WANASTOWI VJECY – Torpédo
Sony BMG / 57:42
Jak jsem to tak, Roberte a Petře, pochopil, tahle deska je dobře z 80 % o textech a samotná hudební složka je servírována jen jako jejich marginální přívažek (respektive příloha), vkusně nechávající ještě více vyniknout jejich signifikantní chutě. Jak jinak si ostatně vysvětlit fakt, že neskutečně pestré přívaly poetické duši lahodících slov podkresluje de facto jediná melodická kompozice, která se unisonu vymkne vskutku jen několikrát (viz Padaj hlavy kutálí se po hradčanským rynku, Orel v orloji, Nátěr, Mašinführer).
Abych řekl pravdu, jsem tím trochu zklamaný. A vlastně se mi ani nechce domýšlet, zda tohle ‚usazení‘ náhodou není nezamýšlený nemilý důsledek plánovaného nepoužívání odosobněných elektronických mašinek… Sám totiž s postupujícím věkem – evidentně na rozdíl od vás, pánové – nepřicházím o potřebu takových hudebních průplachů, jakými byly třeba na předminulém albu 333 stříbrnejch stříkaček například Škola je kráva nebo Letadlo, respektive nervně elektrizující náboj téměř celého předchozího, byť již oproti minulosti značně specificky jinotajně-poetického počinu Hračky. Navíc na kardinální otázku, zda jde o určující vývojový trend, nebo o momentální hnutí mysli, lze na základě poslechu tohoto nosiče jen těžko odpovídat; s oponou tajemství by snad mohla trhnout jeho živá prezentace. (Že by v ní měl své místo unplugged blok?)
V celkovém náhledu mi jako nejsilnější okamžik celého alba přijde singlová Otevřená zlomenina srdečního svalu, byť – paradoxně – i ona hudebně zapadává a nevybočuje. Značně ovšem vyčnívají (a to vlastně doslova) i Padaj hlavy kutálí se po hradčanským rynku, Orel v orloji, Nátěr a Mašinführer, tedy skladby již zmíněné v souvislosti s velebenými melodickými výmyky. Tím ovšem v žádném případě nechci tvrdit, že ostatní písně neobsahují zajímavé instrumentální momenty, naopak, téměř každá má nějaké to své vtipuplné unikum, vše ovšem v onom jasně vytyčeném umírněném schématu, což osobně klasifikuji jako zbytečný (byť evidentně zamýšlený a chtěný) nedostatek tohoto alba. Převzatku Pal vocuď ani vlastní cover Nahá 2006 samozřejmě nepočítám.
Za samotné texty tedy čtyři a půl až pět bodů, za samotnou muziku ani ne tři, suma sumárum pěkná trojka – trojka jako dobře. Torpédo je prostě jako celek dobrá deska. Jen nevím, zda to po šesti letech čekání není tak nějak málo. Asi jak pro koho…
František Kovač
Comments are closed.