fk headline logo
PANOPTIKUM 2006
Rejstřík:  14-12-06 | 20-11-06 | 13-11-06 | 02-11-06 | 14-10-06 | 10-10-06 | 20-09-06 | 31-08-06 | 27-08-06 | 24-08-06 | 30-07-06 | 18-07-06 | 30-05-06 |
01-05-06 | 30-04-06 | 18-04-06 | 17-03-06 | 02-03-06 | 24-02-06 | 12-02-06 | 20-01-06 | 10-01-06 | 01-01-06

(14-12-06) Znechucení, které pozvolna přechází v letargii, nikoliv však nezúčastněnost. Tak bych popsal své stávající psychické rozpoložení, co se domácí politické situace týče. Přesto, respektive proto jsem neměl včera večer daleko k infarktu, když vítězoslavně roztlemená ovarová hlava Jiřího Paroubka spokojeně oznamovala světu, že"se s panem Topolánkem dohodli." Dnes ráno je ale vše zase úplně jinak: ODS definitivně končí jednání s ČSSD, byť ta podle slov svého předsedy "došla s programovými i personálními kompromisy až do krajnosti" a vrací se k někdejšímu modelu trojkoalice, i když nové vedení lidovců momentálně explicitně odmítá vytvářet kabinet sestavený s podporou přeběhlíků. Čert aby se v tom vyznal! Nejlépe to asi vystihl pan prezident, když lakonicky prohlásil: "Vracíme se o 160 dnů zpátky." Že by se občanští demokraté chytili za nos a uvědomili si, že otevřenou spoluprací se socialisty ztratí (na svých volebních preferencích) mnohem více, než mohou za dobu takového vládnutí získat? Konečně!
fk



(20-11-06) Tak jsem se včera konečně trefil, konečně mi to tam spadlo. A nebyla to žádná haluz! Dostal jsem přihrávku na útočnou polovinu, uvolnil se za soupeřovu obranu a tváří v tvář gólmanovi si vzpomněl na staré dobré časy, nezaváhal, rameny naznačil kličku do backhandu, vychýlil tak brankaře ze středu klece a forehandovou střelou pod víko rozvlnil síť. Její signifikantní svist byl mou ódou na radost, která byla v ten moment doslova extaticko-orgasmická. Vždyť jsem na zásah do černého čekal předlouhých sedm zápasů, kdy jsem čas od času jen paběrkoval s asistencemi! (Škoda, že jsme nakonec zápas, v němž jsme se většinu hracího času s protivníkem přetahovali ofenzivní hrou o výsledek, prohráli...)
Ve stejném čase dostal na kongresu ODS Mirek Topolánek, jakožto staronový předseda strany, mandát na vyjednávání o nové vládě s účastí ČSSD. Je to ovšem zřejmě i v jeho případě – stejně jako v tom mém výše zmíněném – Pyrrhovo vítězství. Mantinely vyjednávání, v nichž se musí Topolánek (chtě-nechtě) pohybovat, jsou sice jasně dané, o to ovšem těsnější. Aby své voliče nezradili zcela, nesmí dopustit vládu jakkoliv podporovanou KSČM, skončit vyšachován či dokonce opět ostentativně odejit do opozice a naopak ve vládě prosadit co nejvíc občansko-demokratického programu. Podle svých vlastních slov touží šéf vítězné volební partaje po"personálně a programově silnější vládě, než je současná ministerská sestava." V rámci zmíněných předpokladů si to nedovedu dost dobře představit. Respektive: Topolánek se nyní na nějaké vládě za účasti ODS jistě dohodne, protože de facto musí. Na třetí - nevyzpytatelný - pokus nemá dost silné nervy, byť má za zády senátní většinu. A není sám... Můžeme pak ale za dané situace věřit jeho slovům, že "pokud se nepodaří vyjednat vládu s mandátem, vládu s velmi silným programovým étosem, tak ODS bude tlačit na předčasné volby"? Tím spíše, že mu kongres nadělil jako prvního místopředsedu pražského primátora Pavla Béma, známého příznivce velké koalice ODS a ČSSD, kterou na pražské radnici - navíc osobně s Jiřím Paroubkem – již v minulosti osobně praktikoval. Správná otázka teď tedy možná zní: jak dlouho si takové bezpohlavní nicnedělání můžeme dovolit, není čtyři roky příliš dlouhá doba?
V kontextu této situace se tak musím ptát, proč nejsou k vyvolání předčasných voleb – obdobně jako při volbě prezidentské – použity hlasy komunistů, když už v Parlamentě jsou. Není to nic proti ničemu, naopak, jedná se o zaslepenost falešným antikomunismem. Tím spíš, že by takto sama KSČM velmi ráda vetkla nabubřelému Paroubkovi, vytvářejícímu z komunistů prvoplánové mandátové vazaly jeho ČSSD, hlučný políček, jež by se navíc v druhém plánu občanským demokratům velmi hodil do předvolebního krámu. Smysluplné a korektně antikomunistické je naopak víkendové usnesení kongresu, zakazující na radnicích koaliční spolupráci ODS s KSČM, za jehož nedodržení hrozí neposlušným zastupitelům zrušení jejich místní pobočky strany.
PS: Smrt Vlčkovi! Smrt Dosoudilovi! Smrt Fořtovi! (Zmínění fotbalisté Slavie nedostali od disciplinární komise ČMFS žádný trest za to, že po zápase v Mladé Boleslavi provolávali – naprosto bezdůvodně – "Smrt Spartě!". Tomáše Řepku přitom nedávno přišel vztyčený prostředník směrem k divákům v Teplicích, kteří mu sprostě nadávali, na 80000 korun…)
fk



(13-11-06) Přesně 532 dní nám nezbývalo nic jiného, než se v ligové tabulce dívat na záda našich soupeřů. V takovém srabu se naše milované mužstvo nalézalo, takovou smůlu jsme měli. Sám jsem ostatně o té neutěšené situaci často hraničící s mizérií popsal stohy (nejen) virtuálního papíru. Proto si teď rozhodně nemohu nechat ujít slastnou příležitost, z plných plic radostně zakřičet "Ať žije Sparta!" Co na tom, že jsme v sobotu se Sigmou brali tři body po nepříliš pohledném, fotbalově dosti upachtěném výkonu, kdy nás zase několikrát evidentně poškodili rozhodčí? Historie se na detaily neptá, jsem rád, že jsem byl u toho. Co na tom, že za nás stále v základní sestavě nastupují evidentní kopyta jako Kolář s Doškem, zatímco Lustrinelli, Šimák či Silvestre sedí na lavičce? Hlavně že jsme po trenérské výměně poskočili o osm příček. Co na tom, že našemu momentálně největšímu soupeři z Liberce museli zasadit smrtelnou ránu v podobě knock-outu 3:0 nevýrazní tepličtí, zatímco my s ním ve vzájemném duelu, šlágru minulého kola, jen bezbrankově remizovali? To je prostě fotbal. Co na tom, že i Slavia v tomto kole vyhrála? Stejně je až třetí. Co na tom, že se nám v posledních zápasech poháru UEFA nevedlo? Jistě bude lépe. Co na tom, že ani po pěti měsících od voleb nemáme vládu? Lepší žádná než socialisticko-komunistická. Co na tom, že jsem onehdá přijel pozdě do práce, protože jsem odmítl cestovat rudým autobusem oblepeným reklamními materiály KSČM? Není červená jako červená…a Sparta je jen jedna – momentálně opět číslo jedna.
Jestli za to alespoň trochu mohou moje zbrusu nové rudé vysoké kožené boty – koně, které mi v den zápasu koupila manželka, tak ty peníze stály opravdu ale opravdu za to!
fk



(02-11-06) Evropská Unie prostřednictvím svých – z našich daní placených – úředníků neustále a nepřetržitě naplňuje nelichotivé c. & k. pořekadlo "dej volovi funkci, vymyslí razítko"; jinými slovy nás stále přesvědčuje o své (ne)patřičnosti. Jak jinak si vykládat nejnovější výmysl bruselských, kteří chtějí v rámci právě projednávané směrnice Televize bez hranic násilně omezovat internetový obsah tím, že by všichni, kdo na svých webových stránkách předkládají k dispozici jakékoliv videonahrávky, měli mít totožná povolení pro šíření tohoto multimediálního obsahu, jako běžné televizní společnosti. I v tomto případě totiž jde, z unijního úhlu pohledu, o "vysílání"... Byrokrati tím údajně chtějí bojovat proti objemovému nárůstu pornografie na Síti a jejímu neblahému vlivu na mravní výchovu mládeže, úměrně se zvyšující s její dostupností. Myšlenka je to naprosto utopická, ne-li scestná, pro někoho však evidentně bohulibá. V praxi však nebude znamenat nic jiného, než buzeraci - když budete chtít na svůj vlastní web umístit krátký záznam venčení svého čtyřnohého miláčka, budete k tomu muset mít oštemplovaný stoh lejster naprosto stejně vysoký, jakým podpírá legalitu svého vysílání například televize Nova. Svoboda slova a vyjadřování dostává na frak. Myšlenky na postupné odumírání internetu jako nezajímavého cenzurovaného kanálu se opět derou na světlo a už zase nejsou liché. U srdce nás snad může hřát jediné: najití náhrady dnes jistě nebude trvat dlouho. Otevřenou otázkou pak zůstává, zda jde o akci na podporu nebo naopak proti zájmům mamutích serverů, zaměřujících se právě na publikování osobních videí, typu MySpace.com či YouTube.com. Pro ně by totiž nemuselo znamenat získání potřebné povolenky zase tak zásadní problém (byť by jejich právníkům požadované "definování programu" jistě přineslo nejednu bezesnou noc), tím spíš, že by se tím jen znásobil jejich svého druhu monopol... Nezbývá než zatleskat. Nikoliv ovšem dlaněmi o sebe, ale o čelo.
Neměli bychom ale hartusit (jenom) za hranice, když jsme si pořádek zatím neudělali ani doma. A to teď nenarážím na soudní frašku se zrušením již přidělených nových digitálních TV licencí na bezskrupulózní objednávku majoritního komerčního pokrývače stávajícího tuzemského televizního trhu, ale na fakt, že ani po dalších dvojích (!) prohraných volbách nepochopil Jiří Paroubek, že je společností chápán jako evidentně bezobsažný a tudíž looser a má jít od válu. Samozřejmě to míním v ožehavé souvislosti s tím, že ho značná část levicově smýšlejících zaslepenců v jeho arogantním aparátčikovství, kdy místo hledání řešení ve prospěch republiky jenom sobecky umanutě čeká na svůj vlastní pokus na sestavení vlády (resp. definitivní historické znemožnění se), stále podporuje a není schopna mu dát po zásluze vale. Inu, "šibalové"... Dojde (už konečně – snad) na hvězdnou hodinu prezidenta Klause?
A když ne jeho, tak snad alespoň sparťanských fotbalistů a to hned dnes večer v belgickém Gentu, kde sehrají pohárový duel se Zulte Waregem.
fk



