Empire, Motorband, Merlin

EMPIRE, MOTORBAND, MERLIN
18. května 2007, Praha – Kbely, Lidový dům

Hned z několika důvodů se necítím být nestranným pozorovatelem tohoto koncertu: jednak hlavní protagonisty večera dlouho a dobře osobně znám, druhak jsem byl jedním z kmotrů jejich debutového alba a do třetice jsem celý večer ve kbelském Lidovém domě na přání oslavenců moderoval… Přes to všechno jsem si jist tím, že dokážu celou show kriticky zhodnotit – možná právě z výše uvedených důvodů. Ostatně, posuďte sami.

Intro
Radka Kurce znám od té doby, co v pražské Libni postavil „rockové Národní divadlo“ – rockový klub Inferno. Vždycky jsem ho měl za dobrého a odvážného muzikanta, který – ke svému dobru – nedokáže ve vlastní tvorbě popřít velkou lásku k americkému (hard)rocku. Zároveň jsem si byl vědom toho, jak velký má hlasový rozsah, který ovšem občas naživo nedokáže zrovna precizně ukočírovat.

Michal Žďánský, jeho tehdejší společník v Infernu, od něhož jsem fakticky přebíral pomyslnou hořící pochodeň klubového genia loci v okamžiku, kdy do něj vstoupil nový majitel (a s ním já jako nový produkční manažer), je jedním z mých vůbec největších životních přátel. Neznám mnoho takových srdcařů. Ať už s baskytarou na pódiu, nebo v civilním životě. Nic neumí dělat polovičatě, tomu, co právě dělá, vždycky dává maximum. A neznám, po pravdě, ani moc větších smolařů… O jeho osobních i hudebních úspěších a neúspěších jsme se vždycky bavili naprosto otevřeně a na rovinu. Stejně jako o těch mých.

Marcela Vacínka pak znám od té doby, co hraje právě s Michalem. Čestný a rovný kluk, skvělý bubeník, dříč. Momentálně blázen do paraglidingu.

Po tom, co jsem slyšel na debutovém albu Zrození draka a viděl naživo na tomto jediném koncertě, můžu s radostí říct, že EMPIRE je přesně ta kapela, kterou si tihle muzikanti po nesčetných letech tvrdé dřiny zasloužili. Má totiž opravdový smysl. Jednak jim to spolu perfektně hraje (šlape!), druhak má to, co hrají, nejen hlavu a patu, ale i velký potenciál. Jak kvalitativní, co se budoucího rozvoje a pokračování týče, tak i momentálního komerčního zhodnocení.

Na Daria Sapienzu, italského kytaristu s melodií v krvi, kvůli kterému to celé tak trochu vzniklo, dosud jediného hudebního autora kapely, jsem samozřejmě nezapomněl, ale jednoduše jsem ho viděl ten večer poprvé… Jako každý správný Ital je na holky.

Gratulanti
Jako první jde na scénu pět minut po osmé večerní MERLIN. Miloš Knopp totiž musí za dvě hodiny stát na pódiu kdesi u Šumperka jakožto kytarista Aleš Brichta Bandu, takže není čas na to čekat, jestli dorazí více než stávající třicítka čtyřicítka platících. Ke cti hudebníků nutno vyzdvihnout, že tuto nepříjemnost na jejich výkonu nezasvěcený posluchač nemohl poznat. (Zato já se na samém začátku, když jsem kapelu ve vylidněném Liďáku uváděl, pomalu bál. Přece jenom, kbelský sál v pohodě pojme pětistovku příchozích…) Velkou kritiku si naopak v této souvislosti zaslouží pořadatel, který oproti dohodě dal na plakáty – naprosto nelogicky – pouze neznámé oslavující debutanty Empire.

Pokud bych měl tento set srovnávat s posledním vystoupením Merlinu, které jsem viděl na vánočním mejdanu na Barče, bylo dnešní představení o dobrých 300 % lepší! A to jak zvukově, tak hlavně po pěvecké stránce. „On ten Horyna snad začal cvičit,“ neslo se překvapeným auditoriem. Tak to letošnímu padesátníkovi šlo. I kapela byla o poznání více nakopnutá než ve Strašnicích. Rytmické duo Richard Tomíček (baskytara) – Aleš Zimolka (bicí) by spolu klidně mohlo hrát i potmě a v Miloši Knoppovi Horyna prostě našel svého Zakka Wyldea. Na přetřes přišel tradiční repertoárový mix napříč Danovou kariérou: Bílé kříže, Návraty domů, Karetní hráč, Život je blázen, Merlin, Málo dáváš, Tibet, Nevada. V šatně i v hledišti byli ve finále všichni spokojeni. Jedinou výtku adresoval Danny Michalovi Žďánskému, že si s ním nepřišel zazpívat.

