fk headline logo
ZÁBLESK POZNÁNÍ
Záblesk poznání - logo

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

Nezávislý umělecký film z třeskuté současnosti. Příběh prozření z rurální chiméry jednoho systémem semletého městského úředníka, neodhalené životní lásky a návratu ve velkém stylu, s retrospektivními a psychedelickými intermezzy.

Přibližně třicetiletý hlavní hrdina Jan si jednoho nehezkého dne uvědomí, že už nemá sílu ani chuť pokračovat ve svém dosavadním životním stylu a tempu a impulzivně se rozhodne pro radikální změnu. Utíká na venkov, kde chce přesně v intencích postmoderní civilizace hledat životní klid a duševní rovnováhu. S diametrálně odlišným prostředím se ovšem v předpokládaném čase nedokáže sžít a proto se vrací zpět do svého pražského bydliště. Se sebou si však přiváží značně recyklovaný náhled nejen na městskou společnost. Při analýze svých dosavadních životních kroků navíc zjišťuje, že téměř všechno bylo trochu nebo úplně jinak...

Znechucení povrchní městskou společností, jejíž nejvyšší prioritou je po všech stránkách bezohledné sebeobohacení; výsměch lidem, kteří nedokáží nic udělat pořádně a pouze hledají zástupné důvody, jimiž by ospravedlnili své chyby; zapšklost a umíněnost venkova, který útrpně setrvává na svých neudržitelných sociálních pozicích, místo aby asistovaně asimiloval s moderní společností; pokrytecká válka jediné správné morálky proti všem a všemu, co se jí samovolně vymyká; absurdní potlačení všeobjímající sexuality; fascinace nekonečnou variabilitou lidské mentality.

Casting a kamerové zkoušky se konaly v lednu a únoru 2008 v Praze. Natáčení filmu pak proběhlo v období květen až září 2008, v lokacích středních a východních Čech. Materiál zůstane už zřejmě navždy nedokončen z důvodu ukončení spolupráce hlavního tvůrčího týmu František Kovač - Roman Rezek v létě 2009.


VIZITKY HERCŮ A HEREČEK (2008)

Záblesk poznání - Petr Mašín alias Jan

Petr Mašín - Jan
Odjakživa se zajímá o herectví, v dětství navštěvoval dramatický kroužek. Vystudoval SŠ Polygrafickou, obor grafik. Ve volném čase natáčí s kamarády krátké amatérské filmy, skládá a hraje své vlastní písničky. Záblesk poznání je jeho první velkou filmovou zkušeností.


Záblesk poznání - Petr Kůsa alias Vypravěč

Petr Kůsa - Vypravěč
Bubeník, zpěvák, hudební skladatel, rocker. Narozen ve znamení ryby a draka. Maturoval v roce 1983 v oboru architektury nábytku. Prošel skupinami Korpus, Kóma, The Fastbirds, J. Hendrix & J. Joplin Tribute, Panna a Pavla Kapitánová & Band. Působil jako produkční pořadu Snídaně s Novou nebo jako hudební dramaturg rock rádií Hey. Dnes hraje ve skupině Ina Hany Bany a produkuje zájezdní koncertně - divadelní verzi muzikálu Vlasy - Hair. Moderuje vlastní týdeník Fajn Rock Music, který natáčí pro 10 rozhlasových stanic z celé ČR, provozuje vlastní internetové rádio Fajn Rock Music.


Záblesk poznání - Pavlína Vladyková alias Marta

Pavlína Vladyková - Marta
Narodila se ve znamení berana v malé vesničce u Chrudimi, kde dodnes žije se svojí rozsáhlou a podporující rodinou. Od malička bylo jejím přáním dělat v životě to, co ji baví. Pátým rokem se věnuje tanci, poslední rok je jejím společníkem had - mazlíček Farid, který ji doprovází na všechna vystoupení. Studuje Střední odbornou školu pedagogickou se zaměřením na tvořivou dramatiku. Má ráda děti, společnost, přátele, tanec a zvířata. Rodina je pro ni ovšem na prvním místě. V životě se řídí mottem, že zkusit se má všechno. Mnohokrát se jí to už vyplatilo.



Záblesk poznání - Eva Přibylová alias Průšová

Eva Přibylová - Průšová
Hrála v Divadle a propos, v Divadle v Karlových Varech, ve společnosti Petrklíč či v projektu Company.cz ve Strašnickém divadle. Účinkovala v několika historických dokumentech Mise X pro TV ZDF. Další oblastí její činnosti je historický scénický tanec. Zajímá ji i zpěv, na jehož soukromé hodiny pravidelně dochází. Věnuje se rovněž moderování.


Záblesk poznání - Jana Šteflíčková alias Blanka

Jana Šteflíčková - Blanka
Písničkářka a herečka, frontwoman kapely Kůň, členka Studia Y. Studovala na katedře amatérského a loutkového divadla na DAMU. Držitelka písničkářské ceny Krteček festivalu Zahrada 2006. Debutové album Jablečno jí vyšlo v roce 2007 u Indies MG.
Záblesk poznání - Mariana Večeríková alias Eva

Mariana Večeríková - Eva
Divadlu se věnuje od svých 5 let. Vyrůstala v souboru Za secki drobné, absolvovala na dvě desítky divadelních dílen. V současnosti je v prvním ročníku DAMU, obor herectví alternativního a loutkového divadla, pod vedením Miroslava Krobota. Záblesk poznání je její první filmová zkušenost.


Záblesk poznání - Romitch Modrý alias Džony

Romitch Modrý - Džony
Rodák z Krkonoš přišel do Prahy na přelomu milénia, po mnohaletém putování v zahraničí. Stal se zaměstnancem Dejvického Divadla a Divadla v Dlouhé. Poté si založil své soukromé cestovně pružinové divadlo pro děti Divadélko Romaneto, které provozuje společně s Jarkou Nárožnou. Působil v rockových týmech Josef IX, Central Park, Teta, Janis Joplin Revival - Táňa Máňa a Hiroshima band, ve kterých dodnes nárazově hostuje. S Divadélkem Romaneto má na kontě již tři autorská hudební CD pro děti. Aktuálně tvoří nový hudební tým Mr.Czoo (v překladu Pan doktor Čudla original memory band), jako součást repertoáru souboru.


Záblesk poznání - René Zounar alias Boris

René Zounar - Boris
Absolvent SPŠCH v Ústí nad Labem v roce 1990. V letech 1986 až 1990 člen Malého divadla v Ústí nad Labem. Od roku 1999 v Laurychově studiu, kde ztvárnil role Chasuble (Jak je důležité míti Filipa), Polonius (Haprdáns), Lorenzzo (Romeo a Julie), Správce (Revizor), Nick (Kdo se bojí Virginie Woolfové?!). Mezi roky 2003 a 2005 zpíval ve sboru Moberg Ensemble. Hostoval v divadle Proč? a v Divadélku na koleně. Momentálně zkouší v Divadle bez zábran. Od roku 2008 pravidelně vystupuje v první experimentální 1/3 Laurychova divadla, s nímž od roku 2005 zároveň spolupracuje jako technik.


