wrong. Hlavní smuteční proslov měl Eddie Van Halen.
Vrah
Při policejním zásahu zneškodněný střelec byl identifikován jako Nathan Gale z nedaleké oblasti Marysville. Co vedlo pětadvacetiletého muže, nedlouho před činem propuštěného z armádních služeb, k několikanásobné vraždě, zůstane už navěky pohřbené v jeho hrobě. Jisté je, že Gale byl téměř posedlým fanouškem Pantery. V místě svého bydliště hrál na poloprofesionální úrovni fotbal a před každým zápasem si prý pro povzbuzení pouštěl do sluchátek písně Pantery. Byl také nejspíš postižený bludem, že ve skutečnosti je on autorem skladeb Pantery. Podle výpovědi jeho známých chtěl dokonce kapelu žalovat za to, že mu je ukradla! Ve svém okolí ale jinak působil dojmem neškodného, byť poněkud vyšinutého mladíka žijícího samotářským způsobem života. Násilnické sklony (ačkoli měl už jeden záznam v trestním rejstříku) se u něj nijak neprojevovaly. Rád chodil do tetovacího salonu naproti svému domu klábosit s personálem a klienty o muzice – a byť tam prý nebyl vítaným hostem a klienti se v jeho přítomnosti cítili divně, nikdo neměl to srdce ho odtamtud vyhodit. V osudný den se Gale nicméně pohádal s majitelem tetovacího studia a ten podle svých vlastních slov „v té chvíli poznal, že s ním asi není něco v pořádku“.
Aby se do klubu Alrosa Villa dostal zadním vchodem, musel Nathan Gale přelézt bezmála třímetrový plot. Jen co začali Damageplan hrát, vyběhl ze zákulisí na pódium a z bezprostřední blízkosti popravil nic netušícího Darrella šesti ranami. Podle výpovědi jednoho ze svědků přitom křičel: „Rozbil jsi Panteru, zničil jsi můj život!“ Bubeník Vinnie Paul šel ještě před započetím střelby k zemi, následován svým technikem, což mu jednak nejspíš zachránilo život, protože další dávka z poloautomatické pistole směřovala k bicí soupravě, na druhé straně tím ovšem spustil fámu, že na místě skonal též. Následně začal Gale pálit na všechny strany a zastřelil tak další tři lidi. Když se vzápětí snažil ukrýt v zákulisí s rukojmím, policejní důstojník James D. Niggemeyer ho bleskurychlou dávkou ze samopalu zneškodnil. Ještě téhož večera přišly před klub s třicetiletou tradicí stovky lidí spontánně uctít památku všech Galeových obětí. Zdrcená Galeova matka, Mary Clark, po několika dnech přiznala, že vražednou zbraň Remington 870 synovi sama koupila loni na Vánoce. Tou dobou byl ovšem ještě v armádě…
R. I. P.
Vinnie Paul (bubeník; Damageplan, Pantera, bratr Dimebaga)
„Přes všechno, co dokázal svou hrou na kytaru, nám bude chybět hlavně kvůli své osobnosti, charismatu, péči o ostatní, lásce a hlavně kvůli svému SRDCI! Dime ho rozdával každému z nás, každý den a naše životy budou bez něj navždycky prázdnější. Děkujeme všem, kteří jsou s námi ve dnech této nezměřitelné ztráty. Odpočívej v pokoji, brácho.“
Phil Anselmo (zpěvák; Superjoin Ritual, Pantera)
„Dimebag byl jedním z mých nejlepších přátel na světě. Proto mě strašně mrzí, že jsem mu nestačil doopravdy říct sbohem. Způsob, jakým jsme se rozešli, mi neumožnil se s ním pořádně rozloučit a říct mu, co už mu nikdy neřeknu. To mě zabíjí. Byl to můj bratr 17 let! Muzika Pantery změnila lidem životy. Nebyli jsme jen nějaký kapela a on nebyl jen nějaký kytarista. Kurva! Žehnám jeho rodině a blízkým přátelům…i když vím, že nechtějí abych šel na jeho pohřeb…a já to budu respektovat, i když je mi jasné, že tam budu chybět, ale rozumím tomu. Je mi líto jeho spoluhráčů, je mi líto celého světa, který ho milovat. Protože tady nebyl žádnej jinej motherfucker jako on! (…) Kam ten svět spěje?! Tohle změnilo můj svět. A doufám, že váš taky. Tohle totiž musí změnit svět! A tohle jsou moje poslední slova na hodně dlouhou dobu…“