(14-10-06) Úlisná a přece sebejistá drzost soudruha Paroubka, kombinovaná s jeho funkcionářskou ješitností, skutečně nezná mezí. Respektive, řekl bych, že hraničí až s tupostí. Současný předseda ČSSD totiž nejen že ještě stále nepochopil, že letošní sněmovní volby prohrál a tudíž přišel o pravomoc direktivně ovlivňovat stav věcí veřejných této země (zde má své máslíčko na hlavě i pan prezident, který nechal socialisty bez mandátu vládnout ještě dva měsíc po volbách, čímž jim to smiřování se s realitou vůbec neusnadnil), on už dokonce ztratil i poslední zbytky pudu sebezáchovy (o dobrém vychování u něj nemůže být řeč) a roztrubuje do světa, že své slovo, kterým se nedávno zavázal u příležitosti volby předsedy dolní parlamentní komory, pro něj nic moc neznamená, stejně jako ústavní vůle prezidenta. Prostě že cesty, jak by mohl on sestavovat vládu, tady jsou… Počty jsou to víc než jednoduché: pokud ani druhý Václavem Klausem designovaný premiér se svou vládou nedostane v Poslanecké sněmovně důvěru, bude to právě šéf tohoto shromáždění, kdo bude určovat posledního třetího kandidáta na premiéra, aby i on zkusil své štěstí. A tady vidí Paroubek svou šanci. Přesto, že se při volbě stávajícího předsedy dolní sněmovny musela ČSSD zavázat – aby její kandidát prošel – že tento v budoucnu nepověří nikoho ze své strany sestavení vlády, pokud by na třetí kolo došlo. Přesto, že mu šéf komunistů Filip nedávno několikrát taktně naznačil, že KSČM je svéprávnou politickou stranou a jako taková si sama vybere, ke které z možných variant povolebního uspořádání se přikloní, navíc s tím, že předčasné volby se jí zdají jako ta nejefektivnější. Jenže Jirka z Lidového domu stále skálopevně věří, že šéfuje virtuálnímu poslaneckému klubu o sto křeslech a to mu bude stačit, protože ten stoprvní hlas přece není problém sehnat, když jde o dobrou věc. Byť se jak všichni lidovci tak zelení veřejně písemně zavázali, že vládu opírající se o hlasy komunistů nepodpoří. O prezidentovu stanovisku, že po tom všem, co se tu od voleb událo, rozhodně nehodlá podporovat vládu opírající se o jediný hlas nějakého pochybného přeběhlíka (Václav Klaus si u mě tímto rozhodnutím značně vylepšil svou reputaci, pošramocenou oním předlouhým oddalováním oficiálního jmenování Mirka Topolánka designovaným premiérem), - z Paroubkova (výše zmíněného) pohledu ani nemluvě. Budou to tedy nakonec samotným Jiřím Paroubkem tolik vzývaní komunisté, kdo mu zlomí vaz? Bylo by to vskutku exkluzivně pikantní!
Předčasné volby, v kombinaci s úpravou volebního zákona (případně související revizí Ústavy) jsou v tuto chvíli skutečně jediným rozumným řešením nastalé patové situace na naší politické scéně. Otázkou zůstává, kdo by nás k nim měl dovést. Čím víc přemýšlím o variantě, kterou navrhuje kolega Pečinka v aktuálním Reflexu – tedy o velké koalici v čele se zkušeným matadorem Milošem Zemanem – tím víc se mi zamlouvá!
fk



(10-10-06) Když v červnu po více jak třinácti letech rozhodl pražský městský soud, že katedrála svatého Víta s definitivní platností náleží církvi, konkrétně Metropolitní kapitule u sv. Víta, vyvolalo to apriori naprosto logicky a očekávaně hodně zlé krve mimo křesťanské kruhy. Její souměřitelné množství by samozřejmě na druhé straně vyvolal verdikt opačný, přisuzující hradčanskou perlu státu. Doslova srdeční zástavu mnohým (byť třeba jen morálně zúčastněným) poraženým v tomto sporu ovšem způsobila čerstvá informace, že církev nedisponuje dostatkem finančních prostředků na kontinuální péči o památku a bude proto vyžadovat peníze na její opravy (desítky miliónů korun ročně) formou dotací od státu! Jak tvrdí děkan vítězné kapituly Jan Matějka, jediné náklady, které je církev schopna hradit, jsou ty spojené s běžným provozem katedrály – ty totiž pokrývají církevní příjmy z nově zavedeného vstupného. Proč potom ale církev katedrálu chtěla stůj co stůj do svého vlastnictví, ekonomická rozvaha jí přece musela být známa předem? Počítala snad předem s tím, jak v případě svého vítězství napálí daňové poplatníky? Jde o ješitnost nebo touhu po bohatství? A vůbec, není touha po hromadění hmotných statků náhodou v přímém rozporu s Písmem? Ježíš žádné kostely k šíření svého učení a podpoře svých věrných nepotřeboval… Vždyť církev doposud užívala sv. Víta dle vlastního gusta a v tomto směru ani nehodlá nic měnit, stejně jako prý nehodlá katedrálu nijak stavebně upravovat bez dohody se státními památkáři. Není to náhodou tak, že příjmy ze vstupného běžné provozní náklady převyšují a modloslužebníci prachsprostě vydělávají do vlastní kapsy, zatímco druhou ruku prosebně nastavují v ústrety státnímu rozpočtu? Kolik vlastních kostelů už nechala církev bohorovně zchátrat s výmluvou, že ji stát finančně nepodpořil?
V souvislosti s islámem, druhým nejvýznamnějším světovým náboženstvím, je zase nejvyšší čas se rozloučit s doposud převládající politikou appeasementu a zapomenout na eufemismy, popisující terorismus související s vírou v Mohameda jako nějakou nešťastnou neautentickou odchylku od jinak pacifistické a tolerantní věrouky. Je nezbytné si už konečně na rovinu přiznat, že neexistuje hodný a zlý islám, respektive že islámský terorismus je neodmyslitelnou součástí islámu jako takového, neotřesitelně tkvící v jeho samé podstatě. A to celých čtrnáct set let jeho historie, během nichž se nepohnul ani o píď směrem k moderní civilizaci, neslevil ze svých dogmat ignorujíc přirozenou sociální evoluci; o tak sofistikovaných hodnotách jako je svoboda a demokracie ani nemluvě. Nemá smysl lhát si do kapsy (tak na světě bezpečněji nebude) a ospravedlňovat neospravedlnitelné, realitě je třeba pohlédnout zpříma do očí. A zároveň být připraven neztratit vlastní důstojnost. Bezskrupulózně. Jinak se sami odsuzujeme do podřadné role, protože slabost je výsledkem neschopnosti. Stačí připomenout nedávné nepochopení našeho vnímání umělecké svobody v kauze karikatur proroka Mohameda, které mezi muslimy vyvolalo brutální občanské nepokoje i komplexní hospodářsko-politické bojkoty tzv. západní civilizace, papežovu z kontextu vytrženou akademickou citaci, jež na východě odstartovala novou vlnu vypalování křesťanských kostelů, případně plánovanou teheránskou vědeckou konferenci, v jejímž rámci má dojít k "odhalení skrytých aspektů holocaustu, zneužitých sionisty při založení umělého nádoru Izraele"…
fk



(20-09-06) "Ohrožení vlastní identity není v křesťanské víře, ale v pohrdání Bohem a v cynismu, který vysmívání se svatým považuje za jedno ze svobodných práv," horuje před svými věrnými Joseph Ratzinger, papež, který se v mládí neštítil propůjčit k vojenské službě hitlerovskému Německu. Otázkou je, zda si opravdu myslí, že osobní svoboda jednotlivci škodí, nebo zda jenom dělá dobře svou práci, kdy mu - jakožto šéfovi nejzhoubnější mafie světa - jakékoliv volnomyšlenkářství kazí byznys. Ať tak či onak, vyřknutá konstrukce je nejen lživě propagandistická, ale i…krajně cynická. Ovšem co jiného byste čekali od člověka na jeho postu? Na druhou stranu, není v jeho slovech "Západ ve své racionalitě přichází o víru v Boha," náhodou zakódována první dobrá zpráva z Vatikánu po zatraceně dlouhých letech? Říkám: ano! Vždyť "víra v Boha", jak ji chápou, praktikují a propagují křesťané není ničím jiným, než v postmoderním světě apriori nežádoucí iracionální "pokorou rozumu". Že by ono pověstné světlo na konci tunelu? Rozhodně jde o cennější informaci, než jakou mohou vydat právě odtajněné vatikánské archivy z období druhé světové války. Vždyť hledat v těchto materiálech zapadlé perly by bylo ještě naivnější než v těch "oficiálně zbylých" po komunistické STB…
"Cigarety a alkohol jsou pro společnost nebezpečnější drogou než LSD." Říká mimo jiné aktuální studie vypracovaná odborným výborem při britské vládě, která měla za úkol s využitím soudobých vědeckých metod přehodnotit skutečné zdravotní a sociální škody, jež nejčastěji užívané legální i ilegální návykové látky páchají na tamním obyvatelstvu. Běžně dostupný alkohol se zařadil mezi pět nejškodlivějších drog, těsně za zakázaný heroin, kokain a barbituráty. Naopak LSD a extáze se nalézají na opačném spektru žebříčku, ač je jejich držení přísně trestáno. Mnohem menší škody než tolerovaný tabák pak společnosti působí i nežádoucí marihuana. Momentálně užívaná klasifikace látek, pocházející ze začátku 70. let minulého století, je tedy evidentně beznadějně zastaralá a stávající restriktivní přístup k některým drogám je pouze výsledkem politických kroků prostých aplikací moderních vědeckých poznatků. Ovšem nebyla by to EU, aby neměla řešení: celoevropské zvýšení spotřebních daní z alkoholu a jejich sjednocení, označování lahví varovnými nápisy a omezení prodeje jen na obchody se speciální licencí. Zároveň by měla být zavedena jednotná věková hranice, od kdy si je možné alkohol koupit - 21 let i společná hranice pro toleranci alkoholu v krvi řidičů – půl promile. Potírání alkoholismu a škodlivých drog vůbec je jistě záslužná činnost, nikde ale neslyším ono B k tomuto A – tedy rehabilitaci momentálně nepatřičně kriminalizovaných látek! Kdo najde odvahu?
A aby toho nebylo málo, plán rozšíření schengenského prostoru volného pohybu osob o nové členy EU, včetně Česka a Slovenska, do podzimu roku 2007 nebude splněn. Na vinně jsou blíže nespecifikované technické potíže při vytváření centrální databáze. Ano, zakazovat by šlo – s povolováním je to horší.
fk