Záblesk poznání - Dušan Pilát alias Štamgast

Dušan Pilát - Štamgast
Od mala tíhl k divadlu, do 15 let vystupoval v dětském souboru na Kladně. Pro nevalné studijní výsledky byl ovšem nucen pracovat mimo uměleckou sféru. Přesto se k divadlu vrátil. V roce 1996 nastoupil jako technický pracovník do zákulisí kladenského divadla a ve stejné době se stává i hercem amatérského divadla VAD Kladno. Láká ho filmové hraní.


Záblesk poznání - Renata Hušková alias Pokladní ČD

Renata Hušková - Pokladní ČD
Od základní školy hrála, krátce v ochotnickém divadle, potom několik let v divadle Jesličky na Základní umělecké škole Na Střezině v Hradci králové. Účastnila se několika divadelních festivalů a soutěží. V současnosti studuje na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové.

SLOŽENÍ FILMOVÉHO ŠTÁBU (2007 - 2009)
 
Záblesk poznání - František Kovač

František Kovač
autor románové předlohy a scénáře, režisér



Záblesk poznání - Roman Rezek

Roman Rezek
kameraman, producent

Profesní kariéru odstartoval v roce 1987 jako asistent šéfkameramana Trikové a animované tvorby Československé televize Praha. Ve vlastní společnosti Firemní video a nezávislý film se nyní zaměřuje na realizaci audiovizuálních děl se specializací na firemní prezentační a edukativní videopořady. Jako kameraman realizoval ve vlastní produkci řadu dokumentárních filmů, reklam či videoklipů. Jako filmový kameraman v minulosti spolupracoval se Sašou Gedeonem (Schody) nebo Zdeňkem Maninou (Den s J. Z.).



Záblesk poznání - Lucie Hajná

Lucie Hajná
produkční

Na SPŠ absolvovala obor 'Obrazová a zvuková technika', poté pokračovala ve studiu anglického jazyka. Pracuje v divadle Dobeška. Byla vedoucí kina Evald na festivalu dokumentárních snímků Jeden Svět.



Záblesk poznání - Klára Čvančarová

Klára Čvančarová
fotografka

Absolvovala sportovní gymnázium se zaměřením na alpské disciplíny, studovala teorii filmové vědy. Rok se na jazykové škole intenzivně věnovala angličtině, v jejímž studiu poté pokračovala přímo v Anglii. Příští rok bude zkoušet talentové zkoušky na FAMU a UMPRUM - obor fotografie.



