WOHNOUT patří k těm představitelům nastoupivším mladé generace rockerů, kteří si s přehledem dokážou zachovat svou vlastní tvář a zároveň úspěšně spolupracovat s nadnárodním vydavatelem. Aktuální počin Rande s panem Bendou vychází po uplynutí standardního dvouletého intervalu. Křtít se tentokrát ovšem nebude v žádném z profláklých pražských klubů, ale rovnou ve velkém sále Lucerny. Změna je život a tahle čtyřka na to jednoduše má! Následující rozhovor jsem vedl s ústřední bratrskou dvojicí MATĚJEM a HONZOU HOMOLOVÝMI.
Je to dva roky, co vyšlo vaše poslední album Pedro se vrací. Jak jste dospěli k vydání novinky?
Honza: Držíme se pravidelného rytmu, jednou za dva roky vydat novou desku.
Matěj: Vydali jsme ‚Pedra‘ a vzápětí vyrazili na turné, kde jsme se s tou deskou sžívali na živo. Sjezdili jsme celou republiku, pořádně si to užívali. No a letos po Vánocích jsme pomalu začali dělat na novém materiálu. Vyhovuje nám ten koloběh, kdy nahrávání vychází na léto!
Honza: Navíc ty dva roky se nám fakt momentálně zdají jako optimální cyklus – rok je strašně krátká doba, to sotva odjedeš jedno pořádné turné a už abys zase uháněl do studia. No a tři roky jsou zase v současné uspěchané době moc velká proluka… Měli jsme smlouvu na tři desky během šesti let, takže jsme si to vlastně pěkně rozvrhli.
Co tedy bude dál, smlouva vám vypršela…
Matěj: Možnosti jsou tři. Buď se tady na Sony zase dlouhodobě upíšeme, nebo budeme na každou další desku podepisovat exkluzivní smlouvu a nebo se poohlédneme jinde. Každopádně ti teď na rovinu říkám, že se nám ze Sony nechce. Všechny desky, které nám vydali, byly bez problémů. I věci okolo dělají, jak jsme se dohodli. Zatím fakt nemáme důvod rozhlížet se někde jinde!
Honza: Vyhovuje nám, že nám tu nikdo nekecá do muziky a textů, nikdo nás nechce předělávat… Žádné singly na zakázku nevyrábíme, firma dostane desku tak, jak ji natočíme a ať si vybere, co se jí k jakým účelům hodí. Žádné radio-edity a podobné nesmysly. Tak jaképak zaječí úmysly.
Po minulé desce jste se navzájem v žertu dobírali, že právě ten druhý udělal něčeho méně než ten první… Dokonce jste se prý – kvůli optimálnímu rozložení tvůrčích sil uvnitř kapely – rozhodli definitivně skoncovat s tzv. občanským zaměstnáním.
Matěj: Je to tak. Já už jsem na volné noze dost dlouho a Honza se konečně taky rozhoupal!
Honza: Vzhledem k tomu, že je kapela mojí prioritou, nemohl jsem si už jednoduše dovolit chodit pravidelně pět dní v týdnu do zaměstnání. A to nejen časově, vždyť to znáš sám – když přijdeš utahaný domů, nemá přece smysl se do něčeho nutit, to pak nejen že výsledek nestojí za nic, ale ani tě to nebaví. A to je přece to hlavní, proč to děláš… Já třeba nikdy nepsal texty, to byla Matějova doména. Ale jak jsem měl teď víc času, chytlo mě to!
Matěj: Jsem rád, že se tak Honza rozhodl, je to v kapele určitě vítaná změna! Zatím jsme ho totiž měli vlastně jen jako výborného instrumentalistu – hele, vole, zahraj tohle sólo – ale teď dal naší interní tvůrčí práci další rozměr. Je teď mnohem víc kolektivní a to je vždycky dobře, když jsme schopní se ve finále shodnut.
Změnili jste i způsob nahrávání. Místo časového a finančního stresu ve velkém studiu jste dali přednost domácí pohodě.
Honza: Máš pravdu, tedy částečně. Sono je, když ne to úplně nejlepší, tak určitě to nejdražší studio u nás. A to samozřejmě v kombinaci s tím, jaká jsme kapela, předurčuje naše možnosti. Nemůžeme si prostě dovolit, zavřít se tam na několik měsíců a se vším si jen tak hrát. Na druhou stranu jsme si ale vyzkoušeli, že dělat pod velkým stresem pro nás taky není optimální. A tak jdeme zlatou střední cestou. Díky moderní technice si můžeme dovolit nahrávat v klídku doma a díky smlouvě se Sony si zase můžeme dovolit udělat maximum proto to, aby nahrávka ve finále dopadla, jak si všichni představujeme.
Matěj: Brácha diplomaticky neupřesnil, že ty naše předchozí zkušenosti dopadly vždycky tak, že jsme dané termíny přetáhli a museli vše doplácet z vlastní kapsy.
