fk headline logo
PANOPTIKUM 1998 – 2004
Rejstřík:  17-11-04 | 23-01-04 | 23-11-03 | 07-07-03 | 06-06-03 | 08-05-03 | 08-12-02 | 01-01-00 | 05-04-99 | 06-09-98

(17-11-04) Ministr Škromach přizval komunisty k vládnutí. Stalo se tak v předvečer 15. výročí začátku Sametové revoluce. Snad jsou to právě stesky po zatracených starých časech, které přinesly ČSSD drtivý volební debakl v senátních i mistně-zastupitelských volbách minulý týden. A to to Standa a jeho banda mysleli upřímně... Dobře jim tak! S komunisty se prostě nemluví!!!
S komunisty, kterým tolik chybějí neblaze proslulé fronty v obchodech, že se Parlamentu snaží vnutit návrh zákona zakazující noční, víkendový a sváteční prodej ve velkých obchodech.
Nechť pravda, láska a trh zadupou komunistické pohrobky do propadliště dějin. Definitivně!
fk



(23-01-04) Letopočet se přehoupnul na další číslovku v řadě a tak máme možnost zhodnotit skutečnou situaci kulturních pořadů ve veřejnoprávní televizi na počátku roku 2004. Sonda to však rozhodně nebude úplná, protože některé pořady ještě stále do vykopaného hrobu zcela nespadly - v případě najití štědrého sponzora by totiž o jejich vysílání měla Česká televize opět zájem. Na druhou stranu, některé na poslední chvíli resuscitované tituly mají své figurování na obrazovce podpořené externí finanční injekcí zajištěné zatím jen na pár nejbližších měsíců. Jako příklad první jmenované skupiny, která by se teoreticky na obrazovky mohla ještě obratem vrátit, uvádím magazín Paskvil. Exemplárním reprezentantem druhé kategorie je pak třeba Noc s andělem. Mrtvol je však požehnaně (Aport, Folkmotivy, Jazz klub, Blues ze Staré pekárny, Kulturní týdeník ad.) a náhradníci jsou vlastně jen tři. Za výtvarné umění je to kvalitní celoroční série Mistři českého animovaného filmu, která postupně představí nejzásadnější tuzemské animátory a jejich snímky vzniklé po roce 1945 v nekrácených stopážích a dva hudební počiny. Měsíčník Klobouček bude volně navazovat na letitou tradici strhujících Pavlíčkovských jam sessions Na kloboučku, tentokrát ovšem v prostoru nouzovského studia Sonno. Týdeník Kam zmizel ten starý song, jež moderuje v rodné slovenštině Milan Lasica, zase představuje formou historické sondy do dějin tuzemské populární hudby naše přední textaře. Ze z loňského roku přeživších titulů by letos finanční problémy neměly postihnout týdeníky Poprask a Medúza a měsíčník Ladí-Neladí. Nejasná situace je kolem Kinoboxu, který produkční VAC zatím vysílá na vlastní náklady.
fk



