fk headline logo
PANOPTIKUM 2014
Rejstřík:  Ročník 2012 | Ročník 2011 | Ročník 2010 | Ročník 2009 | Ročník 2008 | Ročník 2007 | Ročník 2006 | Ročník 2005 | Ročníky 2004 – 1998

(17-12-14)
Sparťanské Vánoce 2014 nebudou klidné. A je to jenom dobře. V domácí lize sice mužstvo pod vedením trenéra Vítězslava Lavičky víceméně navázalo na double z loňska a splnilo cíl být po podzimu v první trojce a na lídra tabulky neztrácet více než 4 body. V evropských pohárech se ale letenským stále nedaří. K čemu je nám relativně vysoký počet deseti získaných bodů v základní skupině Evropské ligy, když nám nezaručuje postup do jarních vyřazovacích bojů a po letním zklamání z neúspěšné kvalifikace do Ligy mistrů tak čelíme další, zimní frustraci. 6 bodů se Slovanem Bratislava přitom byla povinnost, při jejímž plnění nestálo za to se vzrušovat ničím jiným, než fanouškovskými emocemi na téma ex-fedrálního derby, výhra doma s Bernem i Neapolí měly být jasnými součástmi postupového plánu, do Švýcarska se mělo jet minimálně pro bod - po jasném pražském zápase rovnou pro tři, a jen italský match měl být jedinou otevřenou záležitostí. Oblíbená veršovánka našich posměváčků Žilina, Häcken, Malmö se ale minulý týden rozšířila právě o Bern. Proč? Protože je Víťa Lavička příliš slušný, značně konzervativní a až esenciálně nekonfliktní člověk. A protože Jakub Otava nedělá dobře svoji práci, kádr rudých namísto skutečného posilování pouze formálně rozšiřuje o podprůměrnou výprodejovou stafáž (výjimkou potvrzující pravidlo budiž duo nových gólmanů Bičík - Štěch), čímž jednak nepřispívá ke kvalitativnímu růstu Sparty a zároveň nevytváří v kabině tolik nezbytný tlak na jednotlivce. O diplomatických neúspěších Dušana Svobody, vytahujícího se maximálně tak na vlastní fanoušky, ani nemluvě.
Jak z toho ven? Prvnímu se sluší vřele zatleskat, slušně poděkovat a nabídnout jinou práci v managementu klubu. Druhého a třetího pak na Letné eliminovat přesně v souladu s tvrdými businessovými pravidly, které Daniel Křetínský běžně aplikuje ve svých jiných podnikatelských aktivitách, které mu díky tomu - na rozdíl od Sparty - šlapou a vynášejí. Trenérské otěže musí převzít zahraniční autorita (podtrhuji slovo autorita, nesmí to být kašpárek typu ex-sešívaného Pastoora), ze které budou mít hráči spíše strach, než jen formální respekt. Že bude nákladově dražší, než kouč z domácích zdrojů? Bude, pochopitelně, DK ale chápe, že bez vstupní investice není zisk. A tahle by měla, na rozdíl od nákupů a především vydržování si pseudoposil typu Kováč, Pauschek, Nešpor, Breznaník, Ujfaluši, Gil, Kerić, Slepička atd., zcela jasný business case. Do (vedení) sportovního úseku zároveň musí přijít šíbr v dobrém a správném smyslu toho slova. Osobnost, která umí jasně vytýčit cíle, jejichž splnění se bude jednak tvrdě dožadovat, druhak bude osobně za jejich plnění bez ztráty pověstné kytičky bojovat a intervenovat na všech potřebných frontách, všemi dostupnými zbraněmi a prostředky. Společně pak musí realizační tým i vedení klubu hráče naučit, jak pracovat s ve Spartě všudypřítomným a logickým tlakem, jak ho správně využít jako motivačního faktoru, a nikoliv jak se s tím vyrovnat formou jeho eliminace, čehož jsme svědky dnes (viz například nadšené rozhovory po porážce v Neapoli, nebo bezkrevný výkon v Plzni). Do fotbalové kabiny prostě patří - minimálně obrazně - syrové maso, ne čaj a bábovka!