Patrick Lachman (zpěvák; Damageplan)
„Chtěl bych ze srdce poděkovat všem, kteří nás měli tolik rádi a tolik jim na nás záleželo, že nastrčili svůj vlastní život, aby zachránili ten náš. Věřte mi, že kdybych to býval mohl udělat já pro vás, udělal bych to. Byli jsme jedna rodina. Bratři! Na jediného z vás do smrti nezapomenu, moc si vážím toho, co jste udělali a vážit si toho nepřestanu. Ať už jste mrtví nebo živí…“
Zakk Wylde (kytarista; Ozzy Osbourne, Black Label Society)
„Byl víc než skvělý. Když vstoupil do místnosti, rozzářila se. Byl paprskem slunce! Šlo mu o to dělat lidem radost. Jako kytarista byl jeden z těch absolutně nejlepších. Byl tak úžasný jako Jimi Hendrix a Randy Rhoads. No, teď už si s nimi u pánaboha dává jedno studený za druhým – ať si pošmákneš, kámo! Koluje mi v žilách. Nikdy na něj nezapomenu, nikdy pro mě nezemře. Dime byl originál!!!“
Lemmy (baskytarista; Motörhead)
„Vinnie i vy všichni ostatní: I am so fuckin´ sorry. Vy víte, jak jsem Dimebaga miloval…a určitě i víte, jak mi je to strašně líto! Doufám, že se s tím vším nějak vyrovnáte…. Pokud byste potřebovali s něčím helfnout, máte moje číslo. OK. Myslím na vás!“
Tony Iommi (kytarista; Black Sabbath, Iommi)
„Byl jsem tou zprávou absolutně šokován. Dimebad byl nejen výborný hráč, ale především výborný člověk. Vždycky jsem ho respektoval a byl jsem moc rád, že s námi jel turné. Bude mi chybět…“
Paul Stanley (kytarista; Kiss)
„Osobně jsem zdrcen. Dimebagova příšerná vražda je nepochopitelná tragédie pro všechny jeho fanoušky a nepopsatelná ztráta pro jeho rodinu. Jsem s nimi se všemi i s pozůstalými po ostatních obětech.“
Rob Halford (zpěvák; Judas Priest)
„Rád bych vyjádřil svou nejhlubší soustrast všem, které Dimebagova smrt zasáhla. Jeho muzikantství bylo ohromné, jeho originální styl byl a zůstane velkou inspirací pro hráče na celém světě. Není, kdo by ho nahradil. Když jsem ho v roce 1991 viděl poprvé, mluvil v televizi o metalu a na sobě měl naše triko British Steel. Podle klipu Pantery, který vzápětí pustili jsem poznal, že nekecal v jediném slově! Když pak s námi jeli evropské turné, často jsem postával vzadu a pozoroval ho, jak spolu se svými spoluhráči dostává do kolen jedno město za druhým. Jeho hra byla opravdu úžasná, opravdová, srdečná, to co vymýšlel a předváděl…byl to jeden z kytarových bohů! Jsem rád, že se z nás stali přátelé, že jsme se poznali a padli si do noty. Nikdy na něj nezapomenu, láska nikdy neumírá..“
Scott Ian (kytarista; Anthrax)
„Jsem zdrcen, jako všichni ostatní. Přesahoval rámec běžného života. Vždycky jsem mu říkal, že mi připomíná komiksovou postavičku. Byl tak plný energie, naprosto duchapřítomný. Jako muzikant měl všechno: svou originalitu, své riffy, své tóny, své umění ovládat kytaru. Nezněl jako nikdo před ním a myslím, že se mu ani nikdo nemůže přiblížit, aby ho dokonale napodobil. A to je nejvíc, co můžete o muzikantovi říct. To je to nejlepší! Hodně mě zasáhlo, jak jeho život skončil. Nevím, jestli jsem vůbec schopen se vyrovnat se skutečností, že už ho nikdy naživo neuvidím hrát ani prolívat alkohol hrdlem… Jediné, co teď mohu říct, je popřát upřímnou soustrast jeho ženě Ritě a jeho bráchovi Vinniemu. Moje srdce je s vámi!“
Rob Zombie (kytarista, zpěvák)
