Vzhledem k početnosti ALEŠ BRICHTA BANDu a jeho spřízněného tvůrčího týmu mi přišlo jako nedostatečné vyzpovídat pouze jeho frontmana. Proto překračuje zde předkládaný materiál standardní rozsah časopisového rozhovoru. Věřím ovšem, že to oceníte. Mým často velmi podobným otázkám postupně čelili ALEŠ BRICHTA, MILOŠ KNOPP, MIREK MACH, PETR HOŠEK a JIŘÍ URBAN ml.
ALEŠ BRICHTA
Cítím velký rozdíl mezi tvými sólovkami, Grizzlym a ABB. Konkrétně v tom, že ABB je konečně ‚pořádná regulérní kapela‘, od studia na pódium. Cítíš to taky tak? Je tam podle tebe změna?Změna tam samozřejmě je, ale je to dané logickým vývojem po mém odchodu z Arakainu. Grizzly byl možná postavený trochu uspěchaně a nebyli na to připraveni pořádně ani posluchači. V rámci sólovek jsem musel držet alespoň trochu kontinuitu v repertoáru. V případě ABBandu už dozrála doba na to, co jsem vlastně chtěl od toho roku 2002 dělat. Muzikanti jsou v kapele v podstatě stále stejní a takové to vnitřní pnutí konečně přineslo výsledky, protože máme v zásadě jasno kam směřovat dál a je hotový nový repertoár na koncerty regulérní kapely.
Na Barče jsi mi – zase po letech – připadal vnitřně spokojený. Stávající ABB se tedy už konečně blíží tomu, kvůli čemu, respektive za čím jsi odešel z Arakainu?
Na to jsem vlastně odpověděl už v předchozí otázce. Ano, přijde mi, že jsme s kapelou tam, kam jsem se chtěl hudebně dostat. Alespoň z větší části. Když mi po poslechu ABBandu někdo řekne, že tohle je vlastně Arakain, jak by si ho představoval v roce 2006, tak mi to nevadí, ale my jsme Aleš Brichta Band, takže mi to srovnávání někdy už přijde směšný.
Jak vlastně krystalizovala stávající sestava ABB? Co třeba Jirka Urban mladší, nechtěl jsi ho do kapely?
Kapela je vlastně totožná s tou, se kterou jsme dělali moje sólovky. S jedinou výjimkou, a tou je Petr ‚Blackie‘ Hošek, kterého jsem ostatně před lety chtěl oslovit už do Grizzlyho. Co se týče mladého Jirky, asi by to byla hloupost. Ještě pak Žežulku na bicí a byli bychom Arakain II s jiným repertoárem. To by někdo špatně rozdejchával.
Jak funguje spolupráce uvnitř kapely? Spousta členů, externí skladatelé, spousta závazků mimo ABB… Jistě máte nějaký systém. Funguješ jako kapelník?
Skladatelsky a repertoárově při výběru věcí pro nahrávání a živé hraní existuje takové to zdravé vnitřní pnutí. Co hlava, to názor, ale zatím mám pocit, že je to konstruktivní. Třeba Karel Adam je hrozný perfekcionista a nadával, že celé nové album je vlastně předprodukce a teprve teď by se to mělo pořádně zprodukovat a natočit. V něčem má pravdu, ale trochu to přehání. Máme v kapele relativně demokracii a v čem se neshodneme nějak většinově, to ukáže funkčnost skladeb mezi posluchači. S výjimkou alternujících kytaristů na postu druhé kytary (Rošky, Blackie a Mirek Mach) je pro všechny ostatní ABBand domovská kapela. Když třeba ‚Hafo‘ dopředu nahlásí, že má nějaký koncert s Mewou, tak to respektujeme, ale on zase musí respektovat naše domluvené termíny. Jinak za tu dobu, co jsme spolu, se vytříbilo tak nějak automaticky, o co se kdo stará v rámci běžného chodu kapely. Jako kapelník funguju při jednání s firmou, vyřizování různých televizí nebo rozhovorů a třeba proma či webových stránek. Jinak playlist dáváme dohromady společně a co se týká sjednávání koncertů, spolupracujeme na tom s manažerem Martinem Lukešem dohromady.
29 skladeb, to je sakra velká porce materiálu, jak jste k tomu číslu došli? Chtěl jsi dělat dvojalbum, nebo se prostě sešla taková spousta kvalitního materiálu?
Chtěli jsme už dopředu dělat dvojalbum a toho materiálu bylo výrazně víc, jenže po selekcích jsme natočili 31 skladeb a z toho 30 jsem jich i nazpíval. Chtěli jsme to zúžit tak na 26, ale pak nám to přišlo škoda, protože při porovnávání kvality byl problém určit, co tam nedat. Nakonec vypadla jen jedna skladba, která se tam pocitově moc nehodila.