Chceme zase Spartu, ze které půjde strach. Spartu, jejíž soupeři se budou z představy, jak nastupují na zelený pažit v letenském chrámu, klepat už v Průhonicích, respektive ještě než jejich letadlo dosedne na ranvej v Ruzyni. Už nás nebaví být otloukánky, na které si všichni zkusí vyšlápnout, protože tuší, ze se Sparty vůbec, radši nebo dokonce rád nikdo nezastane. Kde to jsme, když se rozhodčí na Letné bojí ve prospěch domácích odpískat penaltu, o výhodě při hraniční ofsajdové situaci nebo červené kartě pro soupeře, ani nemluvě. Opět musí platit legendární "My jsme Sparta, vy nejste nic!"
fk



(08-08-14)
AC Sparta Praha : Malmö FF, 6. 8. 2014, 3. předkolo Ligy mistrů UEFA
Po předvedeném výkonu jsme si nezasloužili vyhrát. To je neoddiskutovatelný fakt. Otázkou může být, zda jsme si po domácí výhře 4:2, která se zrodila z bolestného poločasového výsledku 1:2, nezasloužili alespoň postoupit do závěrečných bojů o účast v základní skupině. Objektivně viděno: nezasloužili. Soupeř, byť fotbalově slabší a herně nepohledný, totiž podal ve třech ze čtyř poločasů lepší, efektivnější výkon. Proto jsme opět ostrouhali. Opět jsme se porazili sami. A ruku na srdce, s kým, jak a proč bychom vlastně takovýmto způsobem chtěli v oné elitní Lize mistrů hrát? Je třeba být sebekritický, pokorný a postupovat uměřeně inkrementálními kroky. Tohle mužstvo holt ještě potřebuje sbírat ostruhy v Evropské lize. A když říkám tohle mužstvo, myslím současný kádr. Pokud totiž Danu Křetínskému po včerejším švédském propadáku, znamenajícím, že Sparta nebude hrát Ligu mistrů už deset let po sobě, definitivně dojde trpělivost a třetinu mužstva rozprodá - jelikož na domácí soutěže je držení určitých fotbalistů zbytečný luxus, pokud titíž nejsou zároveň schopni pro sebe, své méně nadané a zkušené spoluhráče a (především) svého chlebodárce vykopat i výdělečnou účast v nejprestižnější evropské klubové soutěži - může se nám nakrásně stát, že budeme následujících pár let s nostalgií a bezmocným vztekem vzpomínat na loňský double, jelikož ho na Letné nebude mít znova kdo urvat. Ano, v praxi dojde na můj milovaný příměr "Dáte šanci náhradníkům, co celou sezónu brečí, že se nedostanou na hřiště, a oni se pomalu diví, že se ten fotbal hraje s míčem."
Bičík: Za první gól nemohl, obrana ho nechala na holičkách. Při druhém se špatně postavil za zeď. Několik výrazných příležitostí vykryl.
Kadeřábek: Obvyklý silově atletický výkon dnes nekorunoval gólovou přihrávkou, byť pár slušných centrů do soupeřovy šestnáctky ze své pravé strany vyslal.
Kováč, Švejdík: První gól jde jednoznačně na jejich vrub, přestože mu předcházela zbytečná ztráta balonu na půlce hřiště. Útočník se ale mezi nimi až příliš pohodlně prosmýkl. Lépe než každý jeden z nich by myslím zahrál Kuba Brabec.
Costa: Po zranění jeho zatím nejlepší zápas, rozhodně nezklamal, je už tak na 80 % své loňské formy.
Vácha: Zatím psychicky nevyzrál do tohoto typu zápasů, což mu znatelně komplikuje fyzický výkon.
Hušbauer: Od začátku sezony se evidentně šetří, čeká na přestupové lano, bojí se zranění. Střídal bych ho nejpozději o poločase. Kdo nechce hrát, ať nehraje.
Matějovský: Snažil se dát hře řád a myšlenku, rychlostně ovšem nestačil. Několikrát vzal odpovědnost na sebe a zakončoval ze zbytečně krkolomné pozice, případně zbrkle. Pokud ale neměl zdravotní problém, měl hrát až do konce.
Dočkal: Příliš se nedostával do hry, nebyl dostatečně aktivní a houževnatý. Hlavní úkol, podpořit gólové snahy Davida Lafaty, nesplnil. Právě jeho měl střídat Bednář, ne Matějovského.
Přikryl: Po dílčím úspěchu v lize se vrátil ke svému tradičně nevýraznému, zakřiknutému výkonu. Nebyl skoro vidět. A když už jsem ho koutkem oka zahlédl, přišlo mi, že má nos až příliš nahoru.
Lafata: Bez podpory podhrotových spoluhráčů neměl proti basketbalové obraně soupeře šanci uspět. Dlouhé nakopávané balóny k němu nepropadaly, kombinace po zemi byla buď nepřesná nebo vůbec žádná.
Krejčí: Po zranění neodehrál vůbec špatný zápas, jeho střídání hru určitě oživilo. Škoda, že ještě nemohl nastoupit od začátku a musel ho alternovat neslaný-nemastný Přikryl. Jeho obnovená souhra s Costou po levé lajně přinesla nejvýraznější šance.
Bednář: Měl nastoupit nejpozději po hodině hry, měl potenciál bourat obranu a dělat tak prostor pro zakončení techničtějším kolegům. Zcela zbytečným útočným faulem na brankáře nás připravil o dvě minuty nastaveného času.
fk