To už si ale nástrojovku chystá MOTORBAND, který do Prahy přivezl svého zbrusu nového zpěváka – jak pánové v žertu prosí, abych uvedl, „osmnáctého v pořadí“. To číslo samozřejmě není přesné, nicméně řádka zpěváků, kteří se za mikrofonem téhle party vystřídali, je už pěkně dlouhá. Čtveřici Libor Matějčik (kytara), Petr Houdini (baskytara), Zbyněk Haase (kytara) a Roman Haase (bicí) však doslova před pár dny doplnil střelec par excellence, který – tuším, myslím a doufám – svůj post jen tak neopustí. Roman ‚Apíno‘ Kraus; před drahnými léty zábavový bubeník, následně profesionální kickboxový bijec a teď blesk z čistého nebe, zjevení, před kterým si většina posměváčků, kteří v minulosti Motorband (leckdy po právu) odepisovali právě pro příšernou fluktulaci na pěveckém postu, sedne na zadek s otevřenou pusou.

Kdybych chtěl přesně vyjádřit stylové směřování obrozené sestavy, asi bych použil hlášku jednoho z přítomných fanoušků „mazec jak hovado“. Moderní rock stříknutý klasickým thrash metalem, nekomerční nu-metal s opravdovým hardcoreovým základem a rock’n’rollová hravost nad tím vším jako svatá aureola. A tlak, neskutečný tlak na pilu, prostý jakékoliv křeče, plný radostného nasazení. Tak nějak vypadají staré pecky v přepracovaném podání, tak nějak bude znít i nová nahrávka, která má vyjít na podzim.

Původně jsem se – na základě svých nepříliš pozitivních zkušeností s touhle kapelou v posledních letech – bál, že její set typu ‚lepší zábavovka‘ odzívám. Opak byl ale pravdou. Sfoukli nás všechny jak svíčku! Měl jsem radost, že jsem mohl být v šatně úplně prvním gratulantem. Pochvalu si fakt zasloužili. A to všechno přesto, že měli nejhorší zvuk ze všech.

Křest (nejen)
Když došlo na středobod dnešního večera, vládla v šatně patřičně napjatá atmosféra, nervozita by se dala pověstně krájet. Prostě jako před každou důležitou událostí. Nejvíc v pohodě byl bubeník Marcel, který si v poslední době nakoupil tolik činelů, „že se do nějakého musí vždycky trefit“. Naštěstí všechny zainteresované hned během intra krásně odboural Dario, když se do majestátní symfonické instrumentace jal patřičně nahlas přezkušovat zapojení svého Les Paula… Zbylé trio pomalu nestihlo včas nastoupit, jak se smíchy za břicha popadalo.

Křišťálově čistý zvuk, akurátní hlasitost, precizní vykreslení jednotlivých nástrojů, uměřeně vypíchnutý zpěv, dostatečně zřetelné vokály. Už dlouho jsem v tuzemských poměrech neslyšel takhle dobře nazvučený koncert. Tedy směrem ven. Nastavení pódiových odposlechů z odpolední zkoušky se totiž jaksi nepodařilo uchovat, takže speciálně při sborových vokálech museli panáčci špicovat ušiska vskutku vehementně. I tak jim to ale dohromady (i zvlášť – to především!) zpívalo velmi dobře a ještě o píď lépe hrálo. Marně jsem vzpomínal (a dosud tak činím), kdy jsem tu navštívil lepší poctivě hardrockový koncert. Jednak tu tenhle styl hraje málokdo, druhak na to – když už – málokdo opravdu má a za třetí: Ital Sapienza má melodiku prostě v krvi v úplně jiné koncentraci než kterýkoliv domorodec, a to je prostě slyšet a znát! Co totiž našinec musí dohánět sladkobolným kýčem, vystřihne ‚Špageta‘ osobitě, sugestivně a bez uzardění.

Na přetřes přišlo celé debutové album Zrození draka i dvě skladby, které se na něj nevešly – jedna byla vypuštěna, protože pánové „nějak nevěděli, kam ji na desku zařadit“, a druhá už je zbrusu nová, takto první počin již dnes zamýšlené druhé řadovky. Playlist byl následující: Intro, Ďáblův sen, Hra, Kouzelná noc, Zrození draka, Zlomené srdce, Chceš znát (cestu svou), Na křídlech, Stařec a moře, Kus, Blues, Spi dál, Každej den (Rock’n’Roll). Přidávalo se titulní Zrození draka, které s kapelou nakonec zpíval celý sál čítající přesně sto platících hlav a hafo hostů.

Samotný akt křtu čerstvého CD jsme s motorbandím duem ‚Máča‘ a ‚Apíno‘ vykonali tradiční lahví bohemky hned po čtvrté písničce. Jistota je jistota. Tak (radši) ještě jednou: ať se daří!

„A jde se za štětkama!“ prohlásil v šatně spokojeně Dario – a bylo! My starší, rock’n’rollovými větry podstatně ošlehanější a (hlavně) zadaní, jsme šli spořádaně zapíjet novorozence. Jednak empirovského Draka, druhak moji dceru Natálku… A bylo!

Pokud všechno dobře dopadne, octne se Empire na podzim v pozici předkapely obnoveného Kreysonu Ládi Křižka a já bych měl být opět u toho. Jak by se vám líbila zevrubná reportáž z každého proběhlého dne turné, referující jak o dění na scéně, tak za ní? Každý den publikovaná za den a noc předchozí…?

 

Text: František Kovač