Záblesk poznání - Ondřej Fryk

Ondřej Fryk
technický asistent, fotograf
ZP KALENDÁRIUM

08. 07. 2009: ukončení spolupráce F. Kovač - R. Rezek

01. 05. 2009: vytvořen třetí hrubý střih

21. 03. 2009: přetočeny veškeré Janovy komentáře

06. 02. 2009: vytvořen druhý hrubý střih

08. 01. 2009: natočeny komentáře Jana a Vypravěče

06. 01. 2009: první hrubý střih shlédnut režisérem

04. 01. 2009: dokončen první hrubý střih

27. 12. 2008: započaty práce na prvním hrubém střihu

17. 12. 2008: neformální předvánoční dotočná besídka

25. 10. 2008: natočeny postsynchrony pro scénu č. 22

31. 08. 2008: natočena scéna č. 6

30. 08. 2008: natočena scéna č. 6

06. 08. 2008: přetočena scéna č. 40

27. 07. 2008: přetočena scéna č. 43

27. 07. 2008: natočeny scény č. 8, 22 a 29

27. 07. 2008: natočeny scény č. 8, 22 a 29

26. 07. 2008: natočeny scény č. 14 a 34

25. 07. 2008: natočena scéna č. 27

23. 07. 2008: čtvrtý den ve střižně

22. 07. 2008: třetí den ve střižně

20. 07. 2008: druhý den ve střižně

19. 07. 2008: první den ve střižně

06. 07. 2008: natočeny scény č. 19 a 20

05. 07. 2008: natočeny scény č. 14, 27, 28, 30, 32

04. 07. 2008: natočena scéna č. 43

30. 06. 2008: natočeny scény č. 19, 21, 22, 24

29. 06. 2008: natočena scéna č. 45

28. 06. 2008: natočeny scény č. 16, 17, 27

22. 06. 2008: natočeny scény č. 9, 11, 12, 17, 39, 42

21. 06. 2008: natočeny scény č. 6, 15, 16, 40, 41, 44

21. 06. 2008: přeobsazení role Borise

15. 06. 2008: natočeny scény č. 3, 5, 46, 47

14. 06. 2008: natočena scéna č. 14

08. 06. 2008: natočeny scény č. 18, 22, 23

07. 06. 2008: natočeny scény č. 22, 23, 27

01. 06. 2008: natočeny scény č. 2 a 4

25. 05. 2008: natočeny scény č. 13 a 14

24. 05. 2008: natočeny scény č. 7, 8, 9, 10

18. 05. 2008: natočeny scény č. 25, 33, 34, 35, 36, 37, 38

17. 05. 2008: natočeny scény č. 25 a 26

17. 05. 2008: první ostrá klapka

10. 05. 2008: druhá čtená zkouška Jan + Eva

09. 05. 2008: třetí verze detailního natáčecího plánu

09. 05. 2008: přednatáčecí lokační exkurz po Praze

05. 05. 2008: druhá verze detailního natáčecího plánu

04. 05. 2008: lokační exkurz po středních Čechách

03. 05. 2008: lokační exkurz po východních Čechách

01. 05. 2008: první verze detailního natáčecího plánu

27. 04. 2008: první čtená zkouška Jan + Eva

26. 04. 2008: neformální seznamovací večírek

17. 04. 2008: zveřejněno finální herecké obsazení

13. 04. 2008: druhý lokační exkurz po středních Čechách

08. 04. 2008: započaty práce na natáčecím plánu

08. 04. 2008: dokončena finální verze technického scénáře

05. 04. 2008: první společné kamerové zkoušky Jan + Eva

01. 04. 2008: spuštěn oficiální filmový web

15. 03. 2008: osloven potenciální autor scénické hudby

01. 03. 2008: započata jednání s vybranými herci

29. 02. 2008: finalizován výběr herců a hereček

19. 02. 2008: třetí termín castingu a kamerových zkoušek

12. 02. 2008: druhý termín castingu a kamerových zkoušek

29. 01. 2008: první termín castingu a kamerových zkoušek

07. 01. 2008: organizování castingu a kamerových zkoušek

01. 01. 2008: započaty práce na druhé verzi technic. scénáře

26. 12. 2007: dokončena první verze technického scénáře

10. 12. 2007: vydána první tisková zpráva o Záblesku poznání

23. 10. 2007: započaty práce na technickém scénáři

23. 10. 2007: dokončena finální verze scénáře

01. 09. 2007: pre-finální verze scénáře testovacím čtenářům

27. 08. 2007: oslovena první kandidátka na hlavní roli

25. 08. 2007: první lokační exkurz po východních Čechách

24. 08. 2007: dokončena pre-finální verze scénáře

21. 08. 2007: lokační exkurz po pražském vltavském nábřeží

06. 08. 2007: započaty práce na pre-finální verzi scénáře

04. 08. 2007: první lokační exkurz po středních Čechách

03. 08. 2007: vytvořen seznam natáčecích interiérů a exteriérů

03. 08. 2007: osloven první kandidát na hlavní roli

02. 08. 2007: dokončena druhá verze scénáře

26. 07. 2007: započaty práce na druhé verzi scénáře

25. 07. 2007: dokončena první verze scénáře

09. 07. 2007: započaty práce na tvorbě scénáře

09. 07. 2007: dokončen román

07. 06. 2007: započato intenzivní dopisování románu


VYTRŽENO Z DENÍKU

(05-07-09) Od dokončení třetí pracovní verze střihu Záblesku poznání, což se přihodilo na květnový Svátek práce, uplynuly dva měsíce. Zdánlivě se od té doby nic moc nestalo, zásadní opak je však pravdou. Je již téměř zcela hotova filmová hudba, kterou přímo pro náš snímek napsal a v nejbližší budoucnosti i vlastnoručně nahraje můj velký kamarád, skvělý muzikant a skladatel, kytarista Filip Šimbera. Bude to špinavý rock'n'roll, rocková psychedelie, heavy a thrash metal i trochu country. Zbývá vybrat dvě až tři písničky se zpěvem, které ji v celku vhodně doplní a orámují.


(21-04-09) Tři měsíce utekly jako pověstná kapalina a ... nic, tedy přesněji: nic moc. Je mi líto, ale pozitivní tón mého předchozího příspěvku jsem dnes nucen - po všem, co se v mezičase seběhlo - vyměnit za pesimistický, respektive realisticky-negativní. Pojďme si to tedy všechno zrekapitulovat a shrnout.
30. srpna 2008 padla na place poslední klapka. Na září jsme si, zcela logicky a oprávněně, naordinovali pauzu. Primárně jsme chtěli s kolegou Romanem Rezkem získat potřebný odstup od natočeného materiálu, než se pustíme do jeho postprodukce; druhotně pak načerpat nové síly do druhého pracovního kola. Na začátku října jsem měl mít k dispozici první hrubý střih, tedy nijak neupravené, pouze podle číslování ze scénáře a klapek za sebe seřazené, jednotlivé záběry, respektive jejich konkrétní použitelné verze, které jsme ze všech natočených jetí společnými silami předvybrali v průběhu srpna. Jenže skutek utek. Roman mi oznámil, že se Záblesku poznání nebude minimálně do konce roku moci věnovat, protože má aktuálně na práci jiné, komerční zakázky. Jediné, s čím se podařilo do Vánoc pohnout, byly postsynchrony pro scénu č. 22; hrozilo totiž reálné riziko, že by se ve vzdálenější budoucnosti již vůbec nemuselo podařit svolat její protagonisty v jeden čas na jedno místo, což byla pro realizaci inkriminovaného postsynchronního záměru nezbytná podmínka. Pak začalo přituhovat a sněžit. První hrubý střih, nutný odrazový můstek k započetí jakékoliv filmové postprodukce na straně režiséra, jsem obdržel 5. ledna 2009. A nevypadalo to vůbec špatně. Právě naopak! Když se pak hned na 8. ledna podařilo svolat oba Petry k natočení jejich komentářů, které mají celý film podbarvovat a dotvářet, měl jsem rozhodně dobrý důvod k optimismu. Ten ovšem srazil o pár dní později do kolen poslech pořízeného záznamu, který byl ze strany Petra - Jana jedním slovem nepoužitelný. Protože měl ale následně Roman opět spoustu práce na jiných projektech (konkrétně další díly dokumentární série o UPMD), Petr jakožto grafik chodí ob-týden do práce i o víkendu a můj kalendář také není nafukovací, nehledě na další osobní závazky každého z nás, podařilo se přetočení Janových komentářů domluvit až na 21. března. Záblesk poznání holt nikoho z nás (zatím) neživí, tudíž nemůže být ani úplnou prioritou našich dospělých životů; to se nedá svítit. Navíc jsme v mezičase s Romanem stihli vyrobit druhou pracovní verzi obrazového střihu, kdy jsme z nějakých dvou hodin a tří minut materiálu vyrobili běžný (plus-mínus) hodinu a půl trvající celovečerák.
Aspoň něco, řeknete si možná podobně jako já tehdy. Jenže on je další měsíc skoro pryč a my se nehnuli z místa, opět se nebyli schopni sejít. Roman totiž - obdobně suše a suverénně jako v případě změny říjnového termínu pro první hrubý střih na lednový - prohlásil, že se již Záblesku poznání hodlá věnovat pouze o víkendech a opakování předchozích nárazových pracovních odpolední a nocí ve všedních dnech nepřipadá nadále v úvahu. Neuspěl jsem ani s návrhem společné - pochopitelně pracovní - jedno až dvoudenní dovolené strávené ve střižně, během níž bychom vše dotáhli do kýženého (skoro) konce, po němž by následovalo již pouze nahrání a nasazení hudby a finální obrazové a zvukové korekce a související mastering. Roman si ovšem filmem "dovolenou kurvit nehodlá." Do toho Velikonoce, velká rodinná oslava na naší straně a moje nové povinnosti v Rockshock clubu. Ze zpráv, které jsme si minulý týden vyměnili, jsem navíc získal dojem, že kolega již k celému projektu přistupuje pouze reaktivně, navíc způsobem, že mi vlastně dělá službu a milost, když si na mě a ten můj film udělá čas a nějak mi to pomůže spláchnout. Každopádně se mám ozvat, až budu mít volno, prý teď všechno visí a stojí na mém kalendáři, on přece může kdykoliv ...ehm... kromě všech všedních dnů, víkendů kdy dělá video na kšeft a ještě pár dalších sobot a nedělí, kdy má jiné osobní závazky.
Zatím jsme se dohodli, že to zkusíme na svátek práce a pak uvidíme. A časem třeba i vy...


(09-01-09) Mám dobré zprávy. Ledy se totiž konečně hnuly tím správným směrem! Kolega Roman Rezek našel v průběhu vánočních svátků, v záplavě ostatních (komerčních) projektů, jimž se momentálně věnuje, volnou kapacitu na to, aby napřel veškeré své tvůrčí síly v souhrnném čistém čase cca padesáti hodin na tvorbu umění, rozuměj prvního pracovního střihu Záblesku poznání. V pondělí 5. ledna mi tak doručil ještě horké DVD s inkriminovaným materiálem v celkové délce 2 hodiny 3 minuty. To, čemu se pochopitelně ještě v žádném případě nedá říkat film, jsem již samozřejmě několikrát viděl a jsem - proč se/nás/vás nepochválit - vcelku spokojen. Samozřejmě ne s tvrdě pracovní podobou, v níž se jednotlivé za sebe seřazené záběry zatím nacházejí, ale s jejich celkovým obsahem. Zjednodušeně řečeno: dá se s tím pracovat, dá se z toho udělat koukatelný film. A pokud se ptáte, jestli už mám představu, jak bude vypadat, odpovídám že mám a to zcela konkrétní, přesnou a jasnou. Zítra jdeme do spořilovského studia s oběma Petry (Mašínem - Janem a Kůsou - Vypravěčem), abychom natočili jejich komentáře, kterých bude ve filmu, na pozadí obrazového děje, docela dost. Následovat budou workshopy ve střižně, na nichž budeme s Romanem ladit obraz do finální verze. V mezičase se rovněž bude pracovat na konečné podobě filmové hudby, jejíž zásadní část bude originální, komponovaná přímo pro Záblesk poznání. Mozkem těchto prací bude můj dobrý přítel, skvělý kytarista a skladatel Filip Šimbera.