„Nevím ani, co bych napsal. Darrellova smrt je víc než šokující a strašlivá. Nemůžu stále uvěřit tomu, že je to pravda. Ale volal mi to můj manažer Andy Gould, který kromě White Zombie dělal i Panteru, tak už to tak si fakt bude… Na začátku devadesátých let jsme byli s Panterou taková konstantní dvojka na turné, takže jsem měl možnost Dimebaga stokrát vidět na živo na pódiu. Kdo to zažili, vědí o čem mluvím, ale pro ty, kteří ho nikdy neviděli říkám – byl to bezpochyby nejdynamičtější kytarista na téhle planetě! Byl jedinečný. Legenda. No a mimo pódium, byl cool, pevně na zemi stojící chlapík se zatraceně bizarním smyslem pro humor. Z poloviny jsem vůbec nepobral, co to všechno jako mělo znamenat, nerozuměl jsme mu, mluvil zvláštním jazykem – Dimeštinou… Fakt hustej frajer! Naposledy jsem ho viděl, jak s bráchou paří na koncertu Metalliky. Moc mě mrzí, že jsem neviděl jeho novou kapelu, ale kurva věřím, že byla úžasná. Nikdo nemůže nahradit tak obrovský talent, jako byl Darrell. Bude tu zatraceně chybět!“¨
Ozzy Osbourne (zpěvák)
Dimebag byl můj velký přítel. Jsem absolutně bez sebe zármutkem. Pantera se mnou jela mnohokrát. Nikdy nezapomenu, jak mi k padesátinám dal svou podepsanou kytaru. Mé srdce je s Dimeovou rodinou, fanoušky a dalšími oběťmi té nesmyslné tragédie. Je to zlé, moc špatné.“
Nikki Sixx (baskytarista; Mötley Crüe, Brides Of Destruction)
„Dime, nikdy nezapomenu, kolikrát jsi mě rozesmál. Jsem tak šťastný, že jsem mohl nedávno strávit den v Londýně v tvojí přítomnosti… Každý by měl svůj život žít tak, jak jsi ho žil ty. Budeš mi chybět, budeš chybět nám všem… Tohle je moc smutný den.“
Charlie Benante (bubeník; Anthrax)
„Dimebag dával chuť do života každému, na koho se byť jen podíval; jak mu někdo mohl jen tak vzít život? Pořád mi teď zvoní telefon a všichni se ptají, jestli je to pravda; stále nechci akceptovat skutečnost, že Dimebag je mrtvý. Vždyť jsem ho nedávno viděl… akorát jsem poslouchal zprávu, kterou mi nechal na záznamníku… Měl jsem ho rád, byl to můj opravdový přítel. Klidně mi zavolal uprostřed noci, povídali jsme si o všem možném, hrál mi do telefonu na kytaru riffy Kiss a King’s X. Pamatuju si, jak jsme jednou oba dostávali takové divné záchvaty úzkosti. Já je předtím neměl a on taky ne. Ale pak jsme se bavili o tom, jak jsme se jich zbavili. Já přestal pít kafe a chlastat, ale Dimebag řekl, že on naopak začal chlastat víc! Tak to byl celý on. Vždycky každého dostal do dobré nálady, sakra! Co se to do prdele s lidma děje, jak se někdo může dostat do klubu s nabitou bouchačkou… jak, proč? Když o tom tak přemýšlím – v ten samý den byl zabit John Lennon. Divná náhoda? Ten chlap ani nepočkal, až skončí koncert, udělal to na jevišti. To je strašný. Všichni ti lidi tam, co to viděli… Myslím, že se teď všechno na koncertech změní, na pódiu už to nikdy nebude takové. Dime byl jedinečný, všichni, kdo ho znali, musí souhlasit. Moje srdce je s Vinniem a Ritou a se všemi zraněnými… A teď si běžte pustit Panteru nebo Damageplan. Vzpomínejte na jeho hraní na kytaru, on byl ten nejlepší. Mám tě rád, kámo. Tvoje tvář mi bude chybět. Brečím a vzlykám.“
Geezer Butler (baskytarista; Black Sabbath)
„Dimebag byl jeden z nejpohodovějších chlapíků, jaké jsem potkal, a jeden z nejlepších muzikantů, jaký kdy oblažil tento svět. Oběť dalšího nesmyslného aktu násilí. Odpočívej v pokoji, děkujeme za muziku.“
Jonathan Davis (zpěvák; Korn)
„V osmdesátých letech jsem frčel spíš v taneční hudbě a v novém romantismu á la Depeche Mode. Vulgar Display Of Power mi ale totálně otevřelo oči ve vnímání tradičního metalu. To mě nakoplo! Okamžitě jsem chtěl být v kapele, jako byla Pantera. Stal se ze mě velký fanoušek téhle party a speciálně Dimebaga jako kytaristy. Jeho nezapomenutelná véčková kytara, jeho neohratelné dechberoucí riffy! Byl jedním z posledních tradičních metalových kytaristů. Byl legendou… dávno před svou smrtí! Ale jak to tak vypadá, všichni velcí kytaristé musí z bůhvíjakých důvodů opustit tento svět zatraceně brzy… Nebyl zpestřením, ale podstatou každého večírku, kde se zjevil. Moc soucítím s jeho bratrem, vždyť ti dva byli prakticky nerozdělitelní!“