Honza: Začali jsme základy, tedy bicími a basou v Sonu, protože aby tyhle nástroje pořádně zněly, potřebuješ místnost se speciální akustikou a dobré mikrofony. S tím jsme pak vyrazili k nám na chatu, kde jsme přes počítač takové čtyři týdny strávili blbnutím s kytarama a nahráváním zpěvu. V momentě, kdy jsme tohle měli hotové, jsme se vrátili zpátky do Sona na dokončovací práce – finální míchačku a mastering. Ty trvaly necelých 14 dní. Ušetřili jsme tak nejen dost peněž, ale získali i celkově větší pohodu pro celý ten nahrávací proces!
Takže kdybyste měli ten potřebný finanční obnos, abyste celé album v klidu a pohodě zrealizovali v Sonu, zabydleli byste se klidně i tam?
Matěj: No jasně. V Sonu ta domácí atmosféra totiž taky je! Hele: barák v přírodě kousek za Prahou, ideální okolí na kolo nebo motorku. Hospoda v domě, za domem skate park, koupání … akorát by tam mohli zvukaři trochu míň zevlovat.
Stěhovavý způsob nahrávání jistě komplikuje koordinaci návštěv hostujících umělců.
Matěj: Měli jsme jasnou představu jen u jednoho hosta – u Lenky Dusilové. Ona je takový náš hlavní host, máme s ní na desce duet. Takže jsme se samozřejmě zařídili, jak bylo třeba, protože jsme jí na desce chtěli mít. Je to totiž nejen naše velmi dobrá kamarádka, fajn holka, ale taky výborná zpěvačka, která se nám moc líbí!
Honza: Chtěl bych na tomto místě zdůraznit – vzhledem k názvu skladby, kterou na desce Lenka zpívá (Rajda – pozn. fk) – že to, že jí oslovíme, vyplynulo až když jsme zjistili, že ji ani jeden nezazpíváme, jak bylo třeba!
Matěj: No a druhým hostem je Lou Fanánek Hagen, kterého jsme oslovili s žádostí o text. Což jsme udělali úplně poprvé v historii kapely! Ale dopadlo to na výbornou, ne?
Proč zrovna Fanánek?
Matěj: Protože je to náš soused a tak s ním byla z té řádky kandidátů nejsnazší spolupráce.
Propagaci nové desky začnete na turné s Kollerbandem, pak budete mít vlastní koncerty. Zúčastní se Lenka alespoň příležitostně?
Honza: Tak turné s Kollerbandem zní možná trochu nadneseně vzhledem k tomu, že s nimi pojedeme šest koncertů z nějakých dvaceti. Ale už se moc těšíme, protože ta kapela má v sobě neskutečnou energii a tah. Žádné namyšlené hvězdy, ale normální bigbítová kapela s půllitrem na bedně, fakt! Pak do vánoc uděláme pár samostatných koncertů napříč republikou a na jaře vyrazíme na regulérní turné. Tam bychom si se sebou poprvé chtěli vzít nějakou předkapelu. Někomu pomoct, víš… Jinak co se Lenky týče, tak s námi určitě nebude jezdit jako stabilní host. Nevylučujeme ale možnost nějakého toho speciálního překvapení na pár kšeftech! Bohužel už dneska víme, že na křest, který bude 18. listopadu v Lucerně, nebude moci dorazit. Má už totiž nějaký vlastní, hodně dopředu dohodnutý termín v USA. Bude tam ale spousta dalších hostů!
Prozraďte ještě nějaké detaily ohledně chystaného křtu!
Matěj: Tak samozřejmě se bojíme, že nepřijde tolik lidí, kolik si představujeme a pekelně proděláme… Je to naše první samostatná Lucerna, takže prostě nevíme – je sice pravda, že poslední dobou jsme museli pražské koncerty v Paláci Akropolis zdvojovat, abychom uspokojili poptávku, ale to ještě pořád neznamená, že lidi do Lucerny přijdou. Je to strašně specifický sál – není to klub, mají tam drahé pití a neskutečně kyselé číšníky na barech, jak vystřižené ze starého režimu. Na druhou stranu je to v samotném centru Prahy a alternativou byla jen chladná tovární hala Abaton na periférii a sterilní Brumlovka uprostřed sídliště.
Honza: Jsme česká rocková kapela, takže Lucerna je pro nás – zatím – nesplněný sen. A tak k tomu koncertu přistupujeme. Rozhodně to nebude obyčejný koncert už proto, že je to křest. Ale chceme si dát záležet i na scéně samotné, na našem pódiovém projevu a dalších detailech. Přijďte a uvidíte!
Pojďme ještě zpátky k nové desce. Neuvažovali jste o producentovi?
Matěj: Člověče, na to se nás ptá každý! To ta deska zní tak blbě?