(23-11-03) Není to tak dávno, co vedení veřejnoprávní televize pozastavilo výrobu hudebně-zábavně-publicistického měsíčníku Ladí-Neladí a několika dalších hudebních projektů. Důvodem byla nutnost investovat veškeré možné finanční prostředky do výroby pořadů týkajících se našeho vstupu do Evropské unie. Referendum máme zdárně za sebou a díky neúnavné práci všech zainteresovaných a neutuchajícímu zájmu hudební veřejnosti by se mělo Ladí-Neladí po novém roce vrátit na obrazovku. Díl o ženách v rocku je už ostatně natočený. Situace ovšem není rozhodně tak růžová, jak by se mohlo zdát. Právě naopak! V polovině listopadu totiž ČT na svém webu vyvěsila seznam s vše říkajícím názvem: "Zrušené pořady, původně navrhované pro vysílací schéma 2004". Více o tomto tématu se dozvíte v mém meteriálu, který vyjde v prosincovém Reportu. A aby těch zásadních změn nebylo málo, nahnuté je to i s existencí časopisu Rockshock. Neutěšenou situaci popisuje dosavadní vydavatel Aleš Brichta: "Rockshock je třeba zatím stále dotovat, což dělám z vlastních peněz a ty mi prostě došly, přestože už jsem si musel víc než milion půjčit. Před vydáním čísla 17 se sešlo několik nepříjemných věcí najednou: nepřišly nám peníze z distribuce a navíc nezaplatili někteří inzerenti. Do tiskárny jsme zaslali zálohu, s tím, že po vyjití čísla zbytek doplatíme. Bylo nám přislíbeno, že číslo bude normálně vydistribuováno 10. 11. tak, aby bylo 11. 11. v prodeji. K našemu šoku jsme zjistili, že tiskárna časopis vytiskla, ale žádnému z distributorů nedodala, aniž by nás o tom informovala, údajně na příkaz ředitele, než prý bude vše doplaceno. Následně se někde Rockshock v prodeji objevil, což znamená, že ho někdo načerno z tiskárny vynáší. Když jsme žádali o vysvětlení, bylo nám sděleno, že to dají prošetřit. Na doplacení tohoto čísla už jsem peníze sehnal, ale jinak jsem už prostě finančně v koncích. Jednám buď o vstupu finančního partnera nebo o prodeji časopisu jako takového, ale to bohužel nejde ze dne na den. Pokud situace dopadne alespoň trochu rozumně, vyjde č. 17 v úterý 25. 11. Ještě jednou se omlouváme, ale bohužel nás s jedinou výjimkou za celou dobu vydávání Rockshocku nikdo nepodržel a já už na to prostě sám nemám." Nezbývá než držet palce!
fk



(07-07-03) Populární česko-slovenský hudební pondělník Ladí-Neladí, ve kterém jsou hudebníci před kamerami konfrontováni s "živými" hudebními kritiky od června na obrazovkách veřejnoprávní televize končí. Stejně jako tento pořad ostravské televize, konkrétně dramaturga Marcela Nevína a jeho spolupracovníků (moderátorská žezla pořadu například třímaly muzikanti Petr Fiala a Michal Kaščák) končí i ostatní hudební pořady v rámci pravidelného pondělního hudebního okénka. S prosbou o vysvětlení vzniklé situace jsem se obrátil na ředitelku programu ČT Markétu Luhanovou z jejíhož pověření mi následně hlavní dramaturg ředitelství programu ČT Ivan Hubač odpověděl takto: "Vzhledem k nutnému přesunu finančních prostředků na výrobu pořadů o EU, které se ve vysílání staly prioritou, jsme nuceni od září do prosince tohoto roku skutečně přerušit výrobu některých hudebních pořadů. Toto opatření je dočasné, leč kvůli finanční krizi nezbytné. Doufáme, že příznivci hudby si za zrušené pondělní pořady v širokém žánrovém hudebním spektru, které jim obrazovka ČT nabízí, najdou adekvátní náhradu. Od počátku příštího roku počítáme s obnovením pozastavených pořadů. Vzhledem k tomu, že v současné době probíhá diskuse o vysílacím schématu roku 2004, nemohu Vám definitivně říci, zda pořady budou mít zcela identickou podobu jako v první polovině roku 2003. Osobně však nepředpokládám, že by došlo k nějakým změnám." Rozhodně bychom neměli nečinně doufat, že tyto sliby budou naplněny. Naopak, měli bychom právě v době tvorby nové koncepce vysílacího schématu veřejnoprávní (tedy NAŠÍ!) televize přispět k udržení povědomí diváckého zájmu o tyto typy hudebních pořadů (ať už se jedná o zmíněné Ladí-Neladí nebo třeba koncertní seriál Na plný pecky ad.) na ředitelství programu ČT. Vyjádřete proto svůj nesouhlas s pozastavením pravidelných pondělích hudebních pořadů na e-mail: marketa.luhanova@czech-tv.cz případně na klasickou poštovní adresu ČT. Nebo je vám snad lhostejný osud hrstky kvalitních televizních hudebních pořadů a nestýská se vám například po jam sessions Na Kloboučku?
fk