(15-11-08) Primárním pozitivním sdělením jistě je, že kromě dvou situačně-náladotvorných záběru bez herců již máme "v kufru" veškerý kýžený materiál. Ten už navíc máme s Romanem kompletně shlédnutý a ze všech realizovaných variant jednotlivých záběrů máme už i vybraná ta jetí, která chceme použít pro finální střih. Na jeho první kompletní pracovní variantě bude Roman pracovat v průběhu prosince - dříve nemá kvůli svým dalším (aktuálnějším) projektům čas. Potěšitelnou zprávou jistě také je, že se nám po více jak dvou měsících dohadů podařilo zkoordinovat volný čas našich dvou hlavních herecký hvězd - Petra Mašína (Jan) a Mariany Večeríkové (Eva) - a natočit s nimi v improvizovaném kladenském postprodukčním studiu během jednoho dopoledne veškeré potřebné zvukové postsynchrony. Natáčení tématických komentářů Jana a Vypravěče (Petr Kůsa) nás však ještě čeká a jak to tak vypadá, dojde na něj až na začátku ledna. Stejně jako nás, respektive především mě ještě čeká finální výběr hudby; ten snad proběhne už během vánočních svátků. K oběma činnostem nutně potřebujeme alespoň první hrubý střih. Teprve z něho si totiž lze udělat představu o předpokládaných konečných délkách jednotlivých záběrů, potažmo celých scén, což je právě onen rozhodný faktor pro veškerou postprodukční práci tohoto typu.
Následně, jakmile budeme mít v ruce materiál ve formě ukazovatelné na projektu přímo nezainteresovaným divákům, nastartujeme závazná jednání o vydavatelské, případně distribuční smlouvě. Ožehavé téma oficiální dotočné, na níž bych osobně rád představil první trailer Záblesku poznání (jehož realizace ovšem opět závisí na aktuálním vytížení kolegy Rezka), pak přijde na přetřes v mezičase, před Vánoci. Předběžný únorový termín oficiální veřejné kino-premiéry stále platí. Snad nám film do té doby socialisticko-komunistická klaka, která se v posledních dnech bezostyšně dere do exekutivních funkcí, nezakáže...


(29-07-08) Čím víc se blíží konec regulérního natáčení, tím méně času zbývá na veškeré ostatní aktivity. Včetně aktualizace tohoto webu, potažmo tohoto filmového deníku. Ale je to logické. Přesto, že jsme v průběhu natáčení nenabrali oproti plánu více jak čtyřiadvacetihodinový provozní skluz, čas nás tlačí. Volné kapacity herců ani technického štábu nejsou nafukovací, žádné zdržení respektive prodloužení natáčení není zadarmo. A tak v souladu s touto logikou budu dnes maximálně stručný a snad i výstižný zároveň.
Informace z rodu zásadních a důležitých mám pro vás dvě, více se opravdu rozepsat nestačím. Zítra vpodvečer nás totiž čeká přetáčení jedné ze závěrečných scén, jejíž první realizovaná verze se ne zcela podařila, co se zvuku týče. Ale k věci: jednak jsme byli nuceni přeobsadit roli Borise, druhak za sebou společně s Romanem máme již čtyři dny ve střižně.
V roli homosexuálně orientovaného divadelního herce Borise nahradil původně vybraného a nakontraktovaného Jakuba Petříčka - a to doslova - operativně René Zounar. Jakub totiž dostál negativní části své rozporuplné pověsti a na smluvené noční natáčení 21. června nedorazil, přesto že jsme s ním v den D několikrát komunikovali a ladili poslední detaily jeho scény. To René se naopak ukázal jako krystalicky čistý profesionál, když si v nejlepším (cca hodinu před půlnocí) utrhl skleničku oblíbeného červeného vína od úst, spěšně se rozloučil s Jarkou Kretschmerovou, s níž zrovna řešil nějaké pracovní záležitosti a do necelých dvou hodin po prvním telefonickém kontaktování stál na place, připravený odvést svůj výkon na sto procent a následně ho ani ne za šest hodin potvrdit v dalších scénách své nově přiřknuté postavy. René, ještě jednou klobouk dolů, ještě jednou díky!
Ve střižně, kde jsme s Romanem zatím v rámci dvou dvoudenních sessions shlédli čtrnáct z doposud šestnácti natočených hodin materiálu a nahrubo předvybrali konkrétní verze jednotlivých scén pro následný první hrubý střih, bylo v určitých okamžicích opravdu hodně dusno. Třeba když jsme zjistili, že si Petr v jedné scéně zapomněl ze zápěstí sundat své civilní hodinky. Mít ho v ten okamžik takříkajíc po ruce, amputovali bychom mu dotyčnou končetinu opravdu čímkoliv, co by nám pod tu ruku přišlo. Dovedete si jistě představit naše nadšení z představy trmácení se kamsi kvůli jednomu jedinému několikasekundovému záběru... Stejně tak, když si Jan na jiném místě filmu zuje boty a místo tradičních obyčejných filmových černých ponožek má na nohou bílé sportovní froté fusekle, které v inkriminovaném záběru zabírají téměř třetinu obrazové plochy. V takových chvílích nás uklidňovala a u srdce hřála jedině představa, jak Petra na samém konci natáčení kompletně oholíme, protože pro několik vložených retrospektiv - které budeme logicky točit jako úplně poslední záběry - musí vypadat o poznání mladší. Ale abych neprozrazoval přespříliš a zároveň nepomlouval jen Petra; Mariana má třeba v několika po sobě bezprostředně jdoucích záběrech, které se navíc dokonce točily kontinuálně v časové posloupnosti, pokaždé celkem výrazně jiný účes. Ale to se prostě stává a je třeba se s tím vyrovnat: buď potrefené záběry přetočit, postprodukčně upravit nebo se s chybou prostě smířit a naučit žít. Jako v případě všech ostatních existujících filmů na tomto světě i my využijeme pro Záblesk poznání všechny ze zmiňovaných postupů, pro každý incident ten nejvíce vhodný a nejméně bolestivý. Dvě scény třeba musíme stůj co stůj v rámci postprodukce kompletně předabovat. Ale jinak se máme dobře!