Jakým způsobem jste řadili jednotlivé skladby na album? Přijde mi dost dobře vyvážené.
Pořadí jsem dělal já, ale zase třeba s Karlem jsme se moc neshodli. Zkoušel jsem různé varianty, které jsem si vypaloval a pak to na cestách v autě poslouchal, až mi z toho nakonec vylezlo pořadí, jaké je na dvojalbu. Vycházel jsem z toho, aby mi pocitově to poskládání skladeb za sebou nějak nelezlo na nervy nebo nenudilo a aby každé CD mělo nějaký otevírák, který třeba nemusí být hitem, ale bude fungovat na začátek. Samozřejmě těch možností byla spousta, ale ani nebylo v lidských silách je při tom počtu věcí vyzkoušet a otestovat. Snad to není nejhorší.
Ty osobně takhle objemné desky radši posloucháš na pokračování, nebo vcelku?
Já poslouchám především při jízdě v autě, čili záleží na délce cesty. Radši samozřejmě vcelku, ale na to většinou není dost času.
Dokázal bys každého autora hudby, který přispěl na Divadlo snů, nějak stručně charakterizovat?
Dokázal, ale romány mě psát nebaví a v pár slovech by to mohlo vyjít blbě, takže to po mně nechtěj.
Na jaké se chystáte letní festivaly? Nějaký výlet za hranice?
Pár festivalů v létě odehrajeme, třeba Noc plnou hvězd v Třinci nebo Benátskou noc na Malé skále, ale nejjednodušší je, když se fanoušci podívají na náš web, kde si to mohou najít v sekci koncertů. Za hranice jsme měli vyrážet kupříkladu teď v květnu na koncerty do USA, ale nestihla se vyřídit pracovní víza, takže to zřejmě přesuneme na podzim.
Kdybych chtěl, abyste mi zahráli na pohřbu, co bych pro to musel udělat kromě toho, že bych musel hodně rychle umřít?
Pokud budeš takhle provokovat, tak se to může stát rychle, tedy ten tvůj pohřeb. Na svatbách a na pohřbech ale fakt nehrajeme, to přenecháváme specialistům.
MILOŠ ‚MIMI‘ KNOPP
Jak se ti hraje se staršími kolegy? Jak vycházíte jako kytaristi?
Hraje se mi dobře, je to bezvadná zkušenost. Vlastně jsem nikdy s mladšími ani stejně starými nehrál. Jako kytaristi spolu vycházíme bezvadně, alespoň si to myslím. Kluci jsou super!
Přestože jsi nejmladší, máš vlastně v ABB nejstabilnější koncertní místo.
Možná je to tím, že jsem nejmladší… Alternoval jsem za Míru Macha, když nemohl, a pak mě o to samé požádal i ´Rošky´. Tak vzniklo to, že jsem se stal stálým členem ABB a jezdím všechny koncerty. Rošky s Mírou se akorát střídají, podle toho, jak kdo může. Jelikož tento rok toho s námi Míra moc neodehraje, přibrali jsme posilu – Petra ‚Blackieho‘ Hoška, který se s klukama střídá opět podle toho, jak kdo může. V současné době tak má ABB 4 kytaristy.
Jak vnímáš rozdíl mezi stávajícím ABB a někdejším Grizzlym?
Rozdíl tam samozřejmě je, protože s Grizzlym jsme písničky z Alešových sólovek nehráli. Ale myslím si, že tak nějak – mám na mysli nové 2CD Divadlo snů – si to asi Aleš původně představoval.
Skládáš i pro jiné kapely než ABB; jak filtruješ jednotlivé nápady?
Ano, skládám pro Merlin, pro náš projekt s Honzou Toužimským, který se jmenuje Noise Gate, a taky pro sebe do šuplíku. Nápady dělím podle toho, jak to cítím, nikdy neupřednostňuji žádnou kapelu.
Jak se ti líbí vklad tvého vrstevníka Jirky Urbana mladšího?
Mně se to líbí, trošku mi to připomíná dřívější Arakain, ale jen někdy. Je to nářez. Holt ten rukopis se nezapře. Taky se mi hodně líbí věci, co dělá Jirka pro svoji kapelu Dymytry.
Jak se má Merlin?
Merlin se má bezvadně! Strašně nás ta kapela baví. Děláme nové věci, zkoušíme, nová deska se už taky rýsuje … a do budoucna chystáme překvapení. Tady v Čechách se to povedlo snad jen Lucii, tak jsem zvědavej!
MIREK MACH
Jak zvládáš časově kloubit ABB s Arakainem?