Lars Ulrich (bubeník; Metallica)
„Je to neuvěřitelné. Sedět a mluvit o Darrellovi v minulém čase je neskutečné, nespravedlivé, hrozné…stále nevím, co na tu strašnou událost říct. Mé srdce je s Vinniem, s jejich rodinami, s ostatními členy skupiny, se všemi kdo je měli rádi…a samozřejmě i s rodinami a přáteli dalších obětí toho zasraně nesmyslného aktu sebestřednosti a stupidity. Poprvé jsem Dimebega a jeho bratra Vinnieho potkal v roce 1985, když jsem v rámci našeho turné hráli v Dallasu. A řeknu vám, že první věc, kterou jsem udělal po skončení turné bylo, že jsem se vrátil zpátky do Dallasu za tou šílenou dvojkou, abych s nimi nějaký čas pařil. Byli to ti ‚coolest motherfuckers‘, které jsem tehdy během těch tří měsíců křižování Amerikou poznal! Byl to začátek našeho velkého přátelství, které přerostlo v lásku a respekt, legraci, muziku, pot, trapasy, pozdní noci a brzká rána, opice, kocoviny, bolesti hlavy, prorážení blán na mých bicích…a tak bych mohl pokračovat sakra dlouho. Nehledě na to, že ti dva posunuli moderní metal zatraceně podstatným způsobem o pořádný kus dál. Pozdravuj tam Cliffa Burtona, kámo…“
Max Cavalera (kytarista; zpěvák; Soulfly)
„Hudba přišla o jednoho z největších kytaristů, já o přítele a bratra v metalu. Mnohokrát jsme spolu byli na turné, navštěvovali se na koncertech. Dnes se cítím prázdný, protože není nic co bychom mohli udělat proto, aby se vrátil mezi nás. Jediné co mohu je přát si, aby se dostal na lepší místo než je tenhle svět.“
Rich Ward (kytarista; Fozzy, Stuck Mojo)
„Dimebag byl úplně nejvíc v pohodě… Během doby, kterou jsem s ním trávil, jsem se dost divil, proč vlastně hraje v takhle tvrdé kapele. Ne že by nám všem, kteří jsme se odvážili sdílet s ním pódium, nenakopal prdel, ale proto, že to byl strašně hodný a citlivý člověk. Měl velký smysl pro humor a kdykoliv přišel do místnosti, ostatní se hned popadali za břicho. Nikdy se nechoval jako velká rocková hvězda, kterou opravdu byl, naopak – byl skromný a pozorný. Je mi ctí, že jsem ho mohl znát. Jak by řekl Zakk Wylde, byl to jeden z nás.“
John Dette (bubeník; ex-Slayer, Testament)
„Můj brácha mi právě zavolal, že Dimebaga Darrella zastřelili na pódiu. Nevyjádřím slovy smutek, který teď cítím. Upřímnou soustrast Vinniemu a zbytku rodiny. Pro celý hudební svět je to obrovská tragédie.“
Rob ‚Blasko‘ Nicholson (baskytarista; Ozzy Osbourne, Rob Zombie)
„Nemám slov. Je to opravdu neuvěřitelné. Dimebag je legenda a tohle je totálně v prdeli.“
Mantas (kytarista; Venom)
„Smutný den pro heavymetalový svět, kterému ten nesmyslný a zbytečný čin sebral velký talent. Sice jsme se nikdy osobně nesetkali, ale jeho hudbu jsem měl rád a byl jsem fanouškem jeho jako kytaristy. Heavymetalový kytara truchlí nad jeho ztrátou. Jsem s jeho rodinou a přáteli v tento tragický čas. Odpočívej v pokoji, chlape.“
Ted Nugent (kytarista, zpěvák)
„Darrell byl můj velký fanoušek a já zase obdivoval jeho. Jak s Panterou hráli moje Cat Scratch Fever a Journey To The Center Of The Mind! To, co se stalo, je tragédie! Opět se ukázalo, že zákony ohledně vlastnění zbraní nejsou v Americe správně nastaveny. Jestli to takhle půjde dál, vybijí se Američani sami mezi sebou dřív, než to stihne udělat nějaký ten Taliban, co nám furt předhazují…“