(06-06-03) Sir Paul McCartney na svém aktuálním koncertním dvojalbu Back In The World změnil ustálené pořadí nejslavnější autorské dvojice v dějinách moderní hudby Lennon-McCartney. Byl prý od jejího samotného vzniku v roce 1962 frustrován opomíjením jeho přínosu skladbám The Beatles... Druhý žijící beatle Ringo Starr mi mluví přímo z duše, když označuje chování svého bývalého spoluhráče za hanebné a podvodné. Vdova po poškozeném autorovi Yoko Ono se s McCartneym odmítla kvůli této kause soudit - přijde jí to absolutně nemístné a pod její/jejich úroveň. Taky dobře! McCartneyho chování však neodradilo fanoušky od masivních návštěv jeho aktuálního evropského turné - bohužel.
Fotbalová Sparta se stala - po neskutečných peripetiích plynoucích z nedohraného utkání na Bohemians - mistrem nejvyšší tuzemské fotbalové soutěže. Jako fanoušek klubu mám samozřejmě z triumfu radost. Na druhou stranu musím jako nestranný pozorovatel podotknout, že za výkony, které většina nesmyslně namistrovaných hráčů na trávníku předváděla několik posledních kol, si Sparta nezasloužila než se tímto sama o titul připravit. Bohužel, viděno optikou nastíněných prázdninových prodejů (posil) a nákupů (oslab), výhled do nové sezóny není příliš růžový.
A aby toho nebylo málo, naše socialistická vláda dře daňové poplatníky-zaměstnance z kůže čím dál více, především kvůli své neschopnosti vybírat daně od podnikatelských subjektů. A tak zatímco Slováci hlasují o průhledné jednotné dani 19% téměř z čehokoliv a na všechno (mzda, zisk, DPH...), mnohé tuzemské odborové svazy se chystají stávkovat kvůli připravovaným rozpočtovým škrtům. Snad si alespoň odhlasujeme ten slavný vstup do Evropy, abychom případně mohli před zhoubnou mocí našich mocných utéct i bez pasu a nutnosti měnit peníze.
fk



(08-05-03) Tak jsou naši hokejisté zase v semifinále mistrovství světa a národ začíná svým hochům fandit. Do teď si jich valná většina takzvaných fanoušků ani nevšimla, nijak je nepodporovala a kdyby bývali nepostoupili do hry o medaile, neštěkli by po nich. Maximálně by ohrnuli nos nad jejich výkonem. Proč se k nim hlásit, když nic nedokázali. Jen proto že jsou od nás? Nebuďte nacionalista, pane! Najednou ale kde kdo všemu rozumí, všechno ví a je ten nejsprávnější fanoušek českého týmu. Tomu se říká národní hrdost v českém podání.
A ještě jeden de facto podobný postřeh. 15. dubna odvysílala veřejnoprávní televize zprávu, že státní zástupce stíhá vysokého policejního důstojníka z okresního ředitelství v Náchodě, na jehož zahradě rostlo donedávna konopí. Za odhalením stojí inspekce ministra vnitra, která při domovní prohlídce inkriminované rostliny skutečně nalezla a zabavila a také samozřejmě bdělí sousedé, kteří policistu (čertvíproč?) napráskali. Krajská státní zástupkyně R. Vesecká poskytla sdělovacím prostředkům k případu tuto strohou informaci: (zatím nejmenovaný) "byl obviněn pro trestný čin porušování služebních povinností a pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Dle dalších informací je obviněnému padesát, u policie pracuje 20 let, nyní jako zástupce okresního velitele společné služby kriminální policie a vyšetřování. Když slyším škodolibou radost vyhulenců, nestačím se tomu divit. I když - jsou to vyhulenci... Jistě, jako policista porušil své služební povinnosti a za to bude (když už byl odhalen) právem pykat - to je jako když zaměstnavatel sankcionuje řidiče za to, že s firemním autem jel ožralý - ale aby mu bylo škodolibě přáno stíhání za pěstování trávy pro vlastní potřebu (držme se prozatím daných faktů, že tomu tak bylo) jen proto, že to je policajt - to není ani zvrhlé, to je ubohé!
fk