Velmi špatně. Kvůli několika docela zásadním změnám, které v poslední době proběhly v Arakainu, jsme začali nabývat dojmu, že se naši fanoušci v tomto personálním kolotoči přestávají orientovat, a tak jsme se rozhodli, že nejlépe uděláme, když za nimi přijedeme. A to nejen do měst, ale pokud možno do všech koutů republiky. Takže se snažíme odjet opravdu maximum koncertů, které je naše republika schopná absorbovat. Tím pádem mi bohužel na hraní v ABBandu nezbývá vůbec žádný čas. Zatím…
Skládáš pro ABB i pro Arakain, jak filtruješ jednotlivé nápady?
Nefiltruju. Aleše i Arakain znám dost dlouho na to, aby se vznikající nápady samy strefovaly do konkrétního prostředí. Někdy se to samozřejmě úplně nepovede, proto se vždy natáčí víc materiálu, než kolik se ho pak na desku použije. Hlavně deska by vždy měla mít pokud možno nějakou jednotnou fazonu – někdy se mi povede mezi tyto mantinely strefit téměř dokonale, jindy jsem zase úplně mimo. A to platí pro obě kapely.
Jsi s Alešem na jedné lodi od jeho první sólové desky. Jak bys s odstupem popsal stylový vývoj jeho tvorby? Cítíš rozdíl mezi jednotlivými sólovkami a novinkou pod hlavičkou ABB?
To se špatně hodnotí, přece jenom jsem dost ‚in‘ na to, abych mohl Alešovy sólovky nějak objektivně posoudit. Tohoto úkolu se jistě zhostí posluchači daleko lépe. Každopádně, na všech jsem si skvěle zahrál.
Jak se ti v rámci ABB spolupracuje s ostatními kytaristy, kteří různě přicházejí a odcházejí, a jen ty zůstáváš?
Oni ani tak moc různě nepřicházejí či přesněji neodcházejí. Petr Roškaňuk s námi začal spolupracovat už na druhé Alešově sólovce a je tu dodnes. Nedávno se ještě připojil Miloš Knopp, který zde také hraje stále. A jak je na poslední Alešově desce vidět, tři kytaristi jsou pořád málo, tak přišel ještě Petr Hošek. Samozřejmě nehrajeme všichni najednou, že…
PETR ‚BLACKIE‘ HOŠEK
Jak vznikla tvoje spolupráce s Alešem? Kdo koho oslovil? Co jsi v souvislosti s touto příležitostí řešil?
S Alešem jsme se ožrali a domluvili na spolupráci poté, co jsem mu vsunul demáč se skladbou, která ho dostala. Byla to mimochodem píseň Poslední legionář. Chtěl dodat další s tím, že chystá dvojalbum, a tak to začalo. Nebylo co řešit.
Naskočil jsi i do koncertní sestavy ABB, jak se ti v ní líbí? Co koncertní spolupráce s proměnnou sestavou kytaristů?
Petr Roškaňuk mi volal, jestli bych za něj přes léto alternoval, že nahrává desku a pojede tour se ‚Žluťákama‘. Pět minut nato volal pro změnu Aleš, že Míra Mach taky nestíhá pro vytíženost v Arakainu. Tak jsem se dostal do koncertní sestavy ABB. Může to být jen na letní sezonu, ale třeba i na celou dobu další existence kapely. Zatím nic přesnějšího nevím a netrápí mě to. V kapele se ale cítím dobře!
Jak se ti daří koordinovat hraní v ABB s tvými dalšími aktivitami?
Těch aktivit už tolik, kromě svého vlastního projektu, nemám a koncertů s ABB taky nejezdím mnoho, takže se to dá v klidu stíhat.
Když se dnes ohlédneš za svým odchodem z Root, co cítíš? Jak své rozhodnutí teď zpětně hodnotíš?
Není co zpětně hodnotit. Za svým rozhodnutím si stojím! Cítím hrdost nad tím, co jsme společně vytvořili, nikoliv lítost nad svým odchodem.
Většina tvých příspěvků na Divadlo snů jsou celkem ‚depky‘. To bylo zadání? Nebo to tak nějak vyplynulo (a pokud ano, z čeho)?
Nevím, o čem je řeč. Jsi první a asi jediný, kdo z mých skladeb cítí nějaké depky, protože doposud snad každý, kdo je slyšel, tvrdil, že na něj působí příjemně a pohodově. Jsou tam možná nějaké temnější momenty jako Ten kdo naslouchá mrtvým, ale například píseň Pod čepelí je vyloženě taneční záležitost, takový líbezný disko rock. Text k této skladbě je však hodně neveselý, takže tvůj dojem bude možná způsobený tím… Jestli někdo rád poslouchá veselé neškodné písničky nebo jen prostoduchý rock’n’roll, tak prosím, takové muziky je jinde spousta, stačí zapnout rádio.
Skládáš momentálně i pro jiné kapely než ABB? Jak případně filtruješ jednotlivé nápady?