Jiří Urban (kytarista; Arakain) (bezprostřední reakce) „To je ten nejblbější vtip, co jsem poslední dobou slyšel… Cože? To není žádná sranda? No to je hrůza! Nemá smysl diskutovat, jak a proč se to stalo, nebo kdo za to může. To nám ho zpátky nevrátí. Prostě se to stalo… Tím, co dělal s Panterou, mě hodně oslovoval. Víc k tomu teď neřeknu…“
Jiří ‚Big Boss‘ Valter (zpěvák; Root, Equirhodont)
„Dimebagova vražda mě velice zasáhla! Taky jakmile jsem se o ní dozvěděl, umístil jsem ji na svém webu do odstrašující rubriky hnus měsíce… Když už jsme se dostali tak daleko, že si fanoušci vraždí členy svých oblíbených kapel, tak fakt nevím, co nás čeká dál. Vzhledem k tomu, že jsem velice emotivní člověk, jsem chvíli dokonce vážně uvažoval o tom, jestli se na celé hraní nemám vysrat! Už jsem to měl i připravené v mailu, že to klukům z kapely rozešlu – přece jenom nejsme tak daleko a co se stalo tam, se krásně může stát i tady – a my jsme dost provokativní kapela… Ale nakonec jsem si to rozmyslel. Je to hnus, je to hrůza, je to špinavost, je to zrůdnost, je to příšerné… a to tato slova nemohou ani dost dobře popsat to, co se tam opravdu stalo! Vlastně pro to nemám vhodný slovní ekvivalent. Já znám různé horory, dělal jsem na pitevně, v krematoriu, zabývám se černou magií, znám mraky skutečně hrůzných věcí, ale vražda muzikanta přímo na pódiu, to mě zasáhlo přímo do srdce!“
Vlasta Henych (baskytarista; Törr)
„Smrt každého člověka, pokud je zbytečná, je prostě na hovno! Navíc v tomhle případě nějaký vyšinutý magor zavraždil přímo na pódiu skvělého kytaristu, mladého talentovaného kluka, který toho pro metalovou muziku udělal spoustu a svým uměním oslovil celý svět! Je to velká tragédie… a speciálně pro všechny kytaristy. Dokonce se mi stala taková věc, že mi v jednu vteřinu píply dvě esemesky. Jedna od Voláka a druhá od Blackoshe. Každý z nich mi tu svou poslal z úplně jiného konce republiky a přece oba psali totéž…“
Miloš Bešta (kytarista; Asmodeus)
„Jsem samozřejmě zarmoucen. Vždyť tenhle člověk posunul thrash svými nezapomenutelnými vypauzovanými rytmy do neskutečné dálky a všechny současné kapely podle toho hrají a ještě hodně dlouho hrát budou. Nepochopil jsem, jak se může vůbec podobný střelec dostat se zbraní do sálu, jak ne-fungují
bezpečnostní opatření a ochranka. Úděs!“
Martin Volák (kytarista, Harlej)
„R.I.P. Dimebag. I’ll never forget… Myslím, že pár kytaristům v Čechách – samozřejmě včetně mě – a samozřejmě nejen v Čechách, zemřel velký vzor. Naprosto zdrcující a strašná informace.“
Roman ‚Izzi‘ Izaiáš (kytarista; Doga)
„Je to fakt hustý… podle toho, co jsem slyšel, to byl opravdový masakr. Nechápu to… Darrell byl vzorem pro spoustu kytaristů napříč zeměkoulí. Jeho ztráta je obrovská. Svou hrou ovlivnil moderní metalovou muziku!“
Miloš ‚Mimi‘ Knopp (kytarista; Aleš Brichta Band, Merlin, Aneta Langerová, Noise Gate)
„Ta událost snad zasáhla každou máničku u nás! Byl to pan kytarista. Nejhorší na tom celém ale je, že se to může stát kdekoliv, i u nás, a mohlo se to stát vlastně už předtím… Vylezeš někde na pódium a nikdy nemůžeš vědět, jestli dole nestojí nějaký magor. Jde z toho hrůza!“
Tonda Rauer (kytarista, baskytarista; Harlej, Alkehol)
„Pantera ani Damageplan sice nejsou moje koně, ale informace o Darrellově vraždě mě zasáhla – obecně jako muzikanta. Vím ale, že spousta českých kytaristů ho měla za vzor a tuhle zprávu brala velmi osobně. Skutečnost, že nějaký debil přijde na koncert, kde zastřelí čtyři lidi a další zraní, je prostě strašná. A ještě horší je ve světle toho, že se to stalo právě v Americe, kde jsou všichni posedlí všemožnými bezpečnostními opatřeními a na festival neprovezeš jako muzikant ani vlastní pivo…“
Text: František Kovač, Jan Martinek
Comments are closed.