2005

2005

Black Sabbath, Velvet Revolver, Soulfly

Od samého ohlášení velmi zvláštní koncert. Headliner nebyl tím největším tahákem, naopak vzbuzoval doslova největší hrůzu nejistoty. Naproti tomu dlouhou dobu jediná předkapela byla tou potenciální hvězdou, lákadlem. No a když na poslední chvíli přibyla do sestavy ještě třetí parta, rovněž stylově trochu někde jinde než obě původně nominované, byl zmatek dokonán. Že bylo ovšem ve finále všechno úplně jinak, jste možná zažili na vlastní kůži, oči a uši…

07/07/2005

Stopařův průvodce po Galaxii

Tak na tenhle film rozhodně nechoďte! Alespoň pokud jste fanoušky originální knižní podoby tohoto veskrze kultovního anglického humoristického sci-fi románu. Z ní totiž ve filmu, kromě charakterů klíčových postav, nezůstalo více než pár doslovně interpretovaných dialogů a hlášek. Spousta, a to i těch opravdu zásadních, jaksi nepochopitelně chybí, jiné jsou zase trestuhodně okleštěny či nešikovně prostříhány. Ztrácí se tak logicky to nejdůležitější, původně do důsledku promyšlená pointa. A to jak celková, tak i ta vyplývající z jednotlivostí.

23/06/2005

Waltari, Riviera Playboyz

Waltari se opět po roce ukázali v Praze. A tentokrát před nimi dokonce jako předkapela vystoupila poslouchatelná parta, domácí Riviera Playboyz. Skvělý klubový zážitek byl předem více než zaručen.

07/06/2005

Bo Diddley, Stan The Man’s Bohemian Blues Band

Rock’n’roll má jednu obrovskou výhodu. Má rovnou několik skutečných a opravdových králů! Jedním z těchto kouzelných staříků, bez jejichž autorského vkladu a osobního vlivu by současná hudba nebyla taková, jaká je, je i vitální černoch celosvětově známý jako BO DIDDLEY. Ten k nám na sklonku letošního dubna zavítal vůbec poprvé… a podle svých vlastních slov už asi i naposledy. A byla to setsakra jízda!

07/06/2005

Teta – Hledáme dál a moc nás to baví!

Je tomu už víc jak šest let, co TETA – kapela disponující jedním z nejlepších tuzemských ženských vokálů, zasazeným v hrdle zpěvačky HELENY KUBELKOVÉ – vydala své debutové album. Nejen o tom, proč druhá regulérní studiovka Útěk před sebou vyšla až po tak dlouhé době, jsem si povídal právě s hlavní protagonistkou souboru a s ještě výřečnějším baskytaristou MICHALEM ŽĎÁNSKÝM.

01/06/2005

HR Giger ARh+

„Náš primitivní nevědecký jazyk disponuje jen omezeným počtem výrazů, které by dokázaly popsat hrůzu a strach vzbuzující fakta, která nám Giger odhaluje. (…) Giger se stal oficiálním portrétistou zlaté epochy biologie. Gigerovo dílo přímo mate svým enormním evolučním rozměrem a příznačně nás povzbuzuje. Ukazuje nám až příliš zřetelně, odkud přicházíme a kam jdeme. Zasahuje do našich biologických vzpomínek. Gynekologické krajiny.“

25/05/2005

Morbid Angel, Hatesphere, Pandemia

Čím jsem starší, tím menší úctu ve mne vzbuzuje většina spolků z drsně-metalového ranku. Co mi v útlém pubertálním věku přišlo ‚fakt hustý‘, mi dnes, s odstupem času, přijde – eufemisticky řečeno – ‚úsměvné‘. Pokud bych měl být upřímný a nebrat si servítky, většina z nich mi připadá trapná a směšná. Ovšem nelze házet všechny démony a satanáše do jednoho kotle! Právě floridští Morbid Angel patří k těm několika málo spolkům, jejichž alba si doma stále s velkým zaujetím pouštím a vychutnávám. Proto jsem neváhal a jejich pražský koncert v obnovené sestavě navštívil. Měl jsem totiž velkou chuť srovnávat pro mnohé nesrovnatelné – Morbid Angel s Davidem Vincentem z minulého tisíciletí, Morbid Angel se Stevem Tuckerem z přelomu tisíciletí a Morbid Angel s Davidem Vincentem model 21st century.

25/04/2005

Vypsaná fiXa, Chocolate Jesus

Vypsaná fiXa včera večer v pražském klubu Futurum pokřtila své zbrusunové album Krása nesmírná. Hlavní postavou slavnostního aktu byl režisér Petr Zelenka, který stříbrný kotouček v polovině koncertu tradičně zalil sektem a následně vhodil do lačného davu. V něm měly značnou početní převahu mladší ročníky. Lidi v tzv. produktivním věku by šlo hravě spočítat na prstech rukou zdravě rostlého člověka, zatímco za ‚děti‘ by se dala označit dobře polovina všech platících. A to je setsakra dobře!

21/04/2005

Robert Plant & The Strange Sensation, Royal Playboy Cartel

Už opravdu hodně dlouho se mi nestalo, aby mi nějaký koncert ležel v hlavě tak, jako tohle pražské vystoupení Roberta Planta. A teď nemyslím předem, byť klidně přiznám, že jsem se na ně těšil. Ovšem o nic víc než na ostatní koncerty, které mě skutečně zajímají. To až zpětně mi opanoval podstatnou část mozkové kapacity. Když jsem ho totiž aktuálně, na vlastní buňky, prožíval v prostorách Sazka Areny, mé vnitřní pocity nebyly zrovna jednoznačné. Má signální soustava byla jaksi v rozporu sama se sebou. Proto jsem se to všechno logicky, alespoň ex-post, snažil ze všech sil nějak srovnat k obrazu svému. Proto ta zmíněná nadměrná mozková aktivita. Až když jsem si totiž takto interně vyřešil k vlastní spokojenosti veškeré existující rozpory na inkriminované téma, byl jsem schopen utřídit své myšlenky do komunikovatelného formátu kritického zhodnocení viděného a slyšeného.

20/04/2005

Marky Ramone & Band, Tarakany, SPS

Není to tak dlouho, co bubeník MARKY RAMONE v Praze vystupoval jako člen obnovených horror-punks Misfits a už ho tu máme zase v plné kráse! Polodlouhé černé vlasy zastřižené podle kastrólu těsně nad obočím do ofinky, úzké rifle, triko s názorem, černý oválený křivák a klasické kecky. Tahle figura prostě nejde přehlédnout! Však taky měla jeho osobní gorila co dělat, když mu v prostorách slušně zaplněného Futura razila cestu ocvočkovaným číratým davem do a ze zákulisí. Tenhle bubenický enfant-terrible sice nepatří do takzvaně klasické sestavy falešných bratří Ramoneů, nicméně je to nyní už jen a právě on, kdo slávu hudebně nesmrtelných newyorských otců punku nenechává zahnívat spolu s ostatky svých již zemřelých spoluhráčů a provětrává hity prošpikovaný repertoár křížem krážem civilizovaným světem. Ostatně, jak sám říká, nic jiného ani neumí, tak jaképak copak…

20/03/2005