(31-08-06) Jak jsem se kdesi kdysi veřejně zařekl, na tištěných ani elektronických stránkách deníků Sport a MF Dnes do konce svého života nespočinu okem. Důvodem bylo a je jejich nenávistně štvavé, absurdně neobjektivní referování o výkonech i zákulisním dění v našem historicky nejúspěšnějším fotbalovém klubu. Ano, Sparta je momentálně v krizi, v krizi trvající už téměř dva roky. To ovšem neznamená, že by si z ní měl kdekterý zakomplexovaný pisálek dělat s radostí rohožku. Nic prostě netrvá věčně, ani v tuzemsku pověstné letenské série mistrovských titulů. To si musí každý uvědomit! V obdobných sinusoidách fungují všechny elitní kluby světa. Znakem jejich síly je totiž skutečnost, že se z krize dokáží bez trvalejších ztrát dostat zpět na vrchol a na něm se opět drahnou dobu v plné síle držet; nikoliv absolutní vláda na věčné časy, jejíž představa je zcela infantilní. První velká krize na náš tým, kterému v době mezi světovými válkami - díky jeho doslova dech beroucím výkonům – nikdo neřekl jinak než "Železná Sparta", dolehla v padesátých letech minulého století. Titul jsme nezískali jedenáct let, o různých politických příkořích (včetně zásadní křivdy spojené se změnou názvu klubu na TJ Spartak Praha Sokolovo) z let 1954 až 1965 ani nemluvě. Ještě hůře ovšem bylo mezi roky 1967 až 1984. Tehdy jsme se (byť už alespoň zase jako Sparta) neradovali předlouhých sedmnáct let, na jednu sezónu (1975) jsme dokonce sestoupili do druhé ligy. Pak to ovšem přišlo, v letech 1984 až 2005 jsme se naopak sedmnáctkrát radovali, první příčka nám v rozmezí těchto posledních jedenadvaceti let utekla pouze pětkrát. A spousta fanoušků si na tento výjimečný euforický stav pohodlně zvykla a jakékoliv vybočení z této "normy" chápe negativně. Stávající neutěšený stav našeho klubu jim tak vlastně nelítostně nastavuje zrcadlo s kardinální otázkou ve smyslu přísloví "V nouzi poznáš přítele." Stejně tak většina novinářů, která celou dobu nedělala nic jiného, než si stěžovala, že období vlády druhé generace "Železné Sparty" trvá nějak moc dlouho a urputně hledala jakkoliv marginální záminky k našemu velkohubému potupení. Jaké bylo jejich uspokojení v oněch pěti ne-mistrovských sezónách, jaká asi musí být jejich dnešní škodolibá radost!
Ale zpět k v úvodu zmíněným plátkům. Jeden můj kolega, věda že samovolně bych tuto informaci nepopatřil, mi dnes ráno poslal tento citát z internetové verze MFD "Grigův konec (ve Spartě) mohl uspíšit i včerejší zápas. Sparta sice v poločase vedla 3:0, jenže špatným výkonem nechala divizního soupeře snížit náskok na jediný gól. Chvíli pak čelila jeho nadšení a senzačnímu tlaku. Matušovič trefou na 4:2 zažehnal trapas, ale ne rozpaky. I proto se nezdá, že by mohl Griga ustát bídnou situaci týmu, jehož hře se diváci včera otevřeně vysmívali." Komentář myslím netřeba, snad jen podotek, že Sparta zmíněný zápas s přehledem vyhrála 5:2, byť jí v kádru chybělo hned sedm reprezentantů. Náš úhlavní sešívaný nepřítel naopak podlehl Čáslavi 4:3, když po čtyřiašedesáti minutách prohrával už 3:0, respektive po sedmašedesáti dokonce 4:1. Hlavní problém byl podle trenéra Jarolíma v tom, že mu chyběli tři reprezentanti....
Trenér Stanislav Griga dnes v poledne ve Spartě oficiálně skončil. Jeho nástupce Michal Bílek bude inaugurován zítra, představeny prý budou i další novinky týkající se chodu mužstva a klubu vůbec. Spolu s Grigou odchází i asistent Róbert Paldan. Kdo z v širších souvislostech diskutovaných koučů by ale byl tou nejlepší variantou a co dalšího je ve Spartě potřeba změnit? Dovolím si tvrdit, že naturalizovaný Ital Zeman, by byl lepší alternativou, protože má na rozdíl od někdejší rudé opory Bílka, de facto nulové vazby na současné hráče i interní strukturu klubu. Současná sparťanská krize totiž tkví především v hráčích samotných, byť je samozřejmě nejzásadnějším viníkem vzniklé situace sám trenér Griga. Právě on si totiž v kabině nedokázal udělat pořádek, hráče řádně motivovat, odpovídajícím způsobem je hodnotit a stavět do zápasů. Co si budeme nalhávat, dříve se do Sparty chodilo za odměnu, klub byl majoritním dodavatelem reprezentantů a téměř jedinou přestupní stanicí směrem do zahraničí. Časy se ale mění. Menší oddíly si už vlastní hráče prodávají za hranice sami, na Letnou se do A týmu nakupují mladíčci, kteří často mylně nabývají dojmu, že jim svět leží u nohou, pokud o ně v raném věku projevil zájem klub takového formátu, zahraniční skauting má téměř nulové výsledky, práci s vlastní kvalitní mládeží jako by chyběl onen logický mezistupeň mezi juniorkou a mužským áčkem (související chybou je samozřejmě i sestup B týmu z druhé do třetí ligy; zde se naskýtá otázka, zda bychom po vzoru Anglie neměli v našich podmínkách vytvořit samostatnou soutěž rezerv), řada starších navrátilců si svou pozici v základním kádru představuje jako definitivu bez nutnosti o toto privilegium bojovat. Navíc je díky ekonomické situaci v zemi a s ní související přestupové politice v současném kádru velmi málo srdcařů, kteří by hráli v první řadě za Spartu a až v druhé řadě za sebe. Něco shnilého pak jistě bude i ve stávajícím realizačním týmu, jehož někteří členové setrvávají ve svých funkcích dlouhá léta, bez ohlednu na všechny v klubu událé změny.
Nezbývá než optimisticky hledět do budoucnosti. Změna k lepšímu jistě přijde, byť cesta k němu může být trnitá. Povědomí o historické síle a kvalitě našeho klubu nám budiž v těchto neveselých dnech oporou. Rozum do hrsti, srdce na správné místo, modro-žluto-červené barvy na sebe a vzhůru do ochozů. Naše Sparta nás potřebuje!
fk



(27-08-06) Griga ven! Svůj dnešní sloupek opravdu nemohu začít jinak, než tímto zoufalým výkřikem. Právě jsem se totiž dodíval na televizní přenos prvoligového fotbalového utkání Mladá Boleslav : Sparta Praha. Útočník Stanislav Griga sice v osmdesátých letech patřil mezi nejlepší hráče Sparty – a v srdcích všech fanoušků rudých barev má své historické místo jisté – jako současný trenér letenského klubu ovšem selhává na celé čáře a měl by tento post co nejrychleji opustit. Ostatně, jaký jiný osud by měl potkat člověka v jeho situaci, na jeho místě? V lize není žádný jiný kouč, který by si mohl doslova ukázat na libovolného hráče domácí provenience a obratem ho mít ve svém kádru; stejně tak sparťanskému trenérovi vedení koupí libovolný hráčský typ z ciziny, bude-li mít tu potřebu, o hmotném klubovém zázemí ani nemluvě. Co jiného tedy od takového trenéra požadovat, než aby jeho mužstvo s přehledem vedlo domácí soutěž, nedělalo zemi ostudu v evropských pohárech a bavilo nejen své fanoušky předváděnou hrou? Co jiného, než balení kufrů, tedy může takového trenéra čekat, pokud tyto předpoklady není sto naplnit? Ortel je, myslím, jednoznačný…
Navíc, Griga si za svou současnou nelichotivou a nezáviděníhodnou situaci opravdu může sám. Vždyť mužstvo, které přejímal ve zbídačeném stavu po Jaroslavu Hřebíkovi, nejprve vyvedl z ostudné šlamastiky na chvostu ligového pelotonu, aby s ním loňskou sezónu solidně zakončil v první třetině tabulky a jako bonus (respektive náplast) na Letnou se svými hochy doručil pohár ČMFS. Nakročeno tedy bylo. A v létě se podle Standových not z gruntu připravovalo na novou sezónu, nakupovalo i propouštělo. Do ligového ročníku 2006/7 tedy šel sparťanský vojevůdce s čistým štítem, s mužstvem sestaveným a vytrénovaným podle vlastních představ. Zatím to s ním však vypadá více než bídně. Předváděná hra je zoufalá, náhoda je hlavním jmenovatelem našeho herního systému, světlých invenčních okamžiků je minimum, výsledky a bodové zisky jsou neutěšené. Nejprve úvodní domácí rozpačitá bezbranková remíza s nováčkem z Kladna, poté šťastné vítězství náhodným gólem v Plzni, bezbrankové trápení v Jablonci, upachtěná domácí výhra nad Příbramí, teď ostudná porážka v Boleslavi. Někdejší Železná Sparta zase notně rezne a trenér Griga na tomto neutěšeném stavu prostě nese hlavní podíl viny. Vždyť kdo jiný než on určuje základní jedenáctku a její strategii? Třeba dnes: opět tragické, ostudně impotentní ofenzivní duo Jun – Kolář vydrželo na hřišti celou hrací dobu. Naopak naprosto nelogicky byl v poločase vystřídán do té doby náš nejlepší hráč Mauro Lustrinelli. Krokem z kategorie vyloženě zoufalých pak bylo nahrazení Karola Kisela Liborem Doškem v šedesáté minutě. Nejen že jsme ve středu hřiště přišli o srdce i myšlenku, ještě jsme si v útoku sami uhasili poslední plamínky naděje. Miroslav Matušovič přitom seděl na lavičce stoprocentně připraven. Na tři útočníky jsme nehráli ani za stavu 2:0. Stejně tak na střídačce trpěl uzdravený stoper Václav Drobný (o, po karetním stopce odpočinutém, Jiřím Homolovi nemluvě), zatímco tradičně nejistý Petr Lukáš v pětadvacáté minutě přihrával Peckovi na první gól. Ostatně ani jeho partner v obranné dvojici, Tomáš Řepka, nikterak nezářil, naopak – jeho forma jde zápas od zápasu dolů, jeho výkony jsou čím dál tím matnější. Na rozdíl od béčkového Lukáše je ovšem v jeho případě otázkou, zda je na vině nějaký momentální výpadek (třeba zapříčiněný složitou situací v klubu), či zda jde o nezvratný projev nezadržitelně naskakujících let. Pokud bych měl někoho pochválit, tak rozhodčího Jecha, který bouřlivou atmosféru vyhecovaného zápasu zvládl na výbornou, neuděloval zbytečné žluté karty jako na běžícím páse a přesto držel otěže zápasu pevně v rukou. I ta penalta za Sivokův faul byla nařízena správně, stejně jako nebyl uznán o pár minut později Ševinského ofsajdový gól.
Jak z toho ven? Skutečně mě v intencích našich zeměpisných končin nenapadá jediné jméno, které by se mohlo na letenské výplatní listině objevit místo toho Stanislava Grigy a bylo ku prospěchu věci. Je zřejmě třeba hledat v zahraničí. Finanční prostředky na to Sparta má…a reálnou potřebu taky. I když, o jednom pánovi z doslova domácích zdrojů bych vlastně věděl, na jeho angažmá ovšem nemá, podle mého, stávající vedení dost osobní odvahy. To jméno zní: Hóóónza Berger!
fk