(08-12-02) Na začátku prosince jsem šéfovi Arakainu, kytaristovi Jiřímu Urbanovi, poslal krátkou SMS se žádostí o poskytnutí informace, kdo vyřizuje akreditace na jejich pražský koncert (6. 12. 2002, Sky Club Brumlovka). Místo očekávané stručné odpovědi jsem během několika minut obdržel nazpět otázku, proč se vlastně po informaci o poskytovateli akreditací pídím, když se mi Arakain při jeho obnovené premiéře s novým zpěvákem Petrem Kolářem (iFest, 7. 9. 2002, Praha - Eden) nelíbil (report viz Report 10/02). Po pravdě jsem odpověděl že mě - jako hudebního publicistu - zajímá, zda se za tu dobu kapela již s novým zpěvákem sžila a odstranila dětské nemoci, kterými byla premiéra bohužel (jak jinak) poznamenána. Mé vysvětlení však zjevně nebylo pochopeno. Během pěti minut totiž dorazila na můj mobil tato invektiva: Proc delas do muziky, když nepoznas kvalitu zpevaka?!?!?! A vubec uz vas mam všech plny zuby! Kolik ti je let, abys mohl hodnotit neci praci?!!? A tak jsem se bránil dalším pádným argumentem: v inkriminované koncertní recenzi jsem totiž jasně uvedl, že Petr Kolář je podle mého názoru výborný zpěvák, v Arakainu ovšem svoje kvality značně shazuje křečovitou snahou napodobit Aleše Brichtu. Na toto mi již Jiří neodepsal.
Na celé záležitosti je smutné především to, že když Arakain před více jak šesti lety (ale samozřejmě i později) za výborná alba a koncertní vystoupení chválil tehdy sedmnáctiletý kluk, všichni to brali jako samozřejmost a nikdo se nepozastavoval nad jeho troufalostí. Když dnes ten samý kluk skupinu - a stále jsem pevně přesvědčen že oprávněně - zkritizuje, je hned oheň na střeše. Proč asi? Z principu se teď samozřejmě koncertu nezúčastním - protože cokoliv bych napsal, by bylo vždy posuzováno jako nepřiměřeně zaujaté. A to ať už jako podlézavá chvála nebo odplatný odsudek. Bravo, zase jeden kritik ze hry venku v pravý čas…
fk



(01-01-00) Vánoční shon ustal, silvestrovské veselí vyčpělo, novoroční únava byla překonána. Nadešel čas pro letošní premiérové zamyšlení. Pojďme trochu bilancovat. Předvánoční trh byl opět zavalen nejen různými rádoby-raritními alby, která nevybíravě útočila hlavně na peněženky hudebních maniaků (typ "chci od nich mít všechno") a jejich nejbližších, ale především absolutním hudebním odpadem toho nejhrubšího zrna v podobě různých komerčních výběrů – Greatest hits (spíš shits), Best Of (nebo off?) nebo jiných poněkud originálněji (a více kamuflážně) pojmenovaných selekcí. Samozřejmě, podobné desky nemají s řadovou produkcí té které kapely nic společného a ta jejich emisi ani nemůže nikterak ovlivnit - položme si proto daleko zásadnější otázku: kdy by měl umělec něco "vydat"? Má v hudebním průmyslu a přilehlých odvětvích panovat všemocná ruka trhu nebo základní morální principy? Má vůbec firma právo tlačit na – v pravém slova smyslu – umělce, aby už konečně něco pustil do oběhu? Má se tento - pokud chce být nazýván opravdovým umělcem – nechat ovlivňovat a tvořit na zakázku? Domnívám se, že podstata umění tkví v tom, že ten kdo ho tvoří – tedy umělec (tvůrce) - navštěvuje místo kde tvoří (ať už se jedná o ateliér či soukromé nahrávací studio) tak často, jak jen může a zaznamenává a uchovává veškeré své myšlenky a nápady, z nich pak vytvoří finální umělecké dílo (ať už selektivní či sumarizační metodou), které může (ale nemusí!) nabídnout některé ze společností k tomu zřízených k odkoupení. Stěží se mi proto věří vlastním uším, když slyším silácké řeči některých hudebníků případně jiných tvůrčích osobností tohoto typu: "Mám(e) tenhle rok ve smlouvě jednu věc, ale zatím se tím moc nezabývám(e), určitě něco vymyslím(e) ve studiu (příp. jiné tvůrčí dílně)." Kde je potom hranice mezi uměleckým dílem a prachobyčejným výrobkem? Nemyslím si, že by byla tak nejasná a mikroskopická, že by nešla přesně určit!
fk