Občas ano, když mě někdo osloví a pak taky samozřejmě pro sebe. Naposledy jsem něco dělal pro kapelu Solfernus. Jinak jsem v minulosti produkoval spoustu metalových nahrávek. Nic nefiltruju, složím a hotovo.
JIŘÍ URBAN ml.
Jak vznikla tvoje spolupráce s Alešem? Kdo koho oslovil? Jakou roli hrály vaše rodinné vazby?
Rodinná vazba roli určitě hrála. Aleš mě zná odmalička, je to přece můj strýc! Naše první spolupráce proběhla již u desky American Bull, kdy byl ještě v Arakainu. Ptal se kluků z kapely, jestli nemají nějakou věc, která by se na to album hodila. Táta mu doporučil jeden můj demáč. Míra Mach se ho tehdy naučil, ale kvůli množství ostatního materiálu se pak na album nedostal. No a jelikož jsem Alešovi později několikrát pouštěl, co dělám s Dymytry, a jemu se to líbilo, dohodli jsme se na spolupráci na Divadlu snů. Novou desku totiž zamýšlel směrovat k tvrdšímu vyznění. Každopádně si myslím, že kdyby se Alešovi ty moje věci nezdály, mohl bych být třeba jeho dcera i syn dohromady, ale na desku by se nedostaly.
Psal jsi pro ABB na konkrétní objednávku, nebo jsi prostě donesl materiál a kapela si vybrala, co se jí hodilo?
Nabídl jsem Alešovi asi deset věcí a on si z toho čtyři vybral. Jedna se jmenuje Kyselina, tu mi na demáč nazpíval tehdy neznámý Honza Toužimský. A sranda je, že díky ní se vlastně táta poprvé seznámil se svým budoucím frontmanem. Přivezl jsem ji klukům do studia, když Petr nazpívával Warning! a všichni si z toho sedli na prdel. Aleš si pak ale udělal linku podle sebe.
Souhlasíš s názorem, že tvůj materiál pro ABB je „trochu víc Arakain než Dymytry“?
To, co dělám, je prostě ‚bigbeat‘. Kdyby ty věci nazpíval Protheus z Dymytry, který se mimo jiné podílel textově na arakainím Labyrintu, znělo by to víc jako Dymytry. Ale jelikož to nazpíval strýko, který 20 let vytvářel pomyslný ksicht Arakainu, tak to zní víc jako ‚Áčka‘. Je to to samý, jako když po Alešovi nastoupil Kolář a po něm Toužimský. Všichni tvrdili, ze ‚Kaini‘ změnili styl, a to je podle mě kravina. Ksicht kapely určuje zpěvák, i když muzika zůstává stejná, protože skladatelé zůstali stejní. A jak já říkám, Štěpán je můj mladší brácha a Arakain starší. Už spoustu let znám všechny desky ‚Kainů‘ od prvních akordů a s tátou to podrobně řešíme a konzultujeme. A proto bude vždycky slyšet v mém rukopise, odkud vítr vane, ať chci, nebo nechci. A já vlastně chci! Je zbytečné to popírat…a hlavně, nařvaná kytara se šesti strunama se od nařvané kytary se šesti strunama liší opravdu jen málo. A to mám ještě stejný snímač jako táta a jeho kytaru. (smích)
Proč nejsi součástí ABB?
To se musíš zeptat strýka, proč nehraju v ABB. (smích) Ne, myslím, že tam má dost kytaristů a navíc dost kvalitních.
Jak jsi spokojený s tím, jak se členové ABB chopili ve studiu tvého autorského vkladu? Byl jsi třeba přítomen nahrávání, konzultovali jste něco…?
Kluci to v podstatě nahráli přesně podle mých demáčů. Kromě basové linky, která na demáčích nebyla a ani jí nebylo potřeba, protože Karel Adam je tak dobrý hráč, že ví, co a jak bude nejlepší pro podstatu písničky. No a u bicích jsem také strach neměl a dopadly výborně. ‚Hafo‘ to namlátil přesně podle mých představ. Ve studiu jsem byl hned po nahrání základů a s Alešem jsem řešil pouze klávesové linky, které v demáčích nebyly a měl jsem na jejich aranž v některých pasážích trošku jiný názor než Zdenda Vlč. Spíš než klapky jsem tam viděl kytaru, kterou mi pak pomohl realizovat kytarista z Dymytry Ruda Neumann. Jsem rád, že jsem se mohl uplatnit i mimo Dymytry a zvláště u tak známého interpreta. V podstatě se nebráním spolupráci s kýmkoliv, protože materiálu mám dost, ani ho sám nestačím realizovat a asi to začnu strkat i do Arakainu. (smích)
Text: František Kovač
Comments are closed.