To určitě ne, ale je to dneska takový trend, mít na desku producenta…
Matěj: Jasně … my ovšem máme vždycky, když jdeme do studia, dost jasnou představu o tom, co chceme na desku nahrát. Takže by bylo spíš kontraproduktivní, kdyby nám tam do toho někdo cizí kecal a snažil se nám vnutit svoje odtažité názory. Dříve nebo později by to stejně dopadlo tak, že bychom se pohádali a on byl odejit… Stačí nám, když se poradíme se zvukařem, jak co kde nahulit nebo naopak stáhnout.
Honza: Jdeme tou cestou, že si chceme udělat co nejvíc sami. Jednak nás to baví, kapela je naše dítě, druhak toho samozřejmě chceme mít co nejvíc pod kontrolou. Děláme si obal, fotky, klip, web. Máš k tomu ke všemu pak úplně jiný vztah.
Matěj: A když něco nevyjde, víš přesně, kdo za to může!
Původní název nové desky byl Pérokněžník, proč z toho sešlo? Dojde tenhle novotvar svého uplatnění jindy a jinde?
Matěj: Pérokněžník své uplatnění jistě najde. A proč z něho sešlo?
Honza: Protože náš basák Jirka Zemánek – z ničeho nic – uprostřed nahrávání řekl „Rande s panem Bendou“ a bylo jasno! Teprve pak jsme si uvědomili, co to všechno přinese. Od úvah proč by měli kluci randit s nějakým panem Bendou, přes to s jakým Bendou vlastně, až k mrtvému politikovi a spekulacím, proč ne s paní Bendovou, Čendou, Jendou nebo Břendou…
Matěj: Každopádně, kdyby si desku koupili všichni Bendové v republice, byli bysme sakra za vodou! I když Rande s panem Novákem by bylo ještě prodejnější… Ale vážně: myslíme si, že ten název krásně zapadá do řady typických wohnoutích názvů, které vždycky vyvolávaly podobné ohlasy a spekulace.
Klip si budete taky dělat sami?
Matěj: První určitě. Budeme ho dělat s lidmi, kteří točí skejtová videa. Takové jakoby home-video. Ta naše partička … už máme jasnou představu. Druhý klip se pak bude točit na Rajdu, ve které hostuje Lenka Dusilová. Bude to něco většího ve spolupráci se Sony, snad se tam objeví i Fanánek jako autor textu. Režírovat by to měl Jakub Kohák. A nevylučujeme samozřejmě možnost ještě nějakého dalšího videa…
Obal jste si taky dělali sami, včetně fotek. Nabízel se vám třeba někdo?
Matěj: Obal i fotky dělal Honza a já myslím, že se mu to hodně povedlo. Jinak jsme měli několik nabídek od různých kamarádů-výtvarníků, ale museli jsme je s díky odmítnout. Je to přesně stejná písnička jak s tím producentem. Těžko se ztotožňovat s cizím nápadem, když máš nějakou vlastní představu. A tu my prostě máme, když jsme celou desku vymysleli…
Honza: V tomhle případě je ale horší to, že obal nám může navrhnout vlastně kdokoliv bez naší přímé interakce, takže pak odmítáš už konkrétní díla. Což v případě kamarádů není vůbec sranda, ale musíme být přísní. Nejde to jinak. Na vizuálních věcech okolo kapely jsme si vždycky zakládali a na obalech o to víc, že jsou dneska vlastně téměř jediným důvodem, proč si koupit originál desky.
Motiv na obalu vyjadřuje přesně slogan Rande s panem Bendou, nebo by šel klidně napasovat i na Pérokněžníka, protože je k desce jako takové?
Honza: Zpětně jde samozřejmě okecat všechno, všude jde vymyslet nějaká spojitost. Ale po pravdě ti řeknu, že ten motiv mě napadl, když jsem seděl u závěrečné míchačky desky jako takové. Prostě mi k té muzice tohle sedlo. Na druhou stranu třeba já osobně vím, kde tam ten pan Benda je…
Matěj: Fakt?
Honza: …když dlouho koukáš do mraků, tak si v nich přece vždycky najdeš, co je třeba…
No vidíš, a pak že to nemá žádnou spojitost s mrtvým politikem!
Honza + Matěj: (společný smích)
Uměli byste definovat největší slabinu vaší kapely?
Honza: Naprostá neschopnost veřejně se projevovat na téma láska.
Máte nějaké speciální plány do budoucna, které už může prozradit?
Matěj: Uvažujeme o tom, že bychom si každý zahráli s někým jiným, v rámci nějakého projektu. Máme už po šuplících dost muziky, která se pro Wohnout nehodí, která odpadla, zapadla… Uvidíme!
Wohnout 2004
Matěj Homola (zpěv, kytara)
Jan Homola (zpěv, kytara)
Jiří Zemánek (baskytara, zpěv)
Fenek Steiner (bicí)
Text: František Kovač
Comments are closed.