(24-08-06) Uplynulé dny nemůžu hodnotit jinak než s velkým despektem. Vše je totiž při starém a to doslova na všech frontách. Zatraceně neutěšený stav!
Sparta si sice po sobotním domácím duelu s Příbramí připsala další tři body za výhru, z předváděné hry obou soupeřů ale zase bolely oči. Hosté nepřijeli o body hrát, ale taktizovat. Jejich bezzubé betonování obranných šiků, zakopávání míčů, polehávání a další unfair jednání jim ale naštěstí ovoce nepřineslo. Alespoň potud fotbalová spravedlnost zafungovala. Sparta se totiž alespoň snažila hrát aktivně, byť jí to moc nešlo. Navíc byla opět obětí, poslední dobou na Letné tolik neblaze populární, pozitivní diskriminace. Ano, pískat na hřišti Sparty rovinu, jsem už opravdu hodně dlouho nikoho neviděl. Jako by se rozhodčí báli, že pokud nebudou pískat vyloženě proti rudým, mohl by je někdo nařknout z nadržování nejlepšímu klubu naší fotbalové historie. To radši ať se Sparťané vztekají, vždyť je vždycky můžeme odpálkovat odkazem na jejich sebestřednost a namyšlenost. Jak absurdní, jak paradoxní. Co se samotného výkonu domácích týče, tak jediným opravdovým hráčem s velkým H byl nováček Ludovic Sylvestre. Poté, co mohl konečně od začátku nastoupit rekonvalescent Sivok, ho totiž trenér Griga (konečně!) pověřil o poznání ofenzivnějšími úkoly než v minulých mačích a hned to bylo na celkovém herním obrazu podstatně znát. Černý Francouz směrem dopředu nezkazil snad jedinou přihrávku (nejedna byla z rodu geniálních a tak neschopnost našich útočníků je zužitkovat vskutku bila do očí), jediný míč ve středu hřiště pro něj nebyl ztracený, snažil se být doslova všude a ještě u toho všeho neohroženě bojoval v zadních liniích. Naproti tomu mnohými vzývaný spasitel Jun (osobně bych na jeho místě mnohem radši viděl Sionka, případně Pacandu) opět nic nepředvedl a do druhého poločasu rozhodně neměl nastoupit. Nejméně tři šance spálil sám, v ostatních se alibisticky kácel k zemi, aby se pak divil, že sudí nepískají ani skutečné fauly na jeho osobu… Vskutku trapný výkon. Smutným hrdinou zápasu pak byl Kajo Kisel, který je momentálně herně sice z formy, ale jeho snaha a nasazení jsou nezměrné. Vidět to bylo především v poslední, rozhodující dvacetiminutovce, kdy se našim podařilo zvrátit vítězství na svou stranu – byť onen tlak neměl žádnou jednotící myšlenku a šlo vyloženě o hru na náhodu. Euforie z vítězného výsledku tak rozhodně není na místě, naopak. Důležité je soustředit se na chyby, kterých jsme se celou hrací dobu trestuhodně dopouštěli, ruku v ruce s nastolením nové taktické koncepce pro sestavu, jejímž srdcem bude záložní řada ve složení Kysel – Sivok - Sylvestre – Šimák, podporovaná obranou čtveřicí Homola – Řepka – Drobný – Zabavník, v útoku s duem Matušovič - Lustrinelli.
Jestliže je Sparta na nejlepší cestě ze své vleklé krize, protože se jí světlo na konci tunelu ve formě otočeného zápasu s Příbramí již zjevilo, jsou na tom naši politici o poznání hůře. Mirek Topolánek, s postupujícími jednáními o budoucí vládě, sebe i ODS čím dál tím víc diskredituje neopodstatněnými poraženecky-ústupnými manévry ve prospěch (a dle diktátu) Jiřího Paroubka, který chce zároveň vládnout a zároveň být k této vládě v opozici. Byť k prvnímu nemá mandát voličů a ke druhému zase dost osobní odvahy. Jak alibistické, jak nestoudné. Nechci malovat čerta na zeď, ale bůh nás chraň před light-verzí KSČSSD, tedy koaliční vládou socialistů s křesťanskými demokraty, s tichou podporou komunistů. Jak by řekl znalec: komouši, socani a pánbíčkáři - jedna verbež větší než druhá!
Stejné stojaté kalné vody zahnívají i na Kubě. Fidel (ať už ten původní nebo jeho ikstý dublér, kterého coby figurku strana a vláda používá k ošálení mas po dávném skonu charismatického revolučního originálu…) je již několik týdnů oficiálně mimo hru a přece se nic zásadního neděje. Že by byl tamní disent natolik marginální záležitostí, že se jednoduše neodváží strhnout zbytek národa na svou stranu? Nechce se věřit, vždyť podpora ze zahraničí je tak zřejmá. Nebo má tamní režim takovou sílu i bez svého vousatého lídra? Proč by ho potom jeho nohsledi neodstranili vedeni vidinou vlastního prospěchu už dávno? Nezbývá než čekat na odpověď zpoza oceánu a v mezičase aktivně vyjadřovat svou podporu tamnímu protikomunistickému hnutí. Vždyť sami z vlastní nedávné zkušenosti dobře víme, že ono "dočasně" (na kdy nahradil Fidela jeho bratr Raúl, v zádech se sedmičkou vyvolených aparátčíků) rozhodně není na déle než padesát let – to by bylo "na věčné časy". Pamatujete přece?
fk



(30-07-06) Včera odpoledne se na Spartě zahajoval nový ročník fotbalové ligy, nemohl jsem tedy na svém tradičním místě na tribuně chybět. Čertužel, oči mne z viděné mizérie bolí ještě teď! Jisté náznaky, že to s nováčkem soutěže z Kladna nebudeme mít vůbec jednoduché, jsem sice vycítil už z posledního, ne příliš povedeného, přípravného zápasu našeho Áčka s řeckým Škoda Xanthi, který jsem na Letné shlédl před týdnem, že to ale bude takováhle bída, jsem opravdu nečekal.
Stando, známe se už víc jak dvacet let, ale tahle jsi mě snad ještě nikdy nenaštval! U všech tvých svatých, proč jsi základ postavil zrovna takhle? A proč jsi, k čertu, alespoň nestřídal, když už ti tvé počáteční úmysly nevyšly? Nejsi přece Hřebík, aby sis tvrdošíjně tupecky trval na svém, ať se na hřišti děje, co se děje! Jsi přece zkušený fotbalista! V přípravě jsi měl k dispozici plnohodnotných útočníků na tři týmy a ty nakonec na forvarda postavíš přeškoleného defenzivního záložníka Pospěcha, který může být dobrou z nouze ctností, ale jistě ne trumfem, a vedle něj Honzu Šimáka, který ti pak tolik citelně chybí jakožto ofenzivní mozek uprostřed zálohy? (Bez ohledu na to byl ale Šimi naším nejlepším hráčem zápasu!) Přitom necháš sedět Lustrinelliho s Matušovičem a po Sionkovi s Pacandou ani neštěkneš a necháš je hledat si angažmá jinde. Bojovný Poláček byl navíc prodán do Boleslavi a nadějného odchovance Jeslínka jste půjčili do Budějovic... Jun měl jít dolů o poločase, nepředvedl nic, respektive pouze to, proč jsem mu spílal už před dvěma roky: pořád se válel po zemi, okatě filmoval a když se náhodou dostal do šance a zůstal na nohou, selhal. Ale co byste chtěli od takhle mladého hráče, který ze Sparty odcházel nastartovaný k dalšímu růstu a místo toho vysedával po lavičkách? Šanci by jistě dostat měl, je to konec konců naše rudá krev, ale všechno má své meze. Útok měl nastupoval ve složení Lustrinelli – Došek – Jun a právě místo Juna měl jít po poločase na hřiště Pospěch. Záloha: Kisel – Šimák – Silvestre – Zabavník. Kisela měl o přestávce střídat Matušovič. Rozháraný, zbrklý a nepřesný tragéd Kolář momentálně do první ligy rozhodně nepatří. No a v obraně máme sice momentálně smůlu se zraněným Vaškem Drobným a stojícím Tomášem Řepkou, Lukáš by ale měl v základu nastupovat opravdu pouze v takto krizových situacích. Lepšího Luboše Loučku jsme přitom půjčili do Jablonce. Doufám, že už jsi alespoň poděkoval Jardovi Blažkovi, který nám v poslední minutě zachránil onu upocenou bezbrankovou remízu. A snad jsi viděl, že absolutně přesného, jistého a vtipného Silvestrea je pro hru dozadu opravdu škoda a příště ho postavíš víc dopředu, s útočnějšími úkoly. Stando, mám tě rád, pro Spartu jsi odvedl ohromný kus práce, ale takhle by to fakt dál nešlo!
A ještě než od fotbalu uteču k politice: viděli jste Slávii a její novou kolekci dresů? Smáli jste se jako já? I když, je to vlastně rozumné, uznat, že bych svým aktuálním konáním pouze poškozoval historicky dobré jméno klubu a zavřít tradiční dresy do skříně…
Na politické scéně nic nového pod Sluncem. Soudruh Paroubek stále hodlá podpořit pouze tu vládu, kterou vymyslí – nebo ještě lépe: sestaví – on sám, byť mu k tomu voliči nedali mandát. A může být Mirek Topolánek stokrát ochotný se konstruktivně domluvit. Je až neskutečné, jak se lídr socialistů z poraženého volebního kandidáta dokázal přes záda komunistů propracovat přes pozici remízového soupeře až do role absolutistického vítěze. Byť bez onoho faktického mandátu. Stejně tak neskutečné je, že nám dva měsíce po volbách vládne stará vláda, v níž berou peníze i členové stran, které v plebiscitu neobdrželi více jak nepatrné percentuální hlasové zlomky. Své máslo na hlavě má v této situaci i prezident Klaus, který se – pro mne absolutně nepochopitelně – vydal Havlovskou okružní cestou okolo Ústavy a místo aby den po volbách jmenoval šéfa vítězné politické strany novým premiérem, obratem přijal demisi toho starého a čekal, jak se v rámci Ústavou jasně stanovených mantinelů věci vyvinou, hraje zbytečně dlouhou a značně nepřehlednou hru různých pověření a příslibů, zavdávající nekonečné možnosti pro zákulisní spekulace. Přitom mohlo být už dávno jasno a mohli jsme, třeba, s pozměněným volebním zákonem, směřovat k novým volbám. Na druhou stranu, po tom všem, snad nebudou napříště voliči natolik zaslepení, aby politiky za jejich aktuální povolební postoje a činy patřičně neodměnili. Paroubkovu ČSSD zaslouženým odvrhnutím a Topolánkovu ODS státotvornou podporou. Dnešní Moravcovy českotelevizní Otázky byly více než dobrou ilustrací politického potenciálu obou.
Stejně absurdní jako naše politická současnost se mi potom jeví letošní ročník hudebního CzechTeku. Akce pověstná svou někdejší živelností, asociálností a svrchovanou anarchií se – ke všeobecné spokojenosti – tentokrát konala na státem propůjčeném armádním pozemku, pod citlivou ochranou policejních orgánů. Technaři už holt vyměkli stejně jako svého času rockeři, po kterých právě tradici neformálního a nonkonformního veřejného hudebního setkávání se přejali. Teď už je čeká jen postupná asimilace a přerod v neškodnou součást většinové společnosti… Kdo je nahradí? UFOni?
PS: Kubovi hladina cukru v krvi klesla, takže se zatím obejde bez inzulínu. Snad mu to vydrží!
fk