(16-06-08) Po právě uplynulém víkendu za sebou máme v úhrnu porci devíti natáčecích dní. Nacházíme se tedy – čistě teoreticky, papírově – přesně uprostřed celého natáčení Záblesku poznání. Jak jsme se ale na vlastní kůži již stačili několikrát přesvědčit, produkce a štáb míní, zatímco příroda mění. Především počasí, občas i fyzikální zákony. Což je někdy zatraceně dobře, většinou ale vůbec ne. Jistě si dovedete představit, jak nás například uprostřed Vysočiny, kam jsme k nejmenovanému rybníku situovali jednu z lechtivějších scén našeho filmu, potěšila půldenní průtrž mračen, zatímco ve zbytku republiky pálilo Slunce přesně tak, jak jsme potřebovali v inkriminované vysoké trávě a mlází mezi vrbičkami, borovicemi a břízkami. Protože z pochopitelných důvodů nemáme nikdy pohromadě celý herecký ansámbl ani veškeré technické vybavení, nemůžete se prostě sbalit a jet točit něco jiného někam jinam; nezbývá nám než čekat. Zatím jsme ve skluzu cca 14 hodin, tedy při vynaložení veškerého plánovacího a kreativního úsilí jednoho natáčecího dne. Což není zlé. Pokud tedy nebude půlku července nepřetržitě pršet, jak straší někteří meteorologové. A zlobí samozřejmě nejenom příroda jako taková. Exemplárním příkladem dalších rušivých elementů jsou víkendoví turisté-masňáci, kteří neberou ohled na nikoho a nic ve svém okolí, protože středobodem vesmíru jsou oni, jelikož jsou právě na vycházce, tak se světe podělej, uhni a hlavně dívej; malé děti, jejichž jindy nevinné a oceňované žvatlání nezastavíte a ze zvuku nedostanete, ani kdybyste jim pusu zalepili gafou a pak taky ostatní blíže a lépe neidentifikovatelní čumilové, které podle pořekadla o vyhození dveřmi a návratu oknem nestačíme občas vyhánět ze záběru.
Když se trochu ohlédnu zpátky, musím konstatovat, že asi největší radost nám s Romanem dělá náš hlavní hrdina, Petr Mašín alias Jan. Roste nám totiž herecky před očima doslova záběr od záběru. Čím víc má odtočeno, tím suverénněji působí, lehčeji a přirozeněji hraje až vlastně vůbec nehraje. Po pravdě musím říct, že jsem mile překvapen, že jsem až takovýhle progres v jeho výkonu nečekal. Čímž v žádném případě neříkám, že jsem se na počátku spokojil s málem, právě naopak! Jak sám Petr tvrdí, je to tím, jak se s Janem postupně sžívá, jak mu čím dál více rozumí, pro což mluví i fakt, že se po natáčení nechce dát zpátky ostříhat.
Nejvíce vrásek a šedivých vlasů nám naopak přidělala Eva. Mariana má totiž ve své svrchované nevinnosti problémy se svlékáním a erotickými scénami vůbec. Pravdou je, že nás na to předem upozorňovala, že jsme kvůli tomu scénář několikrát celkem zevrubně probírali a o různých možnostech ztvárnění dotyčných lechtivých scén kolektivně hovořili. Jak ale nakonec vyšlo (žel až přímo na place) najevo, nerozuměli jsme si zcela a úplně. Všechno ale dobře dopadlo: vlk se nažral, zatímco kozy zůstaly celé. Ostatně za pár měsíců se budete moci přesvědčit na vlastní oči. Nehledě na to, že na svlékání herectví slečny Večeríkové v ZP vůbec nestojí.
Marianiným pravým opakem je Pavlína Vladyková, filmová Marta. Přesně podle scénáře. Zatímco Petr dobrou čtvrthodinu laboroval s rolováním, vytahování, stahováním a dalším podobným titěrným upravováním svých trenýrek tak, aby v záběru vypadal jakože nahatý a přitom nebyl, naše 'Čokoprincezna' přebytečné spodní prádlo odhodila bez zbytečného studu hned, jak jsme jí o to požádali. Přesně podle scénáře! Načež Petrovi nezbylo než postupovat stejně realisticky… (Ano, divák si přijde na své!)
Když už jsem u našich děvčat, nemůžu nezmínit Renatu Huškovou, takto českodrážní pokladní. K vykreslení přesvědčivosti jejího výkonu stačí, když prásku, že během cca tříhodinového nádražního natáčení musela v pražské Libni odmítnout dobře deset reálných cestujících, kteří se u jejího okýnka dožadovali zakoupení vlakové jízdenky do rozličných koutů republiky. Jeden starší pán, který nepochopil, že se na místě točí film, chtěl dokonce na Petra volat policii, že na slečnu pokladní nemá co řvát.
Největším živlem z celého hereckého týmu je pak – last but not least – druhý Petr, Vypravěč, Petr Kůsa. Institucionální rocker. Jediný člověk, který mě zatím v průběhu natáčení přiměl se napít alkoholu. Jak jsme se s Romanem opakovaně shodli, natáčení s 'Kůsofkou' bylo zatím to absolutně nejpohodovější. Žádná křeč, stres, honění, bláznění. Prostě pohoda, klídek, rock'n'roll. Mít ale v týmu takových lidí víc, točíme Záblesk poznání ještě přespříští léto. Na druhou stranu, přesně takový Vypravěč je, proto jsem si Petra vybral: aby Vypravěčem prostě byl. Takže absolutní spokojenost!
No a když už chválím, tak nemůžu opomenout jednak naše velmi flexibilní komparsisty, René Zounara a Milana Robka, kteří se sice zatím blýskli pouze v nádražních scénách, ale další úkoly na ně ještě čekají, druhak náš perfektní produkčně-technický tým: Lucku Hajnou a Ondru Fryka. Díky!


(22-05-08) Hlavní a momentálně nejdůležitější zpráva: od minulého týdne točíme! Pokud byste chtěli znát detail: dře to, ale jde to. První ostrá klapka padla v sobotu 17. května dopoledne v obci Krchleby nedaleko Nymburka, dotočeno bylo tamtéž v pondělí ve tři hodiny ráno. Tedy dotočeno v rámci prvního natáčecího víkendu. Před sebou jich máme ještě minimálně osm.
Samozřejmě se nám hned z kraje nevyhnuly klasické komplikace, nepříjemnosti a desiluse: některá speciální líčidla a kosmetiku jsme od výhradního tuzemského distributora dostali do rukou až den před natáčením, takže dlouhé týdny dopředu zamýšlená a plánovaná konzultační schůzka s vizážistkou nakonec proběhla za pomoci digitálních fotek po emailech, s kadeřnicí pak osobně doslova za pět minut dvanáct v pátek večer (díky Máco!); den respektive noc před natáčením se nečekaně ukázalo, že nebudeme mít k dispozici všechny zamýšlené kostýmy, takže se moje manželka - oděvní návrhářka – musela vypnout ke vskutku mimořádnému kreativnímu výkonu; vlahý romantický letní večer jsme byli nuceni markýrovat nad ránem za sychravého deště; jediný petrolejkový cylindr v okruhu sta kilometrů prasknul dřív, než stačil dohrát všechny předepsané scény; zapomněli jsme natočit jeden v technickém scénáři plánovaný a jeden na místě vymyšlený vložený záběr; káva pocuchala v sobotu štábu i hercům zažívací ústrojí takovým způsobem, že v neděli měli všichni kromě režiséra (který má jednak plechový žaludek i návazné trubky, druhak tasemnici) přísný zákaz její konzumace; Petr, hlavní mužský herec v roli Jana, se až na místě přiznal, že neumí balit jointy; Mariana, hlavní ženská herečka v roli Evy, se striktně držela scénáře a odmítala se svléknout a odhalit podle nadsazených představ vilné mužské části štábu…a tak bych mohl ještě dlouho pokračovat.
Na to, jak jsme se s tím vším popasovali, si budete muset počkat nejméně do února příštího roku. Zatím jsme přesvědčeni, že se nám to podařilo. A tak do toho jdeme zítra po hlavě znova. Držte nám palce!