(05-04-99) O tom, že Jimi Hendrix byl geniální kytarista – inovátor, bez kterého by současný bigbít byl jen stěží tak daleko jak je, snad nikoho z vás nemusím přesvědčovat. Stačí si přece poslechnout jakoukoli Jimiho oficiální, tj. jeho rodinou k vydání schválenou, nahrávku a máte jasno. Are You Experienced?, Axis: Bold As Love, Electric Ladyland, Band Of Gypsys, First Rays Of The New Rising Sun a South Saturn Delta. Brilantní zvládnutí nástroje, neotřelé postupy a způsoby hry i nahrávání, geniální muzikantské nápady. Tak nějak jde jeho talent popsat dle zmíněných oficiálních nahrávek. Není to však všechno, jde to ještě lépe, výstižněji a přesněji…
Když mi můj americký přítel Pete z rodného New Yorku přivezl spolu s objemnou knihou Hendrix: Setting The Record Straight pánů Johna McDermotta a Eddieho Kramera několik nepopsaných kazet, které – jak se později ukázalo – ukrývaly skvosty z největších (dnes již nedostupné live bootlegy a nikdy neuveřejněné nesestříhané autentické studiové nahrávky několika kouzelných jamů Mr. Hendrixe nejen s řadovými členy kapel Experience, Gypsys Suns " Rainbows a Band Of Gypsys) dýchl na mě - pro všechny ty, kdo neměli šanci vidět a slyšet Jimiho na živo netušený - aspekt jeho geniality, totiž neopakovatelná živočišnost a nevázanost projevu a absolutní radost a nadšení ze hry. Vlastnosti to z nejzásadnějších.
Pokud chcete poznat fenomén jménem Jimi Hendrix doopravdy, pořiďte si některý z bootlegů neschválených jeho uhlazenou famílií, která tím, že se snaží uhladit kontury i jeho osobnosti, nesmírně poškozuje odkaz, který nám tu zanechal. Vřele vám doporučuji zapátrat například po skvělém (a mírně oplzlém) jamu Hendrixe s Jimem Morrisonem ze 7. března 1968 (manhattanský klub Scene) vydaným pod jmény Sky High, High: Live " Dirty a Woke Up This Morning And Found My Self Dead. Hodně štěstí!
fk



(06-09-98) Procházím se takhle jedno prázdninové odpoledne po matičce Stověžaté a co nevidím! Z výkladní skříně Zlevněných knih se na mě směje (vhodnější by asi byl výraz "šklebí") útlá knížečka Ohyzdný duch od Williama Sewarda Burroughse. Abyste rozuměli, tenhle svazek (ech, svazeček) vyšel v roce 1995, byl údajně ihned rozprodán a po následující tři roky nebyl vůbec k sehnání. (Podle informací z mého oblíbeného knihkupectví se po něm ptají minimálně tři lidé za týden.) A najednou, ejhle. Ve výprodeji leží halda tohoto malého-velkého díla, jak vidlemi nakydaná. Kus za směšnou cenu Kč 39,-. Přihazuji ještě dva Kerouacky s obdobnou minulostí a u pokladny si bohatě vystačím se stovkou. Obvolávám všechny dobré přátele…no, mají mi co vracet.
Abych si toho domů nenesl málo, navštěvuji ještě nejmenovaný music shop a co nevidím! "Za hubičku", mezi absolutně neprodejným odpadem (pět a více let staré uměle vyhoněné rádobyhity, po nichž dneska neštěkne ani pes), u nás údajně téměř nesehnatelná limitovaná edice alba Alice Coopera The Last Temptation s originálním comicsem jako bonusem. Krom toho i jiné skvosty, např. neoficiální živák Motörhead z konce 70. let či raritní live nahrávka společného rock´n´rollového muzicírování Jimiho Hendrixe s Little Richardem. Kupuji celkem pět kompaktů a z poslední pětistovky (jen tak pro pořádek podotýkám, že za tento obnos bych nepořídil ani jedno aktuální album "sladkých hošíků" či jim podobných kvazi-hudebních seskupení…) mi zbývá ještě na nějaké to pivo.
Možná si řeknete: ušetřil, tak na co si stěžuje. Tady ale přece vůbec nejde o peníze! Pokud se totiž jisté velké firmy domnívají, že úmyslným znepřístupňováním nekomerční produkce široké veřejnosti zvýší – podle zákonů přímé úměrnosti – prodejnost nejdostupnějších předražených slaboduchých (s)hitů, je - se slovy klasika - něco shnilého v této společnosti…
fk