(18-07-06) Vrátil jsem se z báječné planety Fotbal na rodnou zeměkouli a nestačím se divit. Čertužel v negativním slova smyslu.
Ta nejzásadnější jobovka přitom zní až neskutečně: náš pes má cukrovku! Co to pro nás všechny bude znamenat v praxi ještě přesně nevíme, vyšetření a pozorování, která mají diagnózu detailně konkretizovat, budou teprve následovat, průběh nemoci je ale obdobný jako u člověka. Zatím má Kuba naordinovánu přísnou dietu v kombinaci s pravidelným přísunem potravy. Snad se jeho stav neukáže natolik vážný, aby vyžadoval dennodenní aplikaci Inzulínu... Během měsíce bychom měli být moudřejší.
Další zásadní špatná zpráva – která se mi ovšem ve světle té první jeví pochopitelně celkem marginální – je, že povolební situace v naší republice je ještě horší než ta předvolební. Ta totiž byla alespoň plná očekávání světlejších zítřků. Žel, krvavá barva KSČSSD nám více jak měsíc po plebiscitu onu duhu stále z leva kazí. Soudruh Paroubek se totiž nehodlá vzdát moci, kterou sotva okusil a bezskrupulózně se paktuje s komunisty. Jeho povolební televizní slovní průjem jistě zaskočil podstatnou část národa, mě ale s podstatně větší razancí vyrazila dech jeho automatická mandátová matematika právě ve jménu KSČSSD. Než aby uznal, že jeho strana prohrála přímý volební duel s ODS, scestně argumentuje, že pravice i levice má v nové Poslanecké sněmovně shodně po stu mandátech. Co bylo dříve jakýmsi tichým společenstvím, stalo se v okamžiku legálním nestydatě veřejně deklarovaným svazkem. Jiří se zřejmě, jako jeden z nejhlasitějších politických zastánců zákonné úpravy soužití homosexuálů, inspiroval jejich pověstným "coming-outem". Kdo očekává, že by byl lídr socialistů schopen podpořit jinou než svou vlastní vládu, je na omylu. Ostatně jeho dosavadní slizké taktizování to jen potvrzuje. Historickou smůlou současné ČSSD je pak smutná skutečnost, že je doslova stranou (tohoto) jednoho muže. Jistě, nebýt tomu tak, nepřetáhla by voliče komunistům (Paroubkova osobitá aparátčická rétorika je přesně vodou na jejich mlýny) a krčila by se s volebním ziskem okolo deseti procent hlasů někde ve druhém sledu mezi zelenými a křesťanskými demokraty. Všem by se nám tu ale o poznání lépe dýchalo a naděje na dohodu o povolebním uspořádání by nebyla čistě utopická. Stávající pat mohou zřejmě vyřešit pouze nové volby, jimž ovšem bude muset předcházet změna volebního zákona. To je ovšem na jinou, samostatnou debatu. Proto si v tomto případě nejsem jist, zda budeme za měsíc moudřejší.
A aby toho všeho nebylo málo, přestanu asi – naprosto dobrovolně – jezdit autem coby řidič. Na silniční provoz po 1. červenci, pokřivený novelou příslušného zákona, prostě nemám nervy. Nic proti samotnému bodovému systému, to je osvědčená metodika, jeho uvedení do praxe v tuzemských poměrech je ale značně nešikovné. Celkový bodový kredit je totiž v průměru o poznání nižší než v ostatních státech, které tento dopravně-regulační systém využívají, sankce jsou u nás ovšem naopak doslova násobné. A tak se po městě téměř všichni plouží čtyřicítkou, i když je maximální povolená rychlost o deset kilometrů za hodinu vyšší, na značky umožňující rychlejší provoz radši nereagují a mimo obec doslova blokují cesty sotva svižnou sedmdesátkou. (Nedej bože, aby je chtěl někdo předjet, takový uřícený asociál má smůlu, před sebe ho prostě nepustí.) Protože co kdyby! Jediný, kdo se směje, jsou policisté, kterým s novým zákonem narostly pravomoci a ramena a z řidičů si dělají dobrý den, když je pokutují za překročení rychlosti o dva kilometry. A pak taky oni létající šílenci, kteří brzdu přišlápnou jen v okamžiku, kdy jim bude na kontě zbývat jediný bodík. I když možná ani tenkrát ne…jde přece o ten adrenalin a toho je teď víc než dost.
Alespoň že Spartě vyšla letní příprava!
fk



(30-05-06) Už jsem to jistě někdy někde psal, nicméně právě teď cítím potřebu to znovu zopakovat: všichni komunisti by měli buď viset nebo sedět. Přesně podle svých "zásluh". Ti, kteří vstoupili do strany z přesvědčení a ze stejných důvodů v ní setrvali, si zaslouží přístup na principu demokracie, přístup na principech exaktního posuzování názorů a činů politických protivníků. Měli by do jednoho sedět podle toho, jakou škodu tomuto národu a této vlasti svým aktivním členstvím v KSČ(M) – ať už mělo jakoukoliv formu a průběh – způsobili. (Minimálním trestem by byl ten za schvalování zločinného, nelegitimního a zavrženíhodného politického režimu.) Ti druzí, kteří do strany vstoupili ze zištných důvodů, motivováni vyhlídkou vlastního prospěchu, by měli do jednoho viset za vlastizradu. Přesně podle pravidel, která sami svým členstvím v KSČ schvalovali.
Otázka, která jako memento doby zůstává, zní: Jak dnes může strana, která si otevřeně říká komunistická, kandidovat ve svobodných demokratických volbách? Odpověď je bolestně jednoduchá. Protože naše společnost nebyla schopna KSČ(M) po Listopadu donutit reformovat se. A nejen schopna, ale také (a to možná především) ochotna. Princip "nejsme jako oni" byl totiž zvolen záměrně, aby bývalí komunisté (byť ti z přesvědčení) nemuseli popřít sami sebe respektive něco, co léta pomáhali aktivně budovat. Aby se vyhnuli osobní skandalizaci tváří v tvář odhalení komunistických zvěrstev minulosti, která sami prostřednictvím svého členství ve straně páchali a schvalovali. Dekomunizace naší společnosti je tak během na zatraceně dlouhou trať. Ale zvolili jsme si ji sami…
Když už jsem u té politiky: velmi mě minulý týden zklamal Mirek Topolánek svou reakcí na rvačku někdejšího zakladatele a místopředsedy ODS a poradce prezidenta republika Miroslava Macka s ministrem zdravotnictví Rathem. Pro Macka byl onen políček čistě osobní záležitost a předem to jasně deklaroval. Jako chlap prostě pomstil čest své manželky, jež Rath slovně pošpinil. Následná potyčka byla jen vyústěním celého konfliktu. Proto nemá žádný smysl vidět v tom politikum. Maximálně se můžeme bavit o morální a sociální uměřenosti Mackovi reakce. (V tomto konkrétním případě říkám, že na hrubý pytel patří hrubá záplata a Mackův čin schvaluji.) Topolánek však naprosto zbaběle, evidentně stresován blížícím se volebním termínem, vyzval Macka k odchodu ze strany. Dal tak přímo za pravdu všem, kteří v Mackově činu onen politický podtext chtěli najít. Místo aby se vyjádřil ve smyslu, že takového soukromé kauzy členů strany vůbec nehodlá řešit a komentovat, protože nemají nic společného s politikou, rozmazal – obrazně řečeno – onen (vlastní!) exkrement po celém stranickém logu. Druhý podobný lapsus si kandidát na post premiéra republiky nemůže dovolit! A jako případný ministerský předseda už vůbec ne.
fk