(19-03-08) Konečně za sebou máme všechny tři plánované běhy castingu a souvisejících prvotních kamerových zkoušek! Viděli jsme více jak třicet kandidátů na hlavní i vedlejší role obou pohlaví a rozličných věků, z celkového počtu téměř pěti desítek přihlášených. Občas to bylo neskutečné martyrium, místy naopak velká legrace, škoda jen, že to častěji "nestálo za to". Lhal bych ovšem, kdybych tvrdil, že jsme s podobným scénářem nepočítali. Z prvního běhu jsem měl pocity lehce rozpačité (zhruba polovina zúčastněných byla pro naše účely použitelná), po druhém jsem propadal rozčarování hraničícímu s depresí (jediný vhodný adept na hlavní roli) a v polovině třetího jsem to chtěl předčasně zabalit. Až jsem byl za svou trpělivost odměněn: poslední tři zúčastnění byli okamžitě a jednomyslně dosazeni do nejvyšších pater našeho výběru! Měl jsem dokonce pocit hraničící s jistotou, že máme jasnou Evu i Vypravěče a zároveň minimálně dva kandidáty na Jana. Jenže nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a kde začíná povinnost, končí často nadšení. A tak jsme s Romanem stejně museli velmi bedlivě opakovaně procházet veškeré pořízené audio-video záznamy a konstruovat varianty všech myslitelných hereckých kombinací, protože záložní variantu musíte mít v případě takovéhoto projektu k dispozici vždy… Zde se musím prozatím odmlčet: velmi nerad bych totiž prozrazoval jakýkoliv detail ohledně obsazení našeho filmu, dokud nebudou mít všichni vybraní herci a herečky podepsanou uměleckou smlouvu. Což by mělo být formálně vyřízeno nejpozději do konce března.
Na přespříští víkend plánujeme druhé kolo kamerových zkoušek, tentokrát v exteriérech, za denního světla, společně pro Jana a Evu.

(07-02-08) V souvislosti s aktuálními castingy a kamerovými zkouškami jsme často dotazováni, co že to vlastně znamená, že je Záblesk poznání nezávislý a umělecký film.
Osobně rád s nadsázkou tvrdím, že umělecký předznamenává skutečnost, že filmu nebude skoro nikdo rozumět. Reálně jde ale především o to, že se snažíme vymanit ze standardních klišé komerční produkce a točit to, co nás baví, respektive způsobem, jaký nás bude naplňovat. Netvrdím, že chceme vyloženě bourat tabu, mnohdy ale půjdeme proti většinovému názoru či vkusu, budeme takzvaně politicky nekorektní, "nenormální", jiní.
Nezávislý pak v našem podání znamená, že do projektu investujeme pouze vlastní hmotné prostředky, nejsme na nikoho komerčně vázáni ani odkázáni a máme tudíž absolutní uměleckou svobodu, co se obsahu a formy vyjádření týče. Se samotnými vyjadřovacími prostředky je to samozřejmě složitější, tam jsme limitováni právě financemi. To už je ovšem jiná rovina problému, stejně jako otázka možností finančního ohodnocení všech na filmu zainteresovaných. Jediné co můžeme momentálně slíbit a taky to otevřeně činíme, jsou – Romanovými slovy – "holubi na střeše", tedy smluvně podložená percentuální spoluúčast na případném zisku z komerčního uplatnění snímku. Na druhou stranu, mnohem důležitější je z našeho pohledu možnost volné profesní sebeprezentace zúčastněných prostřednictvím finální verze snímku. Což vzhledem k tomu, že dáváme primárně šanci seberealizace zcela neznámým hercům a herečkám, není rozhodně k zahození. Tím spíš, že jsme se nevydali, v nekomerčním ranku tak typickým, způsobem jakéhosi družstevního spolufinancování díla všemi zainteresovanými. Po svých spolutvůrcích nechceme nic jiného, než investici několika volných víkendů a především odpovědný přístup a solidaritu s ostatními členy natáčecího štábu.
Ve dvou nadcházejících konkurzních termínech budeme vybírat z téměř třicítky zájemců, držte nám palce, ať máme při výběru šťastnou ruku!


(18-01-08) Konečně máme jasno v termínech plánovaného castingu a souvisejících kamerových zkoušek, po jejichž uskutečnění bychom rádi finalizovali herecké obsazení našeho filmu. Jak vás asi napadlo z použitého množného čísla, bude konkurzů více než jen jeden - zatím jsou naplánovány dva, respektive osm. Přesněji dva konkurzní dny po čtyřech hodinových bězích. Zcela konkrétně pak: 29. ledna a 12. února od 17, 18, 18 a 20 hodin, v pražském klubu Rockshock. Jednotlivé běhy jsou na sobě zcela nezávislé a nekontinuální, každý vybraný uchazeč se účastní pouze jediného termínu (kombinace den - hodina).
A z čeho že se bude samotný konkurz skládat? Kromě takzvaného motivačního rozhovoru, v jehož průběhu budeme chtít především zjistit, co konkrétního člověka vede k tomu, že chce hrát právě v našem filmu, bude jeho stěžejní část tvořit živá produkce předem připravené herecká etudy či monologu na libovolné téma. Jejím prostřednictvím nám bude každý z uchazečů o roli demonstrovat svoje předpoklady k tomu, ve filmu skutečně hrát (tzn. přirozený projev, souvislá mluva, zvládání trémy, dlouhodobá pamět). Třešničkou na pomyslném dortu pak bude rychlý test krátkodobé paměti, v jehož rámci bude mít herec za úkol se naučit několik krátkých replik, které následně ve spolupráci s režisérem odehraje. Prostě nic nestandardního nebo složitého, žádná záludnost; dalo by se říct klasika.
Už se s Romanem moc těšíme, protože podle dosavadních přihlášek je rozhodně z čeho vybírat a vůbec to nebude lehká práce - a proč to neříct přímo, dokonce jsme si mohli dovolit ten luxus, že jsme nepozvali úplně všechny zájemce!


(30-12-07) Dnes mám hned několik dobrých zpráv! Jednak jsem od Romana, co lehounce opožděný vánoční dárek, obdržel první kompletní verzi technického scénáře. Takže už si brousím červenou pastelku...a těším se na nové tvůrčí výzvy a s nimi související výměny našich uměleckých názorů. S revizí, respektive tvorbou druhé verze technického scénáře startujeme hned 1. ledna. Druhým pozitivním zjištěním, speciálně pro ty, kteří nechtějí lovit jednotlivé detaily o našem filmovém projektu zde - v pozvolna bobtnajícím deníku, jsem na konec této stránky přidal oddíl Informatorium, aneb souhrn odpovědí na nejčastěji kladené otázky ohledně Záblesku poznání. Sekce bude samozřejmě průběžně aktualizována. Třetí dobrou zprávou pro případné zájemce o angažmá v našem připravovaném snímku pak jistě je, že v rámci probíhajícího konkurzu, na nějž budou na přelomu ledna a února navazovat první pražské kamerové zkoušky, momentálně stále hledáme vhodné kandidáty do hlavních rolí "novodobý úředník" - vzhled 25 až 35 let, "stárnoucí bohém, alkoholik" - vzhled 45 až 55 let, "studentka" - vzhled 18 až 20 let a "svobodná třicátnice" - vzhled 25 až 35 let. Do vedlejších rolí pak další osoby mezi 18 a 75 lety.
Termín natáčení byl definitivně stanoven na období od června do září 2008 s tím, že standardně se bude točit o víkendech, výjimečně (dle dohody) i během dnů pracovních. Natáčet se budou denní i noční scény, v lokalitách ve středních a východních Čechách.