(01-05-06) Komunistický poslanec Dolejš dostal minulý týden od trojice neznámých útočníků nakládačku uprostřed ztichlé noční ulice. Údajně pro své politické přesvědčení. Je to jistě politování hodný čin, ovšem mnohem více, než samotný fakt, že dostal přes držku, je mi Dolejše líto za to, že je komunista. Za to si totiž může sám! Tím ovšem tato kauza nekončí. Premiér Paroubek měl totiž tu drzost, že za nepřímo odpovědné za Dolejšovo napadení označil ODS a kolegy novináře z Mladé Fronty Dnes a Lidových Novin! Samozřejmě bez jakýchkoliv důkazů. Tím se z celé záležitosti stalo nechutné předvolební téma. Podle Paroubka totiž úhlavní politická konkurentka jeho strany, spolu s pravicovými médii vyvolali "studenou občanskou válku". Což sám napadený poslanec doplnil (vlastně bonmotem), že "komunista je v této zemi chápán jako občan druhé kategorie".
Soudruh Paroubek by si měl předně zamést před vlastním prahem. Ve vlastních předvolebních lžích, záměrných nepravdách a manipulacích se totiž pozvolna ztrácí a utápí. Byl to totiž právě on, kdo zcela scestně burcoval nerozhodnuté voliče, aby zabránili "modré diktatuře" (jak může diktatura vzniknout na základě právoplatného vítězství demokratické strany ve svobodných volbách?), respektive sebestředně deklaroval čistotu své partaje slovy, že "kdo se jen mihl kolem korupce, musel na jeho vlastní nátlak odejít" (zatímco aktér kakaové aféry Michal Kraus, podezřelý mimo jiné z praní špinavých peněz a toho času vyšetřovaný policií, je stále členem ČSSD a zároveň i vládním zmocněncem pro přípravy MS v klasickém lyžování v Liberci 2009; bývalý ministr zemědělství Petr Zgarba, zapletený do aféry Pozemkového fondu, je stále členem předsednictva strany a dokonce číslem tři na její kandidátce na Vysočině; o Stanislavu Grossovi, rovněž stále členovi ČSSD, chystajícímu se momentálně do bezpečností komise Lidového domu, ani nemluvě). Je pochopitelné, že se strana bez důvěryhodně prezentovatelného programu, která tu posledních osm let v reálu předváděla svou (ne)schopnost řídit naši zemi, před volbami uchyluje k agresivní kampani ne nepodobné chování slabomyslného opilce těsně před hospodskou rvačkou. A to včetně výše zmiňovaných prázdných a falešných siláckých prohlášení Jiřího Paroubka. Na druhou stranu si obdivnou kvitanci zasluhuje veskrze korektní kampaň opoziční ODS, která se chlévskými mravy svých oponentů nenechává strhnout na jejich bídnou úroveň. Naopak, vkusně a systematicky prezentuje svůj program v různých veřejných fórech, kde nabízí voličům k diskusi a zhodnocení svá komplexní řešení. Navíc je jedinou skutečně vyhraněně antikomunistickou stranou. Což osobně, na rozdíl od Dolejšů, Paroubků, Rathů, Jandáků a dalších více či méně zakuklených bolševiků, chápu jako její výrazné plus. Proti komunistům, stejně jako proti fašistům a nacistům, je totiž skutečně potřeba bojovat, do posledního záchvěvu síly, poslední kapky krve.
Možná že kdyby byla KSČM, jako zřejmá následovatelka zrůdné KSČ a nechutná propagátorka zhoubných komunistických idejí, postavena mimo zákon, nemuselo se soudruhu Dolejšovi stát, co se mu stalo. Nemohl by totiž být oním nechutným komunistou, který si nezaslouží nic jiného, než plivanec do tváře. A pokud by přesto byl, chránila by ho před všemi případnými útočníky vězeňská zeď. Byl by totiž přesně oním občanem druhé kategorie, na kterého se sám (jistě nechtěně) pasoval již nyní, po právu potrestaným muklem.
V kontextu ublíženeckého premiéra Paroubka se jeví velmi trefně skutečnost, že je Slávistou. Uplakánkovství je totiž všeobecně dobře známým signem sešívaných. A poslední dobou se projevuje doslova ve velkém stylu. Příčina je jednoznačná. Stejně jakou Paroubek ví, že jeho ČSSD nemá šanci na volební vítězství a kope tak vztekle kolem sebe, vědí slávističtí fotbalisté, že jim ligový titul definitivně unikl a na stejnou cestu se vydala i jejich teoretická možnost účasti v Lize mistrů. Tonoucí se stébla chytá a tak bezdomovci původně z Edenu vytvářejí v našem fotbale virtuální realitu protislávistického odboje. Nejdříve byli údajně poškozeni v derby (svaz jejich stížnost zamítl jako neodůvodněnou), nyní zase opustili hrací plochu v průběhu druhého poločasu utkání s (tehdy předpokládaným, nyní již potvrzeným) mistrovským Libercem. Opět údajně poškozeni arbitrem, opět protestujíc naprosto scestně. Snad alespoň jim nadělí svaz tučnou pokutu za ono nesportovní chování. V politice totiž podobná pravidla neplatí a tak může ČSSD beztrestně špinit ulice našich měst lživou antikampaní na účet ODS. Slávisti a socani jedna špinavá lůza jest. Hanba!
fk



(30-04-05) V předvečer prvního máje, zprofanovaného svátkem práce, který si pro vlastní účely ukořistila komunistická propaganda, musím s nezměrnou radostí konstatovat, že se Konfederaci politických vězňů podařilo doslova "doběhnout" a "předběhnout" komunisty a rezervovat si pro sebe signifikantní pražskou Letenskou pláň. Ta tak bude po letech, v onen veskrze památný datum, hostit skutečně demokratickou akci – Den bez komunistů.
Čím více se blíží volební dvojden, tím více se tradičně vyostřuje volební kampaň. Alespoň těch politických uskupení, jež jsou si předem vědomi své porážky. Tentokrát mezi ně patří i ČSSD, která v posledních dnech vyrukovala se svou doslova "politicky nekorektní" kampaní, respektive antikampaní zaměřenou proti papírovému vítězi voleb, své úhlavní konkurentce ODS. Sází na jediné. Protože nemá vlastní prezentovatelný důvěryhodný program, přichází se lživou kampaní jakoby v barvách ODS. Místo originálního sloganu "ODS Plus" používá negující "ODS Mínus" a naprosto scestně v tomto kontextu prezentuje svoje představy, jimiž se snaží vyvolat třídní boj a nenávist. Vše samozřejmě ve svůj prospěch. Zvýšení daní, zrušení bezplatného zdravotnictví, zavedení školného a další zhovadilosti zcela jasně mimo pravicový program, vystavěné na principu závisti a popření úspěchu a individuality. Pod překrouceným heslem "Chudým brát a bohatým dávat". Inu, zakuklení komunisti. Jejich jediným štěstím, respektive devizou, je skutečnost, že se na politickou reklamu nevztahují tuzemská zákonná pravidla jako na tu běžnou komerční. Jinak by totiž socialisté, po bezpochyby prohraném soudním řízení ve věci poškození dobrého jména konkurenta, platili odškodné v řádu stamiliónů ne-li miliard korun!
Kuba vyhostila českého diplomata Stanislava Kázeckého. Česká republika proto chce, aby Evropská unie vůči Kubě přitvrdila. "Chceme, aby Unie jasně řekla, že měkká politika nevede ke zlepšení situace na Kubě," uvedl ministr zahraničí Svoboda. EU totiž vůči Kubě vloni pozastavila diplomatické sankce v naději, že se situace na "ostrově svobody" zlepší. Další lidé byli ale naopak uvězněni a Castrův režim obecně přitvrdil. Svoboda proto v nové iniciativě nežádá další obchodní embargo, kroky postupu proti Kubě se mají týkat pravidel komunikace s opozicí, podpory občanské společnosti a demokratizačního procesu. Před rokem kubánské úřady ze země vyhostili našeho senátora Karla Schwarzenberga, letos v lednu zase zadrželi pedagožku Marianu Kroftovou a modelku Helenu Houdovou, když fotografovaly chudinskou čtvrť na předměstí Havany. Kázecký musel ze země před čtrnácti dny odejít, protože mu tamní úřady neprodloužily vízum. Jako důvody uváděly neustálé porušování Vídeňské konvence, setrvalé uskutečňování výzvědné práce a podvratnou činnost. V okamžité odvetě česká vláda neprodloužila vízum atašé z Kuby Manuelovi Angelovi Baltarovi Charnicharovi a předala kubánské chargé d'affaires Aymeé Hernándezové Quesadaové protestní nótu. Nezbývá než si uvědomit, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Život je totiž dost krátký na to, plýtvat ho neříkáním pravdy. Proto je důležité dělat dobré věci dobře, ne jen dělat věci dobře.
fk



(18-04-06) Sparta se pro následující půlrok opět stala absolutní vládkyní fotbalové Prahy. Stačila jí k tomu "maličkost" – vyhrát dvě derby během pěti dnů. Jak průběhy obou zápasů ukázaly, maličkost to pro naše hochy byla doslova bez těch uvozovek. Slávia si z velkého sobotního ligového, stejně jako Viktoria z malého středečního pohárového, z Letné odvezly po dvou nádherných gólech, aniž by se vzmohly na zásadnější odpor. Ve prospěch Rudých navíc hovoří všechny pozitivní herní statistiky, v nichž soupeře pokořili v průměrném poměru tři ku jedné. Po delší době máme být opět na co hrdí!
Fotbalových zákonitostí neznalý civilista sice může namítat, že Sparťané ztrácejí na Slávii v prvoligové tabulce šest bodů a Viktorka se momentálně potácí uprostřed druhé ligy, nicméně o neoficiálním pololetním titulu krále fotbalové Prahy rozhodují právě a pouze vzájemné zápasy.
Stejně zavedeným pravidlem je, že Sešívaní po derby vždycky brečí. A to ať je finální výsledek jakýkoliv. (Historie však mluví jasně: na Letné za celou dobu trvaní samostatné české ligy ještě nezvítězili (!) a celková bilance je následující: 263 utkání, 122 vítězství Sparty, 60 remíz, 81 vítězství Slavie, skóre 488:410.) Pro tentokrát chtějí své scestné protesty hnát dokonce až na půdu UEFA. Komise rozhodčích ČMFS je totiž označila za neopodstatněné a výkon rozhodčího Šedivého, jemuž je z tábora bezdomovců původem z Edenu tolik spíláno, zhodnotila jako dobrý, zápas nijak neovlivňující… Osobně s pány ze svazu souhlasím. Výkon sudího nebyl lepší než dobrý, po vyloučení brankáře Blažka totiž začal pískat a kartami odměňovat i ty zákroky, které předtím – naprosto rozumně a ve prospěch spádu hry – pouštěl. Škoda. Blažkova červená byla naprosto oprávněná a její udělení hru nijak negativně nepoznamenalo. Jarda v daném okamžiku prostě udělal to nejsprávnější, co mohl (byť otázkou zůstává, zda měl proti útočícímu Jandovi z branky na takovou vzdálenost vůbec vybíhat a neměl mladíčka radši zkusit znejistět tím, že by v "kase" zůstal…) a s trestem v podobě jeho vyloučení jsme všichni – včetně něj – počítali už v okamžiku, kdy se odlepil od brankové čáry. Stejně neoddiskutovatelná byla i Pitákova žlutá za zlostné nakopnutí Kisela u postranní čáry bez balonu a Dosoudilova červená za loket v Pospěchově obličeji, který znamenal jasné zmaření jeho vyložené brankové šance. Vše ostatní byla jen zbytečná extempore. Ale ta už prostě k naší lize a potažmo derby patří. Buďme rádi, že výkon rozhodčích průběh zápasu neovlivnil, jak se to v minulosti již několikrát stalo.
A ještě na jednu věc jsem v souvislosti se Spartou hrdý! Nikdo z hráčů ani funkcionářů si nestěžoval na to, že měla být proti Slávii odpískána penalta za Gaúchovo hraní rukou v pokutovém území. Nikdo nebrečí, že byl Došek ikskrát přidržován za dres a mohlo z toho být několik přímých kopů, karet či dokonce penalta. Nikdo nevyčítá rozhodčímu, že už během prvního poločasu neposlal do sprchy pološíleného neumětela Krajčíka… O předchozím zápase s Blšany, kdy nebyl Matušovičovi uznán regulérní gól kvůli vymyšlenému offsidu (což nás v nejmenší ligové vesnici světa vlastně připravilo o dva body), ani nemluvě. To je onen zásadní rozdíl mezi pražskými S – hrdost!
fk