(05-11-07) Pořád se mě někdo ptá, o čem že vlastně bude ten náš film a/nebo co jím jako autor románové předlohy chci okolnímu světu sdělit. Dlouho jsem takové zvědavce odháněl konstatováním, že vše podstatné uvidí právě ve filmu. Tedy přesně v intencích dobrých uměleckých zvyků Davida Lynche, který rovněž odmítá jakkoliv rozkrývat či dokonce vysvětlovat smysl svých děl. Ať se to komu líbí nebo ne, v tomto ohledu zůstávám absolutně nezlomným i nadále. Něco jiného je ovšem otevřené vyjádření osobních pohnutek, jež autora k tvorbě samé vybudily. Tedy malá nápověda, aneb chytrému napověz, hloupého kopni. Nad takovou exaktní formulací jsem přemýšlel hodně a dlouho, dokonce jsem použil Romana jakožto svého uměleckého "psychoanalytika". Ostatně, takový úděl přesně zapadá do standardních producentských povinností.
Nuže: znechucení povrchní městskou společností, jejíž nejvyšší prioritou je po všech stránkách bezohledné sebeobohacení; výsměch lidem, kteří nedokáží nic udělat pořádně a pouze hledají zástupné důvody, jimiž by ospravedlnili své chyby; zapšklost a umíněnost venkova, který útrpně setrvává na svých neudržitelných sociálních pozicích, místo aby asistovaně asimiloval s moderní společností; pokrytecká válka jediné správné morálky proti všem a všemu, co se jí samovolně vymyká; absurdní potlačení všeobjímající sexuality; fascinace nekonečnou variabilitou lidské mentality. A příběh samotný? Nechte se překvapit...


(27-10-07) Dnes se s vámi podělím o nevšední zážitek z dopisování si s Českými drahami, které jsem - v zastoupení Romana jakožto producenta - podstoupil začátkem letošního září. Kdo bude číst dál, zjistí a pochopí, že to s natáčením v železničním prostředí myslíme opravdu vážně!
Otázka:
Dobrý den,
příští léto budeme natáčet nezávislý umělecký film, jehož jedna z klíčových scén se odehrává v železničním jídelním voze. Proto by nás zajímaly technické možnosti a finanční náležitosti pronájmu takového vagonu. A to jak stojícího, tak jedoucího - obojí de facto kdekoliv. Natáčet zamýšlíme v běžném, v současné době provozovaném jídelním voze. Nic speciálního, nic historického. Dobu natáčení odhadujeme na cca 8 hodin. Náš jediný striktní požadavek je, abychom měli vagon po celou dobu natáčení pouze sami pro sebe a nebyli jsme rušeni jinými cestujícími.
Předem díky za odpověď!
Odpověď:
Vážený pane,
pronájem jídelního vozu z běžného provozu se pohybuje podle typu vozu od 11.900,- Kč do 20.000,- Kč / 1 kalendářní, byť i započatý den (uvedená cena je bez DPH). K uvedené ceně se připočítává částka DPH dle zákona. Kromě pronájmu jídelního vozu bude nutno uhradit případný pronájem dalších prostor nezbytných k filmování. V případě, že bude jídelní vůz zařazen do pravidelného vlaku připočítává se k uvedené ceně ještě částka za tažné 50,- Kč / 1 ujetý km + sazba DPH dle zákona.
Dovoluji si upozornit, že uvedené ceny jsou předběžné a mohou se ještě změnit.
Děkujeme za Váš zájem o naše služby a těšíme se na spolupráci.
S pozdravem
Petr Sobek, České dráhy, a.s., Odbor osobní dopravy a přepravy, Obchodně-tarifní oddělení, zvláštní vlaky a vozy
Tak co myslíte, budeme nakonec točit v reálném vlaku stojícím či jedoucím? Postavíme si radši vlastní jídelní vůz ve studiu? Nebo dodatečně přepíšeme scénář?


(23-10-07) První kritická situace konečně přišla! Protože jsme se jí - popravdě - nemohli dočkat, navodili jsme si ji svévolně, za pomoci několika naprosto různorodých diskrétních testovacích čtenářů, jimž jsme svěřili k okomentování pre-finální podobu našeho scénáře, před samotným započetím prací na tvorbě jeho technického verze.
Slastnou katarzí všehochuti posbíraných reakcí pro mě bylo zjištění, že se už umím odpoutat od původní verze textu románové předlohy a dokážu tak vytvořit čtvrtou, skutečně již finální podobu scénáře, která není v žádném ohledu literárně upovídaná, ale naopak má opravdový filmový spád a tah na branku. A přece v ní nic důležitého nechybí. Naopak! Do příběhu se nám povedlo zakomponovat jeden nový a svým vyzněním zcela zásadní moment, jímž film posunujeme do trochu jiné dimenze, než jsem původně vůbec zamýšleli. Ale nechte se překvapit, tuhle libůstku opravdu nikomu nepovolanému do premiéry neprozradíme.