(17-03-06) Poslanecká sněmovna rozhodla nejtěsnější možnou většinou jednoho hlasu, že se Česká republika zařadí mezi země, kde mohou homosexuálové uzavírat registrované partnerství. Stalo se tak poté, co premiér Paroubek vyrobil ze zákona žhavou předvolební politickou kauzu. Že se jednalo o krátkozraké gesto je zřejmé již dnes, dva dny po osudném přehlasování prezidentského veta. Špatný zákon je totiž mnohem horší než zákon žádný, respektive jedině opravdu pečlivě připravený zákon má smysl. Že v případě svazků homosexuálů nejde o triviální záležitost ostatně naznačuje i fakt, že stávající schválená předloha je již pátou v řadě, kterou PČR projednával. Na nutnosti brzké novelizace Paroubkovou horkou jehlou sešitého paskvilu se shodují jak právníci, tak i sami poslanci a představitelé homosexuální menšiny. Schválený zákon totiž například, na rozdíl od manželství, fakticky umožňuje několikanásobné partnerství. Což prý nebylo záměrem a je nežádoucí. Přitom sami homosexuálové se analogií s manželstvím bránili. Na kolik podobných děr se ex-post narazí, není zřejmé, instituce manželství se vyskytuje celkem ve 360 právních předpisech… Zákon podpořili téměř všichni poslanci ČSSD i většina přítomných komunistů. Jak řekl prezident Klaus: "Výsledek hlasování považuji za porážku všech nás, kteří věříme, že rodina je v naší společnosti základní, jedinečná a bezkonkurenční, a kteří věříme v práva univerzální (nikoli skupinová) a v práva zajišťující svobody (nikoli nároky)."
Jednoduché to ovšem nemají ani na Slovensku. Tamní vláda rozpoutala válku proti drogám v americkém stylu. Tresty odnětí svobody v řádech let stíhá i držení konopí pro vlastní potřebu, stejně jako spekulativní propagaci konzumace drog. Navíc se na trestné činy drogové kategorie vztahuje tzv. zásada univerzity. Což znamená, že se podle daného zákona posuzuje čin i tehdy, když ho spáchal v cizině cizí státní příslušník. Poté, co taková osoba dorazí na Slovensko, může být legálně zatčena a souzena. Pokud jste se tedy třeba někdy někde veřejně vyslovili pro legalizaci marihuany, nejezděte na Slovensko! Sbohem Tatry.
Naopak bolivijští školáci budou možná legálně svačit koku! "Naše děti potřebují vápník a listy koky ho obsahují víc než mléko. Potřebují fosfor a v listech koky je ho podle studií Harvardovy univerzity více než v rybách," vysvětlil tamní ministr David Choquehuanca a dodal: "Bylo by dobré podávat místo mléka ke školní svačině koku." Nová bolivijská vláda prezidenta Eva Moralese chce koku legalizovat a žádá, aby byla odstraněna ze seznamu nebezpečných drog OSN. To je slovo do pranice.
fk



(02-03-06) Když jsem vyjádřil souhlas s rozhodnutím prezidenta republiky vetovat zákon o registrovaném partnerství, byl jsem označen za "fašistu". Přitom ani já, ani profesor Klaus v žádném ohledu neubíráme homosexuálním spoluobčanům právo na jejich sexuální orientaci a její otevřenou veřejnou prezentaci, a to včetně jejích (ať už jakýchkoli) průvodních jevů. Ať si každý dělá co chce a s kým chce, pokud je s tím ten druhý svolný a společně nenarušují svobodu třetího. Tak ostatně mluví i naše Ústava a Listina základních lidských práv a svobod. Proč tedy sepisovat speciální zákony, které budou chování homosexuálů nějak speciálně upravovat. Proč je tím legislativně diskriminovat? A proč, v tomto pomateném kontextu, stavět jejich svazky na roveň s manželstvím? Vždyť již nyní mají legální možnost svůj svazek – stejně jako kdokoliv jiný stojící mimo historickou instituci manželství – upravit smluvně, za přítomnosti advokáta či notáře. Ať už ve věcech majetkového uspořádání či vyrovnání nebo třeba zastupitelnosti před úřady a práva na informace formou plné moci. Navíc v době, kdy se význam oné historické instituce manželství čím dál více oslabuje směrem k volným svazkům mimo ni. Tedy svazků nezatížených historickými legislativními a morálními kodexy. Naprosto scestnými se mi pak zdají požadavky na přiznání možnosti adopce pro homosexuální páry. Vždyť dítě může přece zplodit pouze muž se ženou, kteří by ho následně měli společnými silami vychovávat. Tak už to prostě je v našem živočišném druhu zařízeno. Tuto nepopiratelnou zákonitost ostatně potvrzují mnozí psychologové na moderním rozpadu rodiny a následné dlouhodobé výchově dítěte jen jediným z rodičů, která na nezletilcích zanechává nesmazatelná negativní sociální stigmata. Proto říkám: vztah ano, zákon ne. Alespoň ne ten stávající. Je totiž lepší žádný zákon, než zákon špatný.
fk



(24-02-06) Je to přibližně týden, co KSČM oficiálně odhalila svůj volební program pro parlamentní volby 2006. Zpochybňuje Evropskou Unii, slibuje zrušit NATO, zdanit luxusní věci, provádět potraty a nabízet antikoncepci zdarma. Pohlaváři rudé strany tak evidentně přiznávají barvu ve dvou věcech: nehodlají zavdávat příčinu k diskusi na téma jejich možné budoucí implementace do konkurenční ČSSD v rámci vlastní legitimizace na levičáky s lidskou tváří. Naopak! Dobře si uvědomují, že jejich členská základna nenávratně vymírá a tak cílí na ty nejmladší, kteří s jejich režimem nemají žádnou opravdovou zkušenost a tak se v tričkách s Che Guevarou okázale bouří proti zlovolné kapitalistické globalizaci. Jen si nejsem jistý, jak se tito budou tvářit na komunistickou podporu jaderné energie, kterou ve svém programu velebí hned vedle návrhu na speciální zdanění neproduktivního majetku a spekulativního kapitálu. Ale nic není ztraceno, kdyby to soudruhům náhodou zase nevyšlo, je tu ještě Jiří Paroubek se svou doširoka rozevřenou zištnou náručí a oranžovou kampaní. Víte přece jaká je nejčastější odpověď řidiče, kterého policie přistihne při jízdě na červenou? Že tam ještě byla oranžová… Komunisti mají prostě od ČSSD zase jednou zelenou. Jako fraška se pak (nejen) v tomto kontextu jeví skutečnost, že na tuzemské výroční policejní ceny byli nominováni především ti, kteří zasahovali v létě na CzechTeku. Inu, socani mladé voliče zatím nepotřebují.
Stejně jako muslimové nepotřebují západní civilizaci s jejím pojetím osobní svobody jedince. Ve věci aktuálně ožehavého tématu karikatur proroka Mohameda, jež nedávno vyšly tiskem v několika evropských denících, však zbývá dodat následující – mou optikou naprosto zásadní - apolitický pohled: v umění je dovoleno vše! Právě díky této premise je umění tak svébytnou a vzrušující disciplínou lidského konání. Konání které nás, možná jako jediné takto zásadně, odlišuje od ostatních zvířat. Že budí vášně? Výborně! Ať už jsou jakékoliv. Pro exaktní přesnost dodávám, že uměním je vše, co za něj označí osoba jej konající, tedy umělec. A umělcem je každý, kdo se za něj považuje. Naprosto neomezeně. A právě tady je ten zakopaný pes – každé náboženství, každá církev z principu omezuje osobní svobody lidského jedince, jehož si snaží podmanit, a pokud jí nějaký volnomyšlenkář šlápne na kuří oko, je zle. Náboženství a církve jsou nevyléčitelným morem moderní civilizace. Na něž, pro mnohé překvapivě, není lékem ani v poslední době tolik populární multikulturalismus. Právě naopak. Politika přezíravého usmiřování nefungovala ani na fašisty, ani na bolševiky, tak proč by najednou měla na fanatické vykladače Koránu? Export demokracie je sice v jádru úžasná myšlenka, pokud ale po její aplikaci do praxe v demokratických volbách vítězí stejní radikálové, jací dosud vládli neomezenou totalitaristickou tvrdou rukou, postrádá jakýkoliv smysl. Některé hodnoty jsou jednoduše neslučitelné a pokud nechcete ztratit vlastní identitu, je nezbytné za ně bojovat. Což platí pro obě strany…
A propos: Minule jsem tu spílal Microsoftu a Googlu, že jsou za vidinu mrzkého zisku schopni obětovat základní principy svobody a demokracie. Jak se ovšem ukázalo, byli se svými cenzurními zásahy do internetového obsahu na území Číny pouze špičkou tohoto nechutného ledovce. Skryta pod hladinou totiž čekala fekálie mnohem odpornější: vyhledávač Yahoo!, rovněž americká společnost, pomáhal čínské tajné policii dekonspirovat a udávat tamní disidenty! Výstavní síň svobodné komunikace, Síť, tak získává další nebezpečné trhliny. Mění internet Čínu nebo Čína internet? Zprotiví se někdejší volnomyšlenkářští kybernetici svému původnímu přesvědčení a začnou vydělávat na novodobé formě cenzury nebo proti ní budou naopak svými vlastními cyberpunkovými prostředky bojovat?
fk



(12-02-06) Občas je potřeba umět se bránit sklonům k vlastním moralitám, neodbytně vzrušující touze někomu něco vážného sdělovat. Tedy občas, čas od času jsou totiž zatraceně potřeba. (Viz minulé sloupky.) Ostatně jeden paradox jako příklad: v údajně morálně pokleslé době televizních reality shows bychom si před vynesením pseudo intelektuálního odsudku českého národa měli uvědomit, že se vítězi tří dosud nejmasovějších pořadů tohoto druhu stali zástupci minorit (!): nejprve písničkovým rockem načichlá Aneta Langerová v komerční popmusic afektované SuperStar, Rom Vlasta Horváth tamtéž o rok později a emocionálně labilní homosexuál Vladko Dobrovodský v loňských prvních VyVolených. Nechme se překvapit, jaký bude trend do příštích let. Na Slovensku už mají, kromě rovné daně, ve vile i transexuální(ho) soutěžící(ho).
Obdobně zarážejícím paradoxem je současné cestovatelské opojení komunistickým skanzenem na Kubě. Nejen že zůstává rozum stát nad naivitou těch, kteří se domnívají, že lze z jejich pozice cizince nějak bojovat proti rudému zlorežimu přímo na "ostrově svobody". Ještě víc zarážející je fakt, že si tito nedokážou spočítat, jak jejich návštěva totalitnímu režimu prospívá ekonomicky, jak ho přímo podporuje. Jediná funkční pomoc Kubáncům může přicházet na dálku zvenčí, případně po opravdu řádné infiltraci. Argument "Chci to tam vidět na vlastní oči, než to praskne," je pak tím opravu nejscestnějším. Kéž by vás Fidel & spol. za nějakou blbost zavřeli, dokud neztmavnete do barvy standardního Kubánce! Kolik z vás nějakým způsobem opravdu podpořilo bojkot tamního komunistického režimu? A proč vlastně nosíte to tričko s Che Guevarou? Cože…že je Major Zeman fakt legrační seriál? Však to budete právě vy, kdo se budete divit, až tu KSČM ve volbách získá těch předpovídaných dvacet procent hlasů!
Ještě že alespoň v Číně, díky materiálu 9 komentářů ke komunistické straně, jež v průběhu loňského roku na pokračování tiskl deník Epoch Times, aby odhalil její zločinnou povahu, vystoupilo z Komunistické strany Číny již více jak 7 miliónů lidí! Na druhou stranu, a to jsou ty paradoxy, jde tamní straně a vládě na ruku již nejen rigidní Microsoft, ale i původně značně anarchistický Google. Oba americké IT kolosy se nechaly zaslepit vidinou lákavě širokého neobsazeného trhu a poplivaly to, co by jim jako Američanům mělo být víc než vlastní – svobodu a demokracii. Microsoft nejdříve před pár lety do svého Internet Exploreru implementoval filtr, který Číňanům jednoduše znemožnil prohlížení některých konkrétních webových stránek, aby ho Google nedávno následoval s obdobnou fintou, jež zase prachsprostě filtruje výsledky vyhledávání zadaných do něj z počítačů připojených v Číně. Naštěstí nám nezbývá jen pasivní možnost čekání, až se v Číně podaří v ekonomice nastolit principy (vše)mocné ruky volného trhu, která Microsoftu i Googlu za jeho podraz na svobodě přístupu k informacím pořádně nafackuje. My jim to totiž můžeme říct rovnou a v reakci na jejich činy se zachovat podle svého. Stačí nebýt líný nacházet alternativy a následně je i využívat. Možnosti tu jsou vždycky!
fk