(04-09-07) V sobotu 25. srpna jsme se s Romanem vypravili na první společnou rekognoskaci zamýšlených natáčecích lokací. Vstávání v půl sedmé ráno sice nebylo přespříliš příjemnou součástí plánu, naše nadšení pro věc je ale zatím stále ještě silnější než vrozená pohodlnost. Na sraz jsme tak dorazili téměř v čas: já se čtvrt a Roman pouze s půlhodinovým zpožděním. Vybaveni fotoaparáty, kamerami, poznámkovými bloky, vytištěnými scénáři i mapovými podklady (škoda jen, že Roman doma zapomněl kompas...) jsme vyrazili na Východ. Tam se totiž bude odehrávat podstatná část děje našeho připravovaného filmu.
První zastávku naší vlastivědné cesty (když nepočítám tu snídaňovou na benzínce pár kilometrů za Prahou) jsme uskutečnili u vodní nádrže Želivka, přesněji na mostě přes ni. Po pár minutách a zkušebních záběrech jsme se ale rozhodli, že zde zřejmě natáčet nebudeme. Byrokratické obstrukce, které by filmování v lokalitě ochranného vodního pásma musely nutně předcházet, nám za těch pár záběrů nestojí. Tak jedinečné prostředí na Želivce zase není.
Snad neprozradím moc, když napíšu, že naší druhou zastávkou bylo jedno nedaleké posázavské městečko, kde nás zajímala jednak specifická přírodní scenérie na okraji zástavby, druhak rozpadající se hrad přímo nad řekou. V této lokalitě jsme byli naopak velmi úspěšní: vypadá to, že právě zde se odehraje téměř celá prostřední třetina filmu.
Dále jsme hledali nádraží, kde by končily vlaky i koleje a byla na něm nádražní hospoda. Náš hlavní hrdina totiž mimo jiné prchá z města až na konec světa... Podle letecké mapy se jevilo jako ideální to v Třemošnici. Žel na místě jsme zjistili, že zde koleje sice skutečně končí, ovšem uprostřed sídliště, mezi paneláky. A hospoda samozřejmě nikde! Naštěstí jsme měli v zásobě jednu alternativu. V oné vísce sice nekončí žádné vlaky ale silnice, ovšem prostorové rozvržení krajiny a zástavby v místě velice jednoduše umožní požadované reálie nasimulovat. Točíme přece umělecký film a nikoliv dokument striktně popisující skutečný stav věcí. Navíc tam nechybí ani nezbytně nutná nádražka. Nečekaným bonusem pak byla tamní pultová prodejna Jednoty, kterou jsme rovněž měli v plánu někde najít.
Cestou jsme potkali ještě Golčův Jeníkov, jehož některé ulice přesně korespondovaly s naší představou opravdu zapadlé vísky. Je ovšem klidně možné (a ve skrytu duše v to doufáme), že se nám obdobné prostřední podaří najít někde blíže k ostatním natáčecím lokacím. Na druhou stranu, tak krásně rozvalený statek jako v Tupadlech, se nám asi jen stěží povede najít někde jinde. Ve Zruči nad Sázavou, kde jsme naše první vlastivědné kolečko uzavírali, jsme si ve finále dali jen pozdní oběd - ani jedna z doporučených lokací (nádraží, náměstí, zámek) se nám totiž nelíbila.


(11-08-07) Předevčírem jsme s Romanem dospěli k závěru, že pokud budeme chtít naše společné dílo šířit veřejnou komerční distribucí, bude to možné pouze za předpokladu, že z něho uděláme přílohu ke knižnímu vydání mého románu. Opačná cesta, tedy vydání filmového DVD, k němuž bude jako bonus přibalena kniha s předlohou, totiž není v současných tuzemských obchodně-politických podmínkách schůdná.
Díky akutnímu přetlaku všemožných tiskovin rozličných periodicit s filmovými přílohami často pochybných kvalit provedení i obsahu, totiž na našem trhu nastala určitá filmová inflace, zatímco knižní komodita i komunita si stále drží určitou prestiž a výjimečnost. Samozřejmě za cenu své marginality a víceméně minimální komerčnosti. To nám ovšem, vzhledem k tomu že chceme zplodit nezávislý umělecký snímek, vlastně hraje do karet.
Kniha by, v ideálním případě stoprocentně odpovídajícím mým představám, měla čtvercový formát standardního CD bookletu. Obálka by byla pevná, s celostránkovými záložkami. Do té zadní by pak byly vyseknuty čtyři šikmé zářezy, v nichž by DVD s filmem drželo. Teď jen pro tento počin najít vhodného vydavatele. Zájemci nechť se laskavě hlásí na můj e-mail!


(06-08-07) Dnes vysvětlím, jaký je rozdíl mezi jednotlivými pracovními verzemi scénáře, označenými pořadovým číslem. A taky vám prozradím pár zajímavých prostředí, v nichž budeme natáčet.
Vytvoření první verze scénáře znamenalo tu nejvíce servisní a nejméně tvůrčí práci. Románová předloha se totiž musela rozdělit do jednotlivých filmových scén, u nichž bylo nutné konkretizovat, na jakém místě, v jakém čase a světelných podmínkách se odehrávají a jaké postavy v nich účinkují. Samozřejmě již v tento okamžik vznikaly a byly zapisovány různé režijní nápady, jak co ztvárnit nebo zachytit. Mnohem zajímavější ovšem byla práce na druhé verzi scénáře. Šlo už totiž opět výlučně o tvůrčí činnost. Konkrétní knižní děj se transformoval do filmové řeči se vším všudy. Škrtaly se pro filmový příběh nepodstatné detaily, v knize pouze naznačené podstatnosti se naopak rozepisovaly. Nejdůležitější pak bylo pohlídat, aby se v obraze nevyprávělo to, co budou hrdinové říkat vlastními slovy a naopak. Třetí, poslední verze scénáře, na které právě začínám pracovat, bude finalizovat samotnou textovou stránku filmu, speciálně dialogy. Tak, aby šly správně "do huby". Jakmile bude tato část příprav za námi, vrhneme se s Romanem společnými silami na scénář technický, ve kterém už budeme v kombinaci se znalostí konkrétních interiérů a exteriérů, rozepisovat jednotlivé scény na konkrétní záběry.
Točit je budeme například: v nádraží hospodě, v lese, na vesnické zábavě, v divadle, na pražském vltavském nábřeží, v několika bytech...


(27-07-07) Minule jsem slíbil napsat něco více o samotném příběhu. Samozřejmě bych velmi nerad prozrazoval víc, než je nezbytně nutné k tomu, abychom udrželi vaši pozornost ve střehu. Můj první nápad, jak v těchto intencích film elegantně popsat byl následující: "Příběh prozření z rurální chiméry systémem semletého městského úředníka, neodhalené životní lásky a návratu ve velkém stylu, s retrospektivními a psychedelickými intermezzi." Pan producent mě s ním ovšem vyhodil. S konstatováním, že jsem se toho ve škole při marketingu asi moc nenaučil... Tak se stydím a piluju verzi na plakáty!


(23-07-07) Původně jsme s producentem Romanem Rezkem chtěli točit snímek na motivy jediného prozaického díla skvělého českého básníka šedesátých let Václava Hraběte Horečka. Já měl splodit scénář a při realizaci se postarat o zvuk, Roman měl stát za kameru, režírovat jsme měli společně. Vzhledem k tomu, že se ale z naší strany mělo jednat o bez diskuse nezávislé a apriori nekomerční dílo, jednání s majiteli autorských práv (zatím?) ustrnulo na mrtvém bodě.
Tímto dílčím neúspěchem jsme se ovšem odradit nenechali a své plány jsme přehodnotili jen co se týče konkrétní matérie předlohy. Roman mi učinil nabídku, která se neodmítá! Abych konečně dopsal svoji oficiální prvotinu - román Záblesk poznání, že zfilmujeme ji.
Trvalo mi to přesně jedenáct nocí mezi 7. červnem a 9. červencem. Na scénáři jsem začal pracovat hned to pondělí, co jsem dopsal samotný román. Dnes je rozpracována více jak jeho polovina.
Natáčení bychom chtěli na ostro rozjet na jaře příštího roku. Do té doby, jakmile bude dokončen scénář, proběhnou konkurzy na jednotlivé role a zároveň budou vytipovány vhodné exteriérové lokace i interiéry. Točit se bude ve formátu HDV (High Definition Video), který umožňuje zhruba dvakrát větší rozlišení obrazu, než jakého může dosáhnout současné analogové televizní vysílání. V tomto formátu bude probíhat nejen snímání obrazu, ale také jeho zpracování a finální distribuce.
Příště trochu více o samotném příběhu...

Záblesk poznání - první střih Záblesk poznání - druhý střih Záblesk poznání - třetí střih