(20-01-06) Podle posledních průzkumů veřejného mínění se k letošním parlamentním volbám chystá sotva polovička oprávněných občanů-voličů. Všichni ostatní by si měli rychle uvědomit, že demokracie je systém založený na osobní aktivitě lidí, kteří v něm žijí. Nikoliv na jejich lhostejnosti. A že funguje přesně podle toho, kam až tito lidé to či ono nechají zajít. Nehledě na to, že svou pasivitou přenášejí odpovědnost na jiné, kteří ji jen výjimečně přebírají z nezištných důvodů. On totiž i samotný pocit moci je samozřejmě zištný důvod. Žádná okřídlená "služba lidu". Už proto je i nyní tolik populární Paroubkovský přístup "Nemá cenu si něco myslet, stačí říkat, co je potřeba," scestný. Dávno totiž neplatí ono komunistické "Pokud myslíš, tak nemluv. Pokud mluvíš, tak nepiš. Pokud píšeš, tak nepodepisuj. Pokud podepíšeš, nesmíš se ničemu divit." Čertužel devastaci morálního svědomí tohoto národa, kterou tu padesát let úspěšně praktikovala KSČ, navazujíc na své fašistické předchůdce, nelze jen tak odvolat sebevíce ostentativním odsudkem vlády jedné strany. Byť míněným sebeupřímněji. Tím spíše, že Sametová revoluce byla vskutku sametová, doopravdy nepadla jediná hlava, jediný komunista nevisel na kandelábru. Naopak si straníci ještě nádavkem stačili do soukromého vlastnictví ulít veškerý rudý majetek. Tedy prostě a jednoduše i proto, že si tu svoji revoluci nechali disidenti komunisty vlastně ukrást pod rukama. To se to pak opravdu těžko moralizuje, že? A můžete se humanitou a odporem k násilí zosobněnou v hesle "Nejsme jako oni," ohánět jak chcete. Výsledek valný nebude. Při vědomí dnešního data se lacině nabízí parafráze, že skončíte jako Palach. Laciná, ale přesná. Jan Palach sice teatrálně položil svůj život za myšlenku odporu proti okupaci republiky takzvaně spřátelenými armádami varšavské smlouvy. Ale k čemu toto gesto vlastně bylo? Jen usadil komunisty více v sedle, protože ti hned měli o důvod víc mstít se všem, kteří s ním veřejně sympatizovali. A dnes už po něm, kromě pár blízkých, neštěkne ani pes. Jeho hrobu se nepřišel poklonit jediný politik. Kdyby býval zachoval chladnou hlavu a - když už se přece jen rozhodl položit za svou myšlenku život - vzal sebou do pekla i nějaké ty rudé potentáty přesně podle válečného hesla "Vražda tyrana není zločin," mohlo třeba všechno dopadnout jinak. Třeba i proto, že by následně nastala situace, kdy by se lidé prostě už museli komunistické zvůli bránit. Dokud totiž neteče krev, je většina vždy netečná. Ostatně nebýt údajně mrtvého studenta při potlačení studentské demonstrace 17. listopadu 1989, mohlo být taky všechno jinak. Jedinou živoucí duší tohoto národa tak zůstávají českoslovenští váleční letci z RAF, kteří museli nejprve z rodné země nelegálně uprchnout, aby ji po strastiplné cestě do zahraniční armády, mohli s nasazením vlastního života bránit. Jejich vlastní totiž zbaběle kapitulovala. V tomto kontextu se samozřejmě nelze divit, že většina Čechů, tak jako svým neodporem fakticky kolaborovala s fašistickými okupanty, následně přisluhovala a tím u moci přidržovala komunisty. Vrátivší se letci tak byli po zásluze "odměněni" kriminály, pracovními tábory a justičními vraždami. A následně nejen oni, samozřejmě. Tím spíš by nás v kontextu toho, jak to nakonec dopadlo, mělo zajímat, jak to nakonec dopadne!
fk



(10-01-06) Ministr zdravotnictví MUDr. David Rath nehorázně lže a chová se jako prase. Právě jsem se dodíval na záznam nedělní televizní debaty, jejímž byl hlavním protagonistou. Protagonistou, který si ještě evidentně nestačil uvědomit, že na každou svini se už někde vaří voda, respektive že pro každou svini se už dávno narodil řezník. Takhle se prostě politika mezi slušnými lidmi nedělá. A já stále věřím, že politika nemusí být jen špinavá stoka, do které by si měl slušný člověk tak maximálně odplivnout. Dosazením Ratha do čela ministerstva a jeho následnou nominací leaderem pražské volební kandidátky ČSSD předseda Paroubek jen potvrzuje svou neschopnost (nebo neochotu?) vést solidní politickou bitvu. Proto se ani nelze divit jeho bratříčkování s komunisty. Snad se po volbách z dolní sněmovny Parlamentu nestane chlívek. Pamatujete ještě psychopatického doktora Sládka a jeho SPR-RSČ? Podobnost doktora Ratha s ním se nezdá být čistě náhodná…
Stejně jako se nezdá být čistě náhodné trestní stíhání aktivisty Stanislava Pence za položení legitimní otázky na tiskové konferenci ministerstva vnitra, konkrétně zda byl velitel zásahu proti účastníkům letošního CzechTeku František Pachl v STB. Podle výkladu PČR naplnil svým dotazem skutkovou podstatu trestného činu pomluvy! Vzhledem k tomu, že se zároveň "provinil" i tím, že na hlavním pódiu trutnovského Open air festivalu sdělil publiku mobilní telefonní číslo Jiřího Paroubka, který ho sám jakožto kontaktní uváděl na oficiálním webu ČSSD, má to zřejmě spočítané. Disident jeden. Tlusté čáry za minulostí holt křivý charakter nejen nastupujícím generacím. Jedni utíkají do minulosti, v níž se cítí nejjistěji, druzí se od ní radši distancují, třetí by nejraději měli jen přítomnost, která vlastně k ničemu nezavazuje a všichni dohromady se bojí budoucnosti. Važme slova, ještě stále mají svou váhu.
fk



(01-01-06) Letošní rok je rokem volebním. Na jednu stranu sice konečně nadejde čas, kdy můžeme legální a nenásilnou cestou zúčtovat s vládnoucími socialisty, na stranu druhou se ale právě pozice sociálních demokratů a ruku v ruce s nimi i komunistů může (paradoxně) díky instrumentu svobodných voleb upevnit. Proto žerty stranou. Nebojím se jít do toho souboje, to v žádném případě, naopak se na jeho finále už z celé duše těším, protože věřím, že rozum a pravda zvítězí nad lží a přetvářkou. Nicméně si přesto musím klást onu palčivou otázku: "Co kdyby?", abych si na ni obratem odpověděl: každému národu, co si zaslouží. Pokud někdo levici po tom všem, co zde předvedla, věří, že to s ním, jeho rodinou a jejich hmotnými i nehmotnými statky myslí nezištně dobře a dá ji proto v nadcházejících volbách svůj hlas, prosím, pokud bude takových lidí většina, ať se o tom všem přesvědčí na vlastní kůži. Já u toho ovšem nechci a ani nemusím být, to je zase moje právo, nenechat se do té žumpy stáhnout.
Možná mé obavy nesdílíte a považujete můj náhled za přespříliš černý, já si ale opravdu nemůžu pomoci. Vždyť to byl přece právě předseda ČSSD Paroubek, kdo nedávno jasně řekl, že bude "zákony pro prospěch českého národa schvalovat třeba s Marťany." Klement Gottwald v osmačtyřicátém zase tvrdil, že bude "ve prospěch čechoslováků vládnout třeba s ďáblem". A nakonec si sám hrál na pánaboha, kterého tolik nenáviděl. Jistě máte pravdu v tom, že nejsme zatím tak daleko, aby Paroubek komunisty po volbách vítal s otevřenou náručí na prahu Strakovy akademie (sic!) a za pár měsíců se poroučel se svými kumpány oknem, aby si soudruzi mohli přerozdělit i jejich ministerské židle. Co ale není, může být. Znáte přece ono okřídlené: "Podáš prst a přijdeš o celou ruku". S komunisty se prostě nemluví.
Ostatně KSČM by měla být co nejdříve postavena mimo zákon. Dostatečné legislativní prostředky k tomu zde jsou, chybí ovšem politická vůle k jejich naplnění. Aby taky ne, když již dnes Poslaneckou sněmovnu fakticky ovládá tichá koalice ČSSD-KSČM. Aby taky ne, když je KSČM jediným možným povolebním spojencem dnes vládní ČSSD.
Za popírání, zpochybňování, schvalování či ospravedlňování zločinů komunismu, stejně jako nacismu, totiž hrozí podle českých zákonů stejný trest. Od šesti měsíců do tří let. Levicový extremismus je stejně nebezpečný jako ten pravicový. Přesněji: komunistické zločiny mají naprosto shodnou podstatu se zločiny nacistů. Žel za propagaci nacismu a rasové násilí bylo v roce 2004 odsouzeno 76 lidí, za propagaci komunismu a třídní nenávist nikdo. Varovným paradoxem pak budiž prvomájové extempore z Letenské pláně 2005, kde byli na mítinku KSČM zatčeni pouze dva antikomunisté. Přitom se z tábora komunistů ozývají takové perly jako "Smyslem naší činnosti je postavit proti diktatuře kapitálu diktaturu pracujících," (předseda OV KSČM Praha-východ Milan Havlíček), nebo "Komunistický svaz mládeže si je vědom toho, že kapitalismus nemůže být jednoduše reformován. Proto bojuje za revoluční svržení kapitalistického řádu masami pracujících,"(stanovy KSM). Čím dál tím víc si pohrávám s myšlenkou vstupu do aktivní politiky!
P. S.: Možná jste si všimli přejmenování tohoto sloupku. Původní "Reflex", pozdější "Barový reflex", se s novým rokem proměnil v "Panoptikum". Inu, svět se mění a my